Letos je tomu 1150 let, co římský papež Hadrián II. povolil užívání staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka. Slovanský bohoslužebný jazyk přinesli na Velkou Moravu svatí věrozvěsti Cyril a Metoděj, kteří zdejšímu obyvatelstvu chtěli umožnit oslavovat Boha srozumitelným jazykem. Staroslověnština se postupem času přeměnila v církevní slovanštinu, kterou pravoslavná (ale i řeckokatolická) církev při svých bohoslužbách stále používá. U příležitosti tohoto výročí se v pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje v Praze uskutečnila konference Teologie, jazyk a duch doby.
Konferenci uspořádala Pražská pravoslavná eparchie ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem a Pravoslavnou bohosloveckou fakultou Prešovské univerzity. Mezi desítkami přednášejících vystoupili i hosté například ze Slovanského ústavu AV ČR či Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Téma latinizace pravoslavných křesťanů ve středověkých Košicích představil prof. Peter Zubko ze Slavistického ústavu Slovenské akademie věd a o specifikách antilatinské polemiky na Staré Rusi promluvil doc. Konstantin Kostromin, prorektor Petrohradské pravoslavné duchovní akademie.
Církevní slovanština je v pravoslavném prostředí zajímavý fenomén. Mnozí pravoslavní věřící ve slovanských zemích si ani nedokážou představit, že by liturgie probíhaly v jejich živém národním jazyce, a důsledně trvají na bohoslužbách v církevní slovanštině. Snahy zavést liturgie například v ruštině vždycky skončily neúspěchem. V některých oblastech je pravoslaví a církevní slovanština součástí národní identity – například u Rusínů na východním Slovensku. A to navzdory tomu, že na první poslech už není církevní slovanština běžnému člověku srozumitelná.
Jiná situace je u pravoslavných v České republice. Už od 19. století, kdy se pravoslavné vyznání začíná v českých zemích znovu objevovat, usilují pravoslavní Češi o bohoslužby ve srozumitelném českém jazyce. O dějinách a problémech českého liturgického jazyka přednášeli například emeritní metropolita Kryštof (občanským jménem prof. Radim Pulec) nebo doc. Pavel Milko. Oba zdůraznili důležitost srozumitelného jazyka, ale zároveň zmínili úskalí, na která překladatelé naráží – překlad je totiž zároveň výkladem, špatné porozumění originálnímu textu může vést k posunutí významu a hlavně čeština nemá dostatek slovní zásoby k vyjádření hluboké pravoslavné teologie. Přesto oba řečníci zdůraznili potřebu na tomto poli nadále pracovat, protože do češtiny je dosud přeložen jen zlomek pravoslavných bohoslužebných textů.
Asi do dvou měsíců by veškeré pronesené příspěvky měly vyjít v konferenčním sborníku.
Aktualizace: Videozáznam některých příspěvků z konference dostupný na Youtube.
Související příspěvky:
Pew: Za uplynulých sto let se počet pravoslavných křesťanů (pouze) zdvojnásobil. Výjimkou je Etiopie (zde)