Těm, kteří chtějí horké letní dny trávit duchovně, nabízí současná spirituální scéna každoročně na výběr z mnoha různých kurzů, pobytů a workshopů. Jednou z tradičně populárních akcí je i šamanský rituál vision quest.
Rituál vision quest (česky „hledání vize“) je několikadenní rituál prováděný současnými šamany, původně převzatý od severoamerických indiánů a následně upravený pro potřeby západního člověka. Silou své intenzity, kterou účastníci po jeho absolvování popisují, bychom ho s klidným svědomím mohli nazvat rituálem přechodovým či transformačním. Většina účastníků ho totiž absolvuje jen jednou a následně o něm mluví jako o významném milníku ve svém životě. Sami šamané na svých stránkách tak i rituál vision quest prezentují – jako rituál nalézání nejhlubšího smyslu, podstaty života – životní vize. Toto životní poslání se sice nutně člověk od člověka liší, důležité ovšem je, že rituál vision quest dává rámec, ve kterém je tuto otázku po smyslu vlastní existence možno v její naléhavosti položit i čas, ve kterém lze snad i odpověď na ni zaslechnout – a prožít.
Jak rituál vision quest vlastně probíhá? Samotný rituál trvá většinou od dvou (nejkratší verze) do pěti dnů. V typickém případě probíhá v lese, v odlehlém kraji, daleko od ruchů civilizace. Zájemci o rituál přijedou na místo konání a nejprve se věnují přípravám. Většinou se jedná o výrobu ochranných pomůcek, stavbu potní chýše (sweat lodge) pro počáteční a finální rituální očištění, dodržují dietetická omezení nebo věnují se duchovnímu „naladění“ v podobě modliteb či meditací.
Ústřední část rituálu hledání vize spočívá v nalezení opuštěného místa, který si účastník rituálu vytyčí a do kterého usedne, a dva (či více dnů) tu zůstane v úplné samotě. Vyhrazený prostor pro pohyb je minimální, a stejně tak, jako by se účastník měl zdržet pohybových aktivit a snažit se nespat, nebere si sebou ani moc jídla či vody. Tato záměrně navozená několikerá deprivace v kombinaci s velkým úsilím i očekáváním, které do tohoto rituálu účastníci vkládají, vede často k nesmírně silným, emotivním a tělesným zážitkům. (Popisy těchto zážitků i průběh celé akce lze nalézt na internetových stránkách šamanů, kteří tento rituál nabízejí, například zde.)
Za úsvitu posledního dne se účastníci rituálu opět vrací do své skupiny, kde je čeká reintegrace v podobě společné potní chýše či hostiny a kde mohou ještě „doprožít“ své zážitky, zprávy a obrazy z uběhnuvších dlouhých dnů a ještě delších nocí.
Máte vlastní zážitek z takové letní akce? Podělte se se čtenáři o svůj příběh. Můžete napsat sem.
Obrázek je ze stránek www.neosaman.cz.
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 11 (4), 2008, téma: „Šamanismus a neošamanismus“, plný text zde.
Související články:
Extatické bubnování a tanec: vypneš hlavu a necháš to proudit.
Čeští šamané a koronavirus: příležitost k transformaci.
Spontánní bubnování se Sueneém.
Kniha o šamanismu:
Helena Exnerová, Český šamanismus v rozhovorech, upoutávka zde, ke koupi zde.