Dokumentační centrum českého hermetismu (DCČH) oslavilo letos v červenci 25 let od svého vzniku. V sobotu 15. srpna 2026 centrum otevřelo jednoduchý příbytek na soukromém lesním pozemku v Brdech. Petr Kalač, který stojí v čele DCČH od jeho počátku, připomněl, že budovat příbytek centrum začalo už roku 2020, ale pandemie stavbu velmi zpozdila a prodražila. Název domku není ještě ustálen; mluvilo se o oratoři, dormitoři nebo i o laboratoři. Příbytek by měl každopádně sloužit také seminářům a k workshopům, které DCČH pořádá.
Ten první se konal právě 15. srpna a na jeho začátku byl nový prostor zasvěcen dýmem kadidla. Workshop vedla Jana Orlová (*1986), básnířka a performerka, která vedle jiných aktivit také pracuje se studenty Slezské univerzity v Opavě v Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby. Komorní workshop „Trans, vědomí a psaní“ pro osm prvních návštěvníků hermetické laboratoře poskytla pro bono. Byl aplikací autorčiny originální Triangulární metody, založené na mezioborovém průniku neurobiologie, vizuální performance a tvůrčího psaní. Podobně jako na festivalech a vysokých školách v cizině prováděla i v rámci tohoto workshopu spolu s účastníky experimenty s polohami těla. Experimenty jsou inspirovány jednou částí díla americké antropoložky Felicitas D. Goodmanové (1914–2005). Goodmanová se kromě jiného věnovala tělesným polohám zobrazeným v sochách, v jeskynních malbách, na keramice apod., vytvořených původními nebo dávnými kulturami po celém světě. Propracovala hypotézu, že tato zobrazení neměla pouze dekorativní funkci, ale návodně ukazovala, jaké pozice zaujmout pro dosažení stavu změněného vědomí, extáze či transu.
Této hypotézy se chopila jiná antropoložka (také tak trochu „ezo-antropoložka“, jak Jana Orlová vtipně poznamenala), Nana Nauwaldová (*1947), výtvarnice, šamanka a koučka seminářů na téma rituálních poloh těla a extatického transu (prezentace její nabídky je zde). Její kniha Ecstatic Trance – A Workbook (2003) obsahuje několik kapitol Goodmanové a inspirovala Janu Orlovou k jejímu vlastnímu projektu. Při workshopu se účastníci připravili na zaujímání tělesných poloh uvolňovacím třesením, jednou z technik tvůrčího psaní nebo soustředěním, získaným dlouhým pohledem do očí jiného účastníka. Polohy, inspirované starověkými artefakty, zkusili účastníci workshopu čtyři. Mezi nimi byla i poloha orantky (uctívačky) z období neolitu, známé jako venuše z Hlubokých Mašůvek. Na zaujetí polohy byla důležitá výdrž, a to i navzdory bolesti svalů, kterou účastníci semináře mohli pocítit. Právě bolest prý může k transovému stavu přispět.
Související články:
Nemohu si pomoci, ale působí to stejně tajemně jako celé DCČH. Přece pokud chtějí zkoumat duchovní nauky, měli by být spíše transparentní a otevření, není-liž pravda?