Třetí ze série článků zaměřených na spiritualitu v józe v České republice. První je zde, druhý zde.
Cílem této série článků je sledovat, zda a do jaké míry současná podoba jógy v České republice pracuje se spirituální složkou. Vedle spirituality v různých jógových stylech, kterým byl věnován předchozí díl série, je v našem prostředí zajímavá také kombinace jógy a křesťanství.
O této problematice vydalo v roce 2007 knihu nakladatelství Santal, jejímiž autory jsou Marie Mihulová a Milan Svoboda. Křesťanství a jóga už ve své první kapitole představuje myšlenku autorů, díky níž je možné a žádoucí křesťanství a jógu propojovat: „Pokud pronikneme do hloubky, k ryzímu duchu všech náboženství, můžeme teprve poznat, že podstata všech duchovních učení je shodná a že vedou člověka k poznání jediného Boha.“[1] Pojítko mezi jógou a křesťanstvím nachází v oblasti morálně etických hodnot.[2]
Dále poukazuje, že „bhaktijóga je cestou lásky zaměřenou k lidem i k Bohu a v mnoha aspektech je prakticky totožná s učením Ježíše Krista.“[3] Uvádí také podobnosti mezi džňánajógou, jež se snaží cestou meditace o poznání lidské bytosti, a mezi kontemplativními a meditativními křesťanskými směry.[4]
Jako překážku mezi jógou a křesťanstvím pak autoři vidí hinduistickou myšlenku reinkarnace a za jediné řešení považují „tolerovat přesvědčení druhých a po odchodu z tohoto světa se vlastní zkušeností přesvědčit o tom, jaká je realita.“[5] Autoři za jediného boha pokládají Nejvyšší Sílu, která je společná všem lidem a veškerému stvoření.[6]
Jejich přístup je tedy v zásadě synkretistický, snahou je uvědomit si společný základ obého a vytvořit si hodnotnější komplexní systém. Jediný bod, u kterého není zvolena jen jedna varianta nebo není vytvořen kompromis, je již zmíněná reinkarnace; zde zůstává vedle sebe zachována jinakost křesťanství a jógy.
Samozřejmě zde nemluvíme o konkrétním stylu křesťanské jógy, jedná se o jeden z možných náhledů na vztah jógy a křesťanství. Olga Remešová například představuje tyto přístupy takto:
„Setkání indické kultury s kulturou evropskou se některým křesťanům jeví jako obohacující, jiným až démonické. Mnozí z nich chápou jógu jako metodu, umožňující přiblížit se ke Kristu a poodhalit cosi z jeho poselství, a jakákoliv tvrzení ve smyslu, že jóga je skrytou pastí hinduismu, vnímají jen jako projev neinformovanosti, nevzdělanosti a kulturních a náboženských předsudků. Naproti tomu z úst mnohých křesťanů i katolických duchovních často zaznívají věty spojující jógu s esoterikou či okultismem, a mnohdy i přesvědčení, že je třeba truchlit nad ztracenou duší jogína.“
Názor na jógu jako nebezpečnou pokušitelku křesťana, kterou není vhodné praktikovat v jakékoli formě, najdeme například zde nebo zde. V souhrnu zde se vedle toho připouští, že křesťan může cvičit jógu čistě jako tělesné cvičení, pokud si zvládne dát pozor, aby k němu podprahově nepronikly myšlenky hinduismu a neoslovily ho. Přidala bych k tomu ještě jeden postoj, který jako křesťanka sama zastávám. Ačkoli jsem obeznámena se spirituálním základem jógy, cvičím ji pouze jako zdravotní cvičení (tedy převážně ásany a pránájámu), aniž bych se spirituální stránkou jógy vnitřně pracovala. Ovšem nedávám před spiritualitu v józe negativní předznamenání. Její spiritualitu vnímám jako odlišnou od té křesťanské, považuji ji však za stejně legitimní.
V zásadě lze rozdělit tyto přístupy do tří základních. První vědomě propojuje křesťanství a jógu včetně její spirituální složky do jednotného celku, druhý pracuje pouze s křesťanskou spiritualitou a jógu pro sebe vnímá jen jako zdravotně prospěšné cvičení, třetí vedle toho, že váhu připisuje jen spiritualitě křesťanské, jógu buď zcela odmítá, nebo ji připouští jen jako tělesné cvičení, v obou případech ji však vnímá jako pro křesťanství nebezpečnou.
Poznámky:
[1] MIHULOVÁ, Marie a Milan SVOBODA. Křesťanství a jóga. Liberec: Santal, 2007, 10.
[2] Tamtéž, 11.
[3] Tamtéž, 12–13.
[4] Tamtéž, 13.
[5] Tamtéž, 14.
[6] Tamtéž, 15.
Psali jsme v Dingiru:
téma Jóga, Dingir 5 (4), 2002, text celého čísla.
Související články:
O reinkarnaci v křesťanství pojednává kniha Waltraud Grosse: Myšlenka reinkarnace a její odmítnutí 5. ekumenickým koncilem (Grals-Venwaltung für Deutschland 1994).
Východiskem pro reinkarnaci (kterou lze v křesťanském kontextu chápat např. jako očistec) je karma, v podstatě zákon akce a reakce. Analogická řecká slova krima a krino dala vznik slovům typu kriminál či krize. Najdete je v řeckém textu Bible a označují “Boží soud”, neboli staré známé “Boží mlýny”.
http://www.christianforums.com/threads/what-is-damnation.2246546/
http://biblehub.com/greek/2920.htm