Způsoby misie náboženských organizací jsou kontroverzním tématem i ve svobodných, nábožensky pluralitních společnostech. Od 70. let minulého století se právě kvůli misijním metodám, které znepokojovaly veřejnost, rozšířilo atraktivní, ale zavádějící vysvětlení konceptem „vymývání mozků“ (brainwashing) a trvalo nejméně dvě desetiletí, než se akademikům podařilo díky trpělivému vysvětlování omezit jeho používání. Také „deprogramování“ (psali jsme o něm zde) je pochopitelná, i když v žádném případě ospravedlnitelná odpověď na znepokojení, které ve veřejnosti někdy misijní metody vyvolávají.
Atmosféru zápasů, které proti misionářům vedli zvláště v poslední třetině 20. století někteří znepokojení rodiče, příbuzní a přátelé konvertitů po boku s faráři, rabíny, novináři či úředníky, připomíná v současnosti situace kolem církve Sinčchondži.[1] Její misijní metodu můžeme na základě asi dvaceti rozhovorů, vedených v letech 2017–2019 se současnými a bývalými členy církve Sinčchondži v Praze, popsat v těchto krocích:
1. Soustředění na mladé dospělé v prostředí, kde je možné očekávat jejich altruistický přístup (vysoké školy humanitního směru, církevní společenství mladých, neziskové organizace). Při prvním kontaktu přichází pozvání k natáčení filmu, hraní divadla, psaní knihy, psychologickému testování apod.
2. Navázání přátelství se zájemcem, uvedení do kolektivu. Intenzivní biblické studium, každodenní aktivity pod hlavičkou, která s církví Sinčchondži na pohled nijak nesouvisí. V současnosti tvoří takovou misijní „bránu“ internetová prezentace „All You Need Is Love and Peace“ (zde). Nejde ovšem o natáčení žádného filmu, hraní divadla, psaní knihy ani rozvíjení psychologické typologie apod. – tyto všechny sliby a komunikační strategie měly úlohu jen při navázání kontaktu. Společné aktivity (především vzdělávací biblické kursy) vyplňují v podstatě všechny časové možnosti: mnoho času na jiné přátele, školu, rodinu apod. zájemci už nezbývá.
3. V případě kontaktu ze strany blízkých má nový zájemce tuto situaci probrat s tím členem církve, který se o něj dlouhodobě stará a s nímž má nejbližší vztah. Těmito radami se pak řídí frekvence a forma zájemcova kontaktu s lidmi mimo církev. V tomto kontaktu s lidmi mimo společenství není zájemci doporučováno přiznat, že se účastní aktivit církve. V žádném případě (ani za cenu lži) zájemce nesmí jmenovat církev Sinčchondži.
4. Zájemci jsou varováni, že jejich „bezbožní“ blízcí a přátelé se je budou snažit odradit od kontaktu s církví. Za „bezbožné“ jsou přitom pokládáni všichni mimo církev Sinčchondži.
5. Od zpráv o církvi na internetu je zájemce silně odrazován. Jakékoli informační zdroje mimo církev jsou považovány za nedůvěryhodné. Okolnímu světu je přisuzován záměr vylíčit církev Sinčchondži ve špatném světle.
6. V izolaci od možných kritických připomínek zvenku se zájemce postupně dozvídá o korejském zakladateli církve Man Hee Leeovi a jeho mesiášské roli. Pokud chce do společenství Sinčchondži patřit, konvertuje a nadále se – kromě jiného – podílí i na jeho misijní činnosti.
7. Církev nesděluje žádný způsob, jak s ní mohou vejít do kontaktu lidé, kteří jsou mimo ni a kteří nejsou objektem jejího misijního zájmu. Navenek nekomunikuje ani se v češtině nijak otevřeně neprezentuje.
Podle neoficiálních zpráv z prostředí církve Sinčchondži je tato misijní strategie poměrně úspěšná, církev stále roste a počet jejích členů u nás se už blíží stovce. České společenství doufá, že brzy splní další svůj cíl, a tím je získat v Česku tři sta aktivních příslušníků. Z hlediska české společnosti je takový počet samozřejmě zanedbatelný a nic nenasvědčuje tomu, že by se okolo církve mohly rozhořet takové veřejné zápasy, jaké známe z minulého století. Církev Sinčchondži jen připomíná, že kontroverzní misijní metody a podmínky pro konflikt, z nějž vznikl chybný koncept „vymývání mozků“ i kriminální metoda „deprogramování“, ještě zcela nezmizely.
Náhledová fotografie: z prezentace aktivit církve Sinčchondži (zde).
Související články:
Religionista píše jihokorejskému prezidentovi kvůli Sinčchondži: zde.
Promoce církve Sinčchondži se účastnilo více než 40 Čechů: zde.
Misie církve Sinčchondži: zde.
Církev Sinčchondži má už i své české oponenty: zde.
Církev Sinčchondži uspořádala v Praze veřejnou akci: zde.
Korejská náboženská organizace HWPL začala působit i v Česku: zde.
Jižní Korea – misionářská velmoc: zde.
Korejské církve v Česku: zde.
[1] Koreanisté doporučují psát název církve s počátečním písmenem „S“; vyslovovat ovšem jako české „Š“.