Svět jako Boží domov: Miroslav Volf v Praze

Tento týden přijel do Prahy Miroslav Volf, výrazný systematický teolog současnosti, Chorvat, jehož rodové kořeny dále sahají také k nám do Česka. Od roku 1998 působí na americké univerzitě Yale ve státě Connecticut. Od roku 2005 si lze v českém jazyce přečíst knihu, která mu získala celosvětový ohlas: Odmítnout nebo obejmout? Totožnost, jinakost a smíření v teologické reflexi. Původně byla napsána v roce 1995. Na pozvání Evangelikálního fóra přijel do Prahy ovšem Miroslav Volf, který je o 25 let dále. Odkud a kam teologicky kráčí?

Volf se angažuje v otázkách, které jsou aktuální a relevantní v širším společenském kontextu a jeho poselství je výrazně christocentrické. V klíčových bodech vychází z výkladu konkrétních pasáží z Bible; tyto oddíly nečte akademicky detailně, ale spíše na rovině běžného čtení, které je plně použitelné z kazatelny. Své základní orientační body myšlení staví na velkých postavách od dob osvícenství, jako jsou S. Kierkegaard, I. Kant, K. Barth, hlavně J. Moltmann, ale také autorech jiných oborů, např. Charlesu Taylorovi.

M. Volf přednesl během Evangelikálního fóra tři plenární přednášky, v semináři vyprávěl svoji životní a teologickou cestu, a nakonec byl hostem networkové skupiny zaměřené na evangelikální teologii.

V první přednášce představil obraz „Božího domova“. Již v ráji jsou dle jeho názoru patrné teologické rysy chrámu (Gn 1-3). Stvoření se dovršuje stavbou svatostánku, protože od té doby Bůh přebývá na zemi (Ex 39-40). Nový Jeruzalém je krychlový tak jako svatyně svatých, proto v něm není chrám, protože celý je Božím domovem, chrámem (Zj 21). Svět se tak v eschatologickém výhledu stane Božím domovem.

Druhá přednáška se odvíjela od Volfovy nespokojenosti s tím, nakolik je dnes opomíjena otázka vhodnosti volby našeho životního cíle. Mnozí jdou za svým snem a soustředí maximální pozornost na to, jak svého snu dosáhnout, ale nějak se předpokládá, že není třeba řešit, co tím snem ve skutečnosti je a zda je ten cíl vhodně zvolen. Celá naše společnost je podle Volfa soustředěna na vytváření a distribuci prostředků, kapitálu – ekonomického, sociálního, vědomostního, reputace aj. I univerzity se soustředí na vysvětlení jevů a pochopení prostředků, ale otázka po volbě vhodného cíle se dostala do pozadí. Jaký životní sen stojí za to, aby se pro něj lidská bytost rozhodla? Tímto směrem by se podle něho mělo více ubírat přemýšlení o životních snech a cílech.

Třetí přednáška se zaměřila na církev v kontextu současné společnosti. Hlavní metaforou bylo bezdomovectví a metafora bezdomovectví Krista v jeho poslání a církve v následování Ježíšova vzoru.

Tolik k nahlédnutí do myšlení Volfa v roce 2020. Kdo dříve nečetl jeho anglické knihy, měl nyní jejich esenci před sebou v podobě 25 let teologické práce a osobního vývoje autora. Tomu se věnoval i network evangelikální teologie, v kterém účastníci ve třech částech postupovali od knihy Odmítnout nebo obejmout, přes knihu The End of Memory: Remembering Rightly in a Violent World. (Vyhojení paměti. Jak správně držet v paměti události násilného světa, 2006), ke knize Flourishing: Why We Need Religion in a Globalized World (Vzkvétání. Proč potřebujeme náboženství v globalizovaném světě, 2017 – psali jsme zde).

První kniha obsahuje výrazné podobenství objetí – narušené vztahy se mohou urovnat, když jedna strana nabídne otevřenou náruč. To nebývá snadné, protože v případě vážnějších konfliktů, jako byl rozpad Jugoslávie, to předpokládá oboustranné pokání. Pak přichází čekání, zda bude otevřená náruč opětována. Pokud dojde k objetí, musí také následovat uvolnění objetí, které respektuje identitu druhého coby někoho jiného.

Druhá kniha se soustředí na to, jak podržet v paměti dřívější vítězství a prohry, aby se ale nestávaly zdrojem nenávisti a násilí. M. Volf zdůrazňuje, že pravda o naší společné minulosti je důležitější než naše bytí; a bytí druhého je důležitější než naše pravda. Tyto důrazy pak účastníci skupiny promýšleli na pozadí vztahu Čechů a sudetských Němců.

Náhledová fotografie: Miroslav Volf (uprostřed) spolu s vedoucími networku evangelikální teologie Jiřím Bukovským (vlevo) a Janem Valešem (vpravo). Foto: Evangelikální fórum.