Pro adventní období existuje také označení „drsné noci“. Jde o nejtemnější období roku před zimním slunovratem. Noci jsou to dlouhé, mrazivé a všeobecně nevlídné. Již v předkřesťanských dobách byly rozšířeny představy, že je to čas působení zlověstných nadpřirozených sil. Během těchto dní se před Vánocemi dodržoval půst, rozdávaly se almužny a čekalo se na Kristovo narození.
Pro adventní masopusty byla ještě na začátku 20. století běžná tradice obchůzek tajemných postav – Barbora, Brůna, Lucie, Žber, Ambrož, Perchta, a samozřejmě Mikuláš. Ten se jako jediný dodnes široce udržel.[1] Některé postavy chodily samostatně, jiné v průvodech. Ženské jsou označovány jako takzvané „středozimky“.[2] Ty mohou být dobré i zlé a v pokřesťanštěné Evropě se patrně integrovaly do postav svatých.
Obcházely obydlí a kontrolovaly, zdali je v domácnostech před Vánoci naklizeno, zda se lidé postí a děti nezlobí. Právě výchovný aspekt hrál a dodnes hraje důležitou roli. Podobně jako dnes Mikuláš, rozdávaly i Lucky, Barbory nebo Perchty sladkosti hodným dětem, zatímco ty zlobivé byly buď symbolicky vypráskány nebo jinak postrašeny. Samotná přítomnost těchto bytostí vzbuzovala hrůzu.
Barbora s metličkou v ruce chodila zahalena v bílých prostěradlech s obličejem poprášeným moukou. Brůna, která chodila den před sv. Mikulášem, se někdy podobala koni, jindy žirafě, koze či beranu.[3] Ústa měla rozevřená a v nich dlouhý jazyk, chodila po vsi a obydlích se slovy: „Modli se, rozpárám tě na břiše“.[4] Podobně kruté měly být Lucie, které kromě strašení dětí hlídaly, zda jsou domácnosti čisté a zda se nepřede. Chodily v bílém s jakýmsi dlouhým špičatým zobákem. V rukou nosily nože, proutky či husí křídla.[5]
Za nejděsivější však byla považována Perchta nebo také Peruchta, Perechta či Parychta, v němčině Berchta.[6] Někdy podobná Brůně. Byla to žena-obluda, která chodila na Štědrý den a kuchala děti, které se nepostily a nemodlily.[7] Rozpárané a vykuchané děti pak měla vycpat koudelí. Strašidelná maska připomínala psí nebo dračí hlavu s velkými zuby a vyplazeným jazykem. Kulhala a v ruce měla nůž. Ze všech těchto tradic se na našem území dodnes zachoval pouze Mikuláš, pomineme-li některé lokální snahy o znovuoživení starých masopustních průvodů.[8]
Svátek svatého Mikuláše, která spadá na 6. prosince, se v Čechách slaví večer předem 5. prosince. Svatý Mikuláš byl biskupem v maloasijské Myře na přelomu 3. a 4. století. Jeho kult se rozšířil až v 11 století, ale již za svého života si údajně získal pověst milosrdného člověka, jenž se zastával lidí v bezpráví, a dokonce zachránil děti před otroctvím.[9] Přestože má Mikuláš patronát i nad námořníky, plavci nebo obchodníky, v jeho svátek se zdůrazňuje hlavně ochrana dětí.[10] Slaví se v mnoha zemích, podoba oslav se však oblastně liší. Většinou rozdává drobné dárky dětem – nejčastěji sladkosti či ovoce. Mikuláš a jeho obdoby disponují zvláštním soupisem nebo knihou, ve které jsou poznámky o hodných a zlobivých dětech. U nás chodívá v biskupském rouchu, má dlouhé bílé vousy, na hlavě mitru a v ruce biskupskou berlu.
V Čechách obchází domácnosti s anděly a čerty, zatímco v Nizozemsku a Belgii doprovází Mikuláše (Sinterklass) Černý Petr (Zwarte Piet). Ten, podobně jako čert, nosí pytel, do kterého hází zlobivé děti. Právě nizozemský Sinterklaas se ve Spojených Státech pod vlivem nizozemských osadníků přetvořil v Santa Clause.[11]
Rakouskou a německou folklórní obdobou našich většinou obyčejných čertů je Krampus. Bytost jako z těch nejčernějších nočních můr zdůrazňující onu démonickou i animální ambivalenci. Veliké rohy, chlupy, kopyta a démonickou tvář s vyplazeným jazykem a špičatými zuby někdy doprovází svítící ohnivé oči, zatlučené hřeby a jiné hororové doplňky. Samotné slovo Krampus je odvozeno z německého krampen, česky „pařát“.[12] Velmi známé a populární jsou rakouské průvody (Krampuslauf) těchto hrozivých ďáblů například v Schladmingu, který patří k nejpůsobivějším průvodům čertů na světě. Tyto slavnosti a průvody na některých místech dokonce zastínily samotného sv. Mikuláše a v předvečer jeho svátku se samostatně slaví Krampusnacht.[13] Přestože jsou dnes velice oblíbené, v minulosti byly na nějaký čas zakázány katolickou církví. I mikulášské obchůzky měli dříve formu dlouhých masopustních průvodů. Kromě čerta a anděla s ním chodili také husaři, myslivci, Turci, mouřeníni, smrtka, Žid, koně a další.[14]
Poznámky:
[1] MILENA ŠTRÁFELDOVÁ, „V předvánočním čase u nás chodily i hrozivé a tajemné adventní postavy“ (online), Radio Prague International, prosinec 2009, cit. prosinec 2019, dostupné online na https://www.radio.cz/cz/rubrika/special/v-predvanocnim-case-u-nas-chodily-i-hrozive-a-tajemne-adventni-postavy.
[2] EVA VEČERKOVÁ, VĚRA FROLCOVÁ, Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury, Červený Kostelec: Vyšehrad 2010, s. 305.
[3] ČENĚK ZÍBRT, Masopust držíme, Praha: František Šimáček 1910, s. 63.
[4] ZÍBRT, Masopust, s. 63.
[5] ANDREA BLAHOVCOVÁ, „Maškary v pošumaví jako sociokulturní denomén“, Diplomová práce, Univerzita Karlova 2006, s. 21.
[6] ZÍBRT, Masopust, s. 45.
[7] BLAHOVCOVÁ, „Maškary v pošumaví“, s. 21.
[8] ŠTRÁFELDOVÁ, „V předvánočním čase“, dostupné online na https://www.radio.cz/cz/rubrika/special/v-predvanocnim-case-u-nas-chodily-i-hrozive-a-tajemne-adventni-postavy.
[9] HELENA PAVLINCOVÁ, BŘETISLAV HORYNA, Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2003. s. 376.
[10] „Who is Krampus? Explaining the horrific Christmas beast“ (online), National Geographic, 2013, cit. prosinec 2019, dostupné online na https://www.nationalgeographic.com/news/2018/12/131217-krampus-christmas-santa-devil/.
[11] JOE WHEELER, JIM ROSENTHAL, „St. Nicholas A Closer Look at Christmas”, Nelson Reference & Electronic 2005.
[12]„Who is Krampus?“ dostupné online na https://www.nationalgeographic.com/news/2018/12/131217-krampus-christmas-santa-devil/.
[13] BRUNE, MAURICE, „The Krampus in Styria”, Folklore (1/1958): s. 44–47. a také „Who is Krampus? Explaining the horrific Christmas beast“ (online), National Geographic, 2013, cit. prosinec 2019, dostupné online na https://www.nationalgeographic.com/news/2018/12/131217-krampus-christmas-santa-devil/.
[14] ZÍBRT, Masopust, s. 90. A také BLAHOVCOVÁ, „Maškary v pošumaví“, s. 54.
Zdroje:
„Who is Krampus? Explaining the horrific Christmas beast“ (online), National Geographic, 2013, cit. prosinec 2019, dostupné online na https://www.nationalgeographic.com/news/2018/12/131217-krampus-christmas-santa-devil/.
BLAHOVCOVÁ, ANDREA, „Maškary v pošumaví jako sociokulturní denomén“, Diplomová práce, Univerzita Karlova 2006.
BRUNE, MAURICE, „The Krampus in Styria”, Folklore (1/1958): s. 44–47.
PAVLINCOVÁ, HELENA, HORYNA, BŘETISLAV, Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2003.
ŠTRÁFELDOVÁ, MILENA„V předvánočním čase u nás chodily i hrozivé a tajemné adventní postavy“ (online), Radio Prague International, prosinec 2009, cit. prosinec 2019, dostupné online na https://www.radio.cz/cz/rubrika/special/v-predvanocnim-case-u-nas-chodily-i-hrozive-a-tajemne-adventni-postavy.
VEČERKOVÁ, EVA, FROLCOVÁ, VĚRA, Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury, Červený Kostelec: Vyšehrad 2010.
WHEELER, JOE, ROSENTHAL, JIM, „St. Nicholas A Closer Look at Christmas”, Nelson Reference & Electronic 2005.
ZÍBRT, ČENĚK, Masopust držíme, Praha: František Šimáček 1910.
Náhledový obrázek: koláž pohlednicových ilustrací – Krampus, Mikuláš, Lucie
Obrázky v galerii: dobová pohlednice s Krampusem, ilustrace z knihy Č. Zíbrta Masopust držíme (1910) – autor Karel Rozum
Související příspěvky: