“Miluji Pána Ježíše.” Reflexe Radima Passera

“Miluji Pána Ježíše.” Reflexe Radima Passera

Do nově vytvořené rubriky Reflexe zařazujeme reakci Radima Passera na článek, který  referoval o cyklu jeho přednášek “Ježíš Tvá naděje” (zde).  V rubrice rádi uvítáme i další reakce čtenářů na příspěvky uveřejněné v Náboženském infoservisu.  

 

Druhý příchod Pána Ježíše Krista je tou největší nadějí všech opravdových křesťanů napříč všemi denominacemi. O žádném jiném tématu nepojednává Nový zákon tak často jako o tomto. A to, jak moc se těšíme na příchod Pána Ježíše, nepochybně závisí na tom, jak blízký s Ním máme vztah. Bůh se v Kristu stal člověkem, aby nám představil nezkreslený charakter milujícího Boha. Svět nikdy nepoznal většího Učitele, než Pána Ježíše. Ježíš nepřišel mezi ateisty. Přesně podle proroctví a ve stanovený čas přišel mezi Bohem vyvolený národ. Pravdy Božího slova, které zvěstoval, však narážely na zatvrzelost sobeckých a pyšných lidských srdcí. Kolik z miliónů židů, hlásících se tehdy k Bohu, Krista přijalo? A kolik z těch jednotlivců bylo příslušníky náboženské a společenské elity izraelského národa? A kdo jsem já, abych snad očekával všeobecné přijetí biblických poselství lidmi, kteří o sobě dnes prohlašují, že jsou křesťané?

Jsem si proto vědom, že také mne mohou mnozí odsuzovat. Ale i kdyby následující řádky pomohly jednomu jedinému člověku na cestě do Božího království, pak to má veliký smysl. Z toho důvodu jsem se rozhodl reagovat na článek mne neznámého autora s názvem „Apokalypsa čeká již tuto generaci“, aby se některé zkreslené výroky nestaly zbytečně zdrojem svodu pro upřímně hledající lidi. Kvůli prostorovým limitům budu odkazovat na příslušné biblické texty, aby ten, kdo opravdově hledá, si mohl vše ověřit v Písmu Svatém.

Knihu Zjevení můžeme nazvat souhrnem biblických knih. Na rozdíl od proroctvích v knize Daniel, která měla být zapečetěna až do naší doby konce (Da 8,17; 12,4; 12,9), je kniha Zjevení „odhalením“, tedy knihou, o které si Ježíš přeje, aby jí Jeho následovníci četli a rozuměli ji (Zj 1,1-3). Slovo „Apokalypsa“ má jednoznačně pozitivní význam v celém tomto kontextu nehledě na mediálně předkládaný význam katastrofický. Božím záměrem není lidi děsit ani lacině chlácholit (2Tm4,3-4). Bůh nás čestně varuje před následky našich činů a současně nám předkládá nádhernou naději (Ř 6,23).

Na přednášky „JEŽÍŠ TVÁ NADĚJE“ chodila v průměru čtvrtina až třetina adventistů. To je moc důležité, protože příchozí, kteří pak navštíví naše bohoslužby, se tam také setkají s těmi, které již znají. Poselství přednášek je pochopitelně stále stejné, jako se neměnní neměnné slovo Boží (Žd 13,8). Pro lidi je mnohem praktičtější, když mohou citované biblické texty vidět na plátně, než je vždy hledat ve své Bibli, kterou mnozí nemají ani s sebou. A obrázkové ilustrace upřímně hledajícím lidem napomáhají lépe si představit dobový kontext.

Pak je zde to nejdůležitější. Jak mohu rozpoznat pravdu od lži? Bůh si přeje, abychom všichni byli zachráněni pro věčný život (2Pt 3,9) a v Ježíši Kristu pro to učinil úplně všechno (J 3,16). Ďábel chce dosáhnout opaku (1Pt 5,8; J 8,44). Toto drama věků, chcete-li skutečné hvězdné války, je důležitým pozadím pro správné pochopení Božího jednání s člověkem padlým do hříchu na straně jedné a satanovými nástrahami na straně druhé. Bible říká, jak začala vzpoura proti Bohu v nebi (Zj 12,7-9), kdo stál za jejím rozdmýcháním (Ez 28,12-17; Iz 14,12-14) a také, jak vzpoura byla přenesena na naší zemi (Gn 3,1-6). Od prvních potomků Adama a Evy žili vždy na zemi pouze dvě třídy lidí. Jednak ti, co stáli na straně Boží, a jednak ti, co stáli vědomě či nevědomě na straně ďáblově. A tady v tomto bodě vždycky byl, je a bude černobílý obrázek, neboť z hlediska věčnosti se jedná o život či smrt (J 5,28-29). Na kterou třídu lidí vždy v historii zaměřoval ďábel svou záštiplnou pozornost? Na ty, kteří mu vědomě či nevědomě slouží? No jasně, že ne! Proč by plýtval svojí zrůdnou energii na ty, kteří mu stejně patří, a které bude čekat na závěr Boží odsouzení stejně jako jeho? Ďábel se vždy zaměřoval na ty, kteří vyznávají, že patří Bohu (Jb 1,1-2,7; 1Pt 5,8; Jk 4,7). Od dob Abraháma až k Ježíši Kristu to byl především izraelský národ. Izraelský velekněz měl být předobrazem Mesiáše. Kdo jím byl v době Kristova odsouzení? Kaifáš. Stál tento velekněz na straně Boha či ďábla? A na čí straně stáli ti, kteří křičeli o Ježíšově krvi (Mt 27,25)? A na čí straně stál apoštol Pavel před svým obrácením (Sk 26,9-11)? Po ukřižování a vzkříšení Krista ďábel věděl, že je poraženým nepřítelem (Zj 12,10-12). Ježíš plně obhájil Boží charakter lásky, milosrdenství a spravedlnosti před celým vesmírem. A zuřící ďábel obrátil svou pozornost na Ježíšovi následovníky. Když selhávalo barbarské pronásledování křesťanů v prvních staletích, neboť počet křesťanů stále rostl, satan změnil strategii. Za Konstantina se spojilo pohanství s křesťanstvím. Došlo k promíchání věrouky pohanů s rádoby křesťanskými prvky. Do církve se vloudily modloslužebné prvky bohoslužby. Namísto svaté Hospodinovy soboty bylo zavedeno uctívání „dne slunce“, prvního dne týdne, dnešní neděle. Prostý lid neměl k dispozici Bibli ve svém rodném jazyce, a tak lidé museli spoléhat na to, co jim řeknou kněží. Věrní Boží služebníci začali být opět pronásledovaní. Bůh nám toto vše oznámil předem (Da 7,25; Zj 12,6), abychom uvěřili, až se tak stane (J14,29). Zbytek je historie.

Boží zákon, desatero, je vyjádřením neměnného Božího charakteru lásky (Ž 89,35; Ř 7,12). Kdyby se zákon mohl v jediném bodě změnit, Ježíš by nemusel přijít a zemřít (Mt 5,17-19). Desatero proto nelze nijak novelizovat ani redukovat (Jk 2,10). Čím by se římské papežství opovážilo poměřovat se samotným Bohem? No pochopitelně změnou desatera. Pak by projevilo stejnou rebelii jako kdysi Lucifer (Iz 14,14)! S tím logicky souvisí popis mocnosti, šelmy z moře, ze Zjevení 13. kapitoly. Ježíš jasně říká, že tato mocnost – instituce římského papežství- dostala svůj trůn, sílu a moc přímo od ďábla (Zj 13,1-2). To už věděli reformátoři před 500 lety a na tom se pochopitelně nic nezměnilo ani nezmění.

Avšak číslo 666 jsem nikdy neztotožnil s katolickou církví. Záměrně nepoužívám ani označení katolická církev v souvislosti se šelmou z moře. Proč? Protože se nechci dotknout upřímných katolických věřících, kteří milují Ježíše a zatím neměli možnost z Bible pochopit všechny tyto souvislosti. Číslo 666 opět poukazuje na zásadní rozdíl mezi Stvořitelem a stvořením. Sedmička představuje číslo Boží dokonalosti a jedná se o celý stvořitelský týden včetně dne odpočinku, soboty (Gn 2,1-3). Ze všech čísel stvořitelského týdne je šestka nejblíže sedmičce. Což nás má upozornit na to, že takový podvod, který se nejvíce blíží pravdě, je pro nás lidi ten nejvíce nebezpečný. Ježíš nás opakovaně varuje před náboženskými svody (Mt 24,4-5; Mt 24,23-25). Šestý den byl stvořen člověk, tedy šestka je proto symbolikou člověka. A tři šestky představují trojité společenství stvořených bytostí (Zj 16,13-14) v závěrečné vzpouře na naší zemi proti Boží svaté trojici – Otec, Syn a Duch Svatý.

A co je oním cejchem -znamením šelmy- ze Zjevení 13. kapitoly? Zjevení 14. kapitola označuje v tu samou dobu jinou skupinu lidí, kteří budou stát věrně na Boží straně (Zj 14,12). Tento zbytek křesťanů (Zj 12,17) se bude vyznačovat tím, že zachovávají Boží přikázání. Budou uctívat Boha Stvořitele a hlásat celému světu dobrou zprávu o tom, že v nebi probíhá soud (Zj 14,6-7; Mt 28,18-20). Rovněž mají vyzývat Boží lid k opuštění falešných náboženských systémů (Zj 14,8; Zj 18,2-4). A tento Boží lid obdrží pečeť živého Boha (Zj 7,1-3) v té samé době, kdy bezbožní přijmou znamení šelmy. Čili odhalit Boží pečeť znamená rozpoznat znamení šelmy.

A jaká je Boží pečeť? Z kontextu je zřejmé, že musí mít co do činění se zachováváním Božích přikázání. Zde jsme u konce našeho pátrání (Ex 31,13; Ez 20,12.20 – B21). Sobota je Boží pečetí uprostřed desatera (Ex 20,8-11 – B21), protože odkazuje na Ježíše Krista jako našeho Stvořitele (J 1,1-3; Ko 1,16) a Vykupitele (Dt 5,12-15). Boží pečeť je však třeba vnímat v kontextu lásky člověka k Bohu i k člověku – tedy v kontextu lidského charakteru (Mt 7,16), který je proměněn milostí Boží (Mt 22,36-40; J 3,3-5). Samotné „zákonické“ dodržování soboty nám Boží pečeť nezíská (Mk 2,27-28). Bůh sobotu nikdy nezměnil a nezmění (Žd 13,8; Mt 24,20; Iz 66,23-B21). Někdy působí zoufalé lidské snahy k nalezení důvodu, proč bychom měli přestupovat čtvrté přikázání až komicky (Sk20,7; Sk 2,46). Měli bychom světit každý den týdne? Žel, jak smutné.

Naproti tomu římské papežství má také své „znamení“, ke kterému se po celá staletí veřejně hlásí: zachovávání neděle. A Písmo Svaté prorocky předpovídá, že v blízké budoucnosti přijde doba, kdy se všichni budou muset rozhodnout (Zj 13,16-17): buď uctívat šelmu a přijmout její znamení nebo zachovat i přes pronásledování věrnost Pánu Ježíši (Zj 13,15) a obdržet Boží pečeť (Zj 7,3). A naše svoboda bude spočívat v této černobílé volbě. Mým Pánem je Ježíš, kterého miluji nade všechno (J14,15.21; 1J 5,3)!

No a jak je to s těmi adventisty sedmého dne? Je úžasné z Bible pochopit, jak často Písmo Svaté hovoří o tom, že se na konci dějin objeví ve stanovený čas právě toto hnutí v naprostém souladu s prorockou předpovědí (Zj 3,7-13). Bible nám odhaluje tajemství počítání prorockého času (Ez 4,6; Nu 14,34). Pak jsou úžasně srozumitelná také proroctví o pronásledování věrného Božího lidu římským papežstvím (Da 7,25; Zj 11,3; Zj 12,6.14; Zj 13,5). Po tomto „středověkém“ pronásledování kniha Zjevení ukazuje na rozpečetění prorocké knihy Daniel právě adventním hnutím (Zj 10,1-2) v přesně dané epoše dějin. Naprosto fascinujícím je i Biblí předpověděné zklamání adventních věřících v roce 1844 (Da 8,13-14.19; Da 9,24-27 B21; Zj 10,8-10). Také první Ježíšovi učedníci prožili podobné zklamání, když jejich Pán namísto toho, aby byl prohlášen v Jeruzalémě za krále, byl zatčen a zabit. Když po Kristově vzkříšení porozuměli poslání Mesiáše, byli vysláni do celého světa (Sk 1,8). Podobně adventisté měli po porozumění událostí nést poselství celému světu (Zj 10,11; Zj 14,6). Adventisté měli zacelit i trhliny v křesťanské věrouce, které vznikly porušováním desatera, odklonem od zachovávání soboty (Iz 58,12-14).

Ale stačí být formálním adventistou, abych byl spasen? Určitě ne! Bible mluví o vlažnosti, která se bude projevovat nezřídka právě v církvi adventistů (Zj 3,14-17). Naštěstí u Ježíše existuje lék na vyléčení těchto našich nemocí (Zj 3,18-22). Ale vyléčen bude pouze ten, kdo vyléčen být chce (Mt 25,1-13). Bůh také zaslíbil, že adventní hnutí doby konce bude mít ve svém středu dar proroctví (Zj 12,17; Zj 19,10). A toto zaslíbení se přesně naplnilo v životě a díle Ellen Whiteové. Právě jí bylo Bohem ukázáno, že v době náboženské polarizace, těsně před Ježíšovým příchodem, větší polovina adventistů odpadne a připojí se ke světu (Mt 7,13-14). To je ta smutná část proroctví. Naopak, ta mnohem radostnější část tohoto Božího proroctví říká, že ještě větší skupina lidí zaujme místo těch odpadlých (Zj 18,4). Proto je zřejmé, že budou dvě „ekumenická hnutí“. To falešné hnutí se bude sjednocovat pod věroučnou nadvládou římského papežství a to pravé hnutí neměnnými pravdami slova Božího.

Musí se nyní každý člověk, který chce být spasen, připojit k adventistům? Nesnadná otázka. Stále ještě žijeme v době milosti. Nikdo ještě není označen znamením šelmy. Bůh má svůj lid ve všech ovčincích

(J 10,16). Pán volá tento svůj lid, aby se oddělil od falešných náboženských systémů (Zj 18,1-4). Hospodin po nás chce, abychom následovali pravdu Jeho slova, kterou jsme poznali (J 13,17). Dozvěděl jsi se pravdu o sobotě Hospodinově. Jak s tím naložíš? Budeš podle toho jednat? Můžeš oslovit lidi ve svém společenství. Přímo tam, kde se nacházíš. Další se k Tobě mohou přidat. Můžeš oslovit poctivé a bohabojné zástupce své církve. Na modlitbě můžete tato témata společně studovat. A pak je jisté, že vaše kroky bude směrovat Duch Svatý.

Nakonec ani všemohoucí Bůh nás nemůže donutit, abychom jej milovali. A svobodou každého zůstane, koho si zvolí. Já miluji Pána Ježíše. Proto má volba je jednoduchá: Já a můj dům volíme Hospodina, koho volíš ty (Joz 24,15)?

Radim Passer

Redakčně neupraveno.

 

Související příspěvky:

Radim Passer: apokalypsa čeká již tuto generaci (zde)

Křesťanská neziskovka Maranatha slavila 15 let svého působení (zde)

 

 



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na