Spojené státy mají silnou tradici propojování víry a politiky. Přestože Článek 6 Ústavy Spojených států amerických se jasně vyjadřuje o tom, že náboženská zkouška nebude podmínkou získání úřadu, rituál prokázání víry při skládání slibu na Bibli při vstupu do úřadu je tak zavedený, že mnohé nenapadne uvažovat nad tím, že by lidé bez křesťanského vyznání měli pokládat ruku na jinou knihu.
Když se bavíme o Spojených státech, musíme brát ohled na diametrální rozlišnosti mezi jednotlivými státy. Můžeme si ale dovolit rozdělit státy na červené a modré, tedy s republikánskou vládou nebo s demokratickou. V červených státech se potkáme s mnohem vyšší mírou religiozity, bez jasných hranic mezi vládou a vírou, dokonce v mnohých je pro aspirujícího politika víra a náboženství hlavním základním kamenem úspěchu. V modrých státech se častěji potkáme se snahou striktněji sekularizovat politiku, osobní víra a náboženství kandidáta hraje vedlejší roli, ale roli rozhodně má.
Propojování náboženství a politiky je vsáknuto do každodenního života a má samozřejmě vliv na všechny běžné občany, bez ohledu na jejich osobní přesvědčení a doléhání tohoto vlivu je vnímáno dle těch přesvědčení. V různých komunitách je to reflektováno tamní atmosférou.
Osoby, které jsou bez vyznání (ať ateisté, agnostici, zástupci hnutí Volné myšlenky, či humanisté a další), žijí po celých Spojených státech, ale jejich životy nebyly dosud řádně prozkoumány. Proto se organizace za občanská práva American Atheist (Američtí ateisté) rozhodla udělat průzkum toho, jak se napříč USA žije osobám bez vyznání, v tomto případě přesněji nenáboženským.
Tohoto průzkumu, který probíhal v loňském roce pod názvem U. S. Secular Survey (Sekulární průzkum Spojených států), se zúčastnilo 34 tisíc respondentů, téměř sedminásobek, než bylo očekávaných pěti tisíc. A to i přesto, že někteří měli obavy, aby o nich neunikl osobní údaj, který by mohl ohrozit existenční podmínky jejich a jejich rodiny: „Byl jsem nervózní z vyplňování tohoto průzkumu, protože jsem měl strach, že ty informace mohou být použity k mému odhalení. Vím, že to je iracionální strach, ale ty náboženské tlaky kolem mě jsou tak silné, že se musím neustále hlídat, co říkám a dělám, abych udržel současnou kvalitu svého života a mohl podporovat svou rodinu.“ (Muž, Texas[1])
Výzkum vedl výzkumný tým z Strength in Numbers Consulting Group, skupiny, která se specializuje na získávání dat o menšinových komunitách a v minulosti spolupracovala například s The Trevor Project, Brooklynským muzeem a American Jewish World Service. Co se tedy průzkumem zjistilo?
Sebe-indentifikace a skrývání se
Kromě 57,1 % zúčastněných, kteří se jako ateisté identifikovali, 94,8 % respodentů se vnímá alespoň do nějaké míry jako ateista. Stejné procento respondentů, 14,3 %, pochází z domova bez vyznání a z domova silně věřících.
Pro 57,1 % respondentů je „ateista“ výstižným označením jejich sebe-identity. Další respondenti, i když preferují jiné primární označení své sebe-identity, se s ateismem ztotožňují. Tedy, 94,8 % všech respondentů má „ateista“ jako větší či menší součást své sebe-identity. A odkud se berou? I když existuje stereotyp, že ateisté především pocházejí ze striktně náboženských rodin, data to nepodporují. 14,3% respondentů pochází z rodin striktně věřících a stejné procento respondentů pochází z rodin, které se k žádnému vyznání nehlásily.
Podobně jako jiné minority i nenáboženské osoby se v různých kontextech snaží krýt svou identitu, obzvlášť aby se vyhnuly stigmatizaci a diskriminaci. Nenáboženské osoby skrývají své bezvěrství před nejbližšími rodinnými členy v téměř třetině případů. Téměř polovina osob bez vyznání své bezvěrství skrývá v práci a ve škole. Respondentka z Texasu vysvětluje: „Pocházím z malého města, kde je náboženství způsob života a když se objeví někdo, kdo nezapadá, je děsivý, a když se vás lidé neprávem bojí, umí si ospravedlnit to, že vám provedou příšerné věci. Je děsivé být ateistou na malém městě. Potřebujeme skupiny, které nejsou aktivistické jen v ohledu velkých problematik, ale potřebujeme učit lidi, jak vést komunitu a poskytovat lidem hmatatelné služby. Musíme je naučit jak budovat bezpečné komunity, kam se lidé mohou obrátit poté, co ztratili vše po odchodu od náboženství. Potřebujeme více skupin, které poslouží emočním potřebám osob bez vyznaní v jejich vlastních komunitách a které pomáhají na lokální a individuální úrovni.“[2]
Diskriminace a stigma
Průzkum zjistil, že se respondenti potkali s vysokou úrovní odmítnutí od svých rodin. Mezi respondenty pod 25 let jedna pětina uvedla, že jejich rodiče o jejich ne-náboženské identitě nevědí. U těch, kteří měli svůj ateistický coming-out, má třetina rodiče, kteří jejich přesvědčení nepřijímají, což má pak vliv na psychický stav respondenta – zvyšuje pravděpodobnost deprese o 71,2 %.
S diskriminací a stigmatem se nenáboženské osoby setkávají i mimo rodinu. Téměř třetina respondentů zažila negativní zkušenosti ve svém vzdělávání v důsledku svého ateismu a více než jedna pětina je zažila v práci.
Zároveň téměř polovina respondentů byla požádána, aby předstírala, že věřící jsou, anebo zažila tlak na takové předstírání. Kvůli stigmatizaci pak tyto osoby spíše prožívají osamělost (pětina respondentů) a deprese (šestina respondentů). Není překvapující, že tyto prožitky mají spíše osoby žijící v silně náboženských oblastech,[3] posíleno žitím na malých městech nebo na venkově.
Respondenti žijící ve velmi náboženských oblastech měli 2,5 krát větší pravděpodobnost prožití negativní události ve vzdělání než ti žijící ve spíše nenáboženských oblastech. Podobně tomu je i v rámci veřejných služeb jako volby, porotní povinnosti[4] a výzkumech veřejného mínění. V rámci zaměstnání to byla už třikrát větší pravděpodobnost a dvakrát větší při komunikaci se soukromými podniky. Obecně, nevěřící osoby žijící ve velmi náboženských oblastech zažili o 40 % více stigmatizace než ty, které žijí v nenáboženských oblastech. Týká se to i těch respondentů, co slouží či sloužili v armádě – z nich polovina má nebo měla během služby negativní zážitky kvůli svému ateismu.[5] Mladí lidé mají pětkrát větší pravděpodobnost fyzického napadení a třikrát větší pravděpodobnost depresí.
Někteří ještě zažívají další diskriminaci a stigma kvůli své náboženské výchově, barvě pleti a (nebo) etnicitě. Například černí respondenti měli jen z poloviny podporu rodičů a třikrát větší pravděpodobnost, že budou fyzicky napadeni. Ex-muslimové mají dvakrát větší pravděpodobnost negativních interakcí s policií a soudním systémem.
Co ateisté chtějí?
Na závěr výzkumníci chtěli, aby respondenti vyjádřili, co mají mít organizace reprezentující nenáboženské osoby jako prioritu. Více než polovina respondentů chce, aby prioritu mělo sekulární veřejné školství.[6] Dále mají zájem o to, aby se tyto organizace stavěly proti náboženským výjimkám, které dávají prostor diskriminaci. Chtějí, aby byl bezpečný přístup k interrupcím a antikoncepci.[7] Mají zájem, aby se hovořilo o nezákonných politických aktivitách církví.[8] Dále by se organizace měly věnovat ochraně životního prostředí a zabývat se klimatickou změnou. Měli by mít jako prioritu ochranu dětí a mladých od násilí založeném na náboženství a zabývat se rovnoprávností LGBTQ. Měli by řešit veřejné financování soukromých náboženských škol. Věnovat by se měli i odmítání zdravotní péče na základě náboženství a propagaci komplexní a medicínsky přesné sexuální výchovy. Na konec mají tyto organizace řešit perzekuci nenáboženských osob v zahraničí a oponovat náboženským symbolům na veřejném majetku.
Alison Gillová, viceprezidentka American Atheists pro právo a směrnice, se k celému průzkumu vyjádřila, že obrovský zájem o vyplnění průzkumu (10 tisíc respondentů během prvních osmi hodin spuštění) a detailní vypisování osobních příběhů ukazuje, jak byl tento výzkum potřeba. Dodává, že podobně jako u jiných skupin na okrajích zájmu potýkajících se s stigmaty mohou tyto vlivy mít zhoubný vliv a způsobit negativní dopady. „Pokud si chceme zajistit, že máme společnost, která prosperuje, musíme zajistit, aby měli všichni rovné zacházení.“
[1] “I was nervous about filling out this survey because I’m afraid the information can be used to out me. I know this is an irrational fear, but the religious pressures are so strong around me that I have to constantly watch what I say and do so that I can maintain my current quality of life and support my family.” Str. 18, Reality Check: Being Non Religious in America.
[2] “In the small city I am from, religion is a way of life, and anyone who comes along who doesn’t toe the line is scary, and when people fear you unjustly, they can justify doing horrible things to you. It’s scary to be an atheist in a small town. We need more groups to not just be activists on the big issues, but we need to teach people how to be community leaders and provide tangible services to people. We need to teach them how to build safe communities that people can turn to when they lose everything after leaving religion. We need more groups that serve the emotional needs of the nonreligious in their community, that are helping on a local and individual scale.” Str. 5, Reality Check: Being Non Religious in America.
[3] “Very religious communities” – silně náboženské oblasti: V tomto kontextu místa, kde většina obyvatel má homogenní víru. Tedy, nikoliv oblasti nábožensky pluralitní, ale oblasti, kde vysoký počet obyvatel v okolí osoby bez vyznání vyznává konkrétní náboženství a to je součástí mnohých aspektů každodenního života v daném místě.
[4] Civilní povinnost sloužit v porotě u soudu.
[5] Pro zajímavost: v roce 1999 byl v Alabamě postaven pomník ateistům v zákopech.
[6] Není neobvyklé se ve veřejných školách setkat se s celoškolní či třídní modlitbou, slibem věrnosti vlajce Spojených států amerických a šikanou, dokonce i zatčením žáků, kteří se neúčastnili, dále i s kreacionismem, výukou Bible jako jediné náboženské pravdy apod. Pew Research Center, Religion in the Public Schools.
[7] Přístup k antikoncepci není ve Spojených státech samozřejmostí. Přístup k bezpečným interrupcím je ještě složitější, i když neprovedení interrupce ohrožuje zdraví a život ženy.
[8] Církve dle zákona nesmějí zasahovat do stranické politiky ani finančně ani verbálně.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Atheismus, Dingir 12 (2), 2009, plný text čísla: zde.
Související články:
Pew: Roste počet zemí, kde jsou napadáni lidé bez náboženského vyznání: zde.
Misionář ateismu v muslimském světě Richard Dawkins: zde.
Slavný ateista R. Dawkins vyjadřuje obavy z odkřesťanšťování Evropy: zde.
Dny ateismu v Polsku I.: zde.
Dny ateismu v Polsku II.: zde.
Egyptská vláda chce chránit křesťany, ale postihovat ateisty: zde.
Studie: ateisté preferují kočky, křesťané psy: zde.