Nigerijské náboženství odinala jako nedílná součást identity igbských křesťanů 1/2

Odinala, v igbském jazyce Ọ̀dị̀nàlà, je tradiční nigerijské náboženství – a v nejširším smyslu komplexní sociální systém, kde nelze přesně oddělovat náboženství od kultury a celkové společenské tradice, která formuje identitu člověka – etnika Igbo.[1] Slovo Ọ̀dị̀nàlà je složenina slov znamenajících: nachází se uvnitř jediného Boha. V rozličných nářečích se náboženství nazývá: ọdịnanị, ọdịnana, omenala, omenana a omenanị.[2] Přestože většina Igbů se při sčítání obyvatel formálně hlásí ke křesťanství, ve skutečnosti je jejich náboženská identita složitější: Igbové na své tradiční náboženství nezapomínají a vyznávají jej spolu s křesťanstvím bez směšování (a mají tedy vícečetnou náboženskou identitu) nebo dohromady s křesťanstvím v synkretismu. Odinala je v zásadě polyteistický náboženský systém, kde ústřední postavení v panteonu patří nejvyššímu Bohu nazývanému Chukwu.[3]

Tradiční náboženství odinala

V současné době žije většina Igbů – přibližně 32 milionů – v západoafrické Nigérii; stovky tisíc Igbů potom žijí v sousedních zemích – Kamerunu, Beninu, Togu a Ghaně. Menší diaspory jsou rovněž ve Spojených státech amerických a západní Evropě. Až 99 % Igbů žijících v zemích západní Afriky se formálně hlásí ke křesťanství. Přesto tradiční igbské náboženství odinala nejenže nezaniklo, ale je velmi vitální a v posledních letech zažívá novou vlnu zájmu nejen mezi Igby v západní Africe, ale také mezi Igby v americké a evropské diaspoře. V polyteistickém náboženském systému patří ústřední postavení nejvyššímu Bohu nazývanému Chukwu, který je zdrojem všech ostatních božstev a rozděluje jim rovněž úkoly ve stvoření. Igbové vyznávají, že vše pochází od Chukwa, který je nejen všemocný, ale také všudypřítomný v celém vesmíru – veškerý prostor je Chukwu. Význam jména Chukwu je největší (duchovní) bytost.[4]

Další známá božstva jsou Ala, Amadioha, Anyanwu, Ekwensu nebo Ikenga. Nižší duchové jsou nazýváni ágbàrà nebo árúsí a jsou často spojováni s přírodními jevy. Kněží a věštci se obracejí na árúse, kteří jim tlumočí vůli vyšších duchů či božstev. Přímo do božské sféry své prosby kněží neadresují. Systém věštění v náboženství odinala se nazývá áfà. Pro srovnání: systém věštění v sousedním jorubském náboženství se nazývá ífá a v sousedním vodunu potom fá. Zatímco árúsí jsou uctíváni v malých svatyních podél cest, předkové jsou uctíváni většinou v domácnosti. Uctívání duchů předků a nižších božstev je hlavní složkou náboženské praxe. Lidské oběti byly donedávna nedílnou součástí náboženství odinala – podobně jako v beninském vodunu byly lidské oběti zakázány až po silném tlaku katolické církve na začátku 20. století.[5]

Na konci období dešťů se koná významný náboženský festival íwá jí, jehož součástí jsou tanečníci v maskách. Festival je de facto zemědělský, jde o díkůvzdání za úrodu a prosbu o úrodu budoucí. Na samém začátku festivalu se obětuje božstvům a předkům, rituál obvykle provádí nejstarší muž ve vesnici. Právě rituály plodnosti v minulosti vyžadovaly lidské oběti, které se podle věřících promítly do pozdější úrody, ale i do plodnosti žen. – Všechny viditelné věci na tomto světě spolu podle Igbů interagují – obsahují také vitální sílu (což je klíčová ontologická kategorie, k níž se níže dostaneme) a mají svůj protějšek v neviditelném duchovním světě. V celém vesmíru existuje kosmická rovnováha mezi vším: pokud je někde vykonáno zlo, znamená to, že jinde bylo vykonáno dobro; proto nemůže být vítěze bez poraženého, světla bez tmy, dobra bez zla atd. Podle této teze platí, že pokud někde čaroděj vykonal zlý skutek, byl jen nástrojem v harmonizaci celého stvoření, neboť jinde bylo vykonáno dobro, a čaroděj tak pouze vyvážil vychýlení řádu.[6]

Igbové věří v posmrtný život, lidská duše je podle nich nesmrtelná. V posmrtném modu existují duchové zemřelých, kteří mohou ovlivňovat materiální svět živých. Zemřelí předkové ochraňují zejména svou rodovou linii. Za jistých okolností se předkové mohou reinkarnovat ve své rodové linii, což je nazýváno ilọ-uwa. Reinkarnace je možná, ale vzácná. Stane se, že zemřelý nemůže z nějakého důvodu vstoupit do modu mrtvých, a musí se vrátit nebo je jeho duše pohlcena novorozencem, když se v jeho rodové linii narodí dítě právě v okamžiku jeho smrti. Člověk se může reinkarnovat opět pouze do člověka, nikoli do jiného tvora. Pokud je šance, že by novorozenec pohltil duši předka, najímá se věštec, aby věc ověřil; dítě je potom obvykle pojmenováno po zemřelém. Duše novorozence obvykle není totožná s duší předka, ale má k ní mimořádný vztah. Předek se výjimečně může reinkarnovat do více jedinců: ti jsou potom spojeni tzv. poutem smrti. Jakmile zemře jeden, zemřou bez příčiny i ostatní. Ogbanje je reinkarnující se zlý či pomstychtivý duch, který záměrně trápí rodinu neštěstím. V tomto kontextu se uvádí, že ženská obřízka měla zbavovat ženu zlého ducha.[7]

Božstva spojovaná s přírodními prvky mají pocházet z bohyně země Aly. Mají vždy konkrétní účel a existují, dokud trvá jejich poslání – poté zanikají. Mezi stálejší božstva patří Amadioha (bůh bouře a blesku), Ikenga (bůh štěstí), Agwu (bůh věštění a léčby), Njoku Ji (bůh potravy) a Ogbunabali (bůh smrti).[8] Svatyně přírodních božstev jsou obvykle v přírodě, nejčastěji u stromů. Při svatyni bývají sochy, předměty nebo uvázané praporky na znamení přítomnosti božstev. Do těchto míst se musí vstupovat s maximální opatrností a pokorou. Ženské zemské božstvo Ala je zodpovědné za plodnost a také zemřelé předky, kteří jsou v jejím lůně uloženi. Ala je nejuctívanějším božstvem. Většina igbských vesnic má svou svatyni zasvěcenou Ale. Svatyně se nazývá íhú Ala. Země (půda) je svatá, a proto se do země nepohřbívají amorálně žijící lidé, sebevrazi, vrazi, zloději nebo čarodějové, neboť ti, jak dále ukážeme, nejsou považováni za plnohodnotné lidské osoby. Země je dobrá, plodivá. Krajta královská je posvátný had odkazující k zemskému božstvu Ala. Pokud se tento had objeví v domě, je to považováno za zvěstování mimořádného štěstí. Krajta je nazývána nne (matka) a symbolizuje krásu, ženskost a ladnost. Zabíjení krajt je přísně zakázáno.[9]

Igbové používají amulet zvaný ikenga k přivolání štěstí a úspěchu. Jedná se o malou dřevěnou figuru, která je zdrojem znalostí, síly, štěstí atd. Může obsahovat osobní chi nebo chi předků nebo jiného ducha. Mezi menší božstva patří Mbatuku (bůh bohatství), Ikoro (bůh bubeníků), Ekwu (bůh domova), Imo miri (bůh řek), Okwara-afo (bůh obchodu), Aju-mmiri (bohyně moře) a další.[10] 

Ontologická kategorie ndi mmuo a osobní božstvo chi

Neviditelné bytosti se nazývají ndi mmuo. Tato ontologická kategorie zahrnuje božskou zemskou sílu Ala, osobní božstvo každého jedince chi, zemřelé předky ndichie a vedlejší duchy mmu. Druhá ontologická kategorie nazývaná ndi mmadu obsahuje všechny viditelné bytosti. Lidé se modlí k nižším božstvům a duchům, jim také pravidelně obětují. Nejvyššímu bohu Chukwuovi se nepřináší žádné oběti a nestaví se pro něj svatyně ani oltáře, neboť je člověku nedostupný. Modlitby nejčastěji směřují k osobnímu božstvu chi.[11] Odinala není pro věřící igbské Nigerijce jen náboženství, je to také světonázor, kultura, hlavní pilíř jejich identity, celkový způsob života.

Podle nigerijského autora Chukwuemeka Mbaegbu kategorie monoteismu, polyteismu a dalších v případě náboženství odinala nestačí: navrhuje proto pojem monopolyteismus, který vyjadřuje, že existuje množství božstev a duchů, ovšem v pozadí je jedna nejvyšší síla, která plodí vše, ale není to Bůh podle tradičních představ. V náboženství odinala Igbové věří, že každý člověk má své ochranné božstvo nebo ducha zvaného chi (případně také ḿmúọ́), který je mu přidělen v okamžiku narození nebo ještě před narozením. Chi s člověkem zůstává po celý jeho život. Igbové věří, že každý životní úspěch je dosažen díky pomoci osobního chi. Každý člověk spolu s chi utváří svůj osud. Dech života se nachází v srdci a jmenuje se óbì.[12] – Věštec se dokáže naladit na chi člověka a v případě, že je chi rozlícené nebo v disharmonii s člověkem, dokáže jej harmonizovat. V domácnosti Igbů je obvykle malá svatyně nebo oltář, kde je uctíváno osobní chi. Po svatbě si žena bere svůj oltář s sebou do nového domova.[13] – V příští epizodě se podíváme, jak odinala formuje identitu igbských křesťanů.

Poznámky:

[1]Srov. NWAUWA, Apollos O. – ANYANWU, Ogechi E. Culture, Precepts, and Social Change in Southeastern Nigeria: Understanding the Igbo. Lanham: Rowman & Littlefield, 2019, s. 182–196.

[2]Srov. OGBUENE, Chigekwu G. The Concept of Man in Igbo Myths. Bern: Peter Lang, 1999, s. 207.

[3]Srov. OBIEGO, Cosmas O. African Image of the Ultimate Reality: An Analysis of Igbo Ideas of Life and Death in Relation to Chukwu-God. Bern: Peter Lang, 1984, s. 88.

[4]Srov. EBELEBE, Charles A. Africa and the New Face of Mission: A Critical Assessment of the Legacy of the Irish Spiritans Among the Igbo of Southeastern Nigeria. Lanham: University Press of America, 2009, s. 24–30.

[5]Srov. MILDNEROVÁ, Kateřina. Náboženství a vodun. Historie a současnost tradičního náboženství v Beninu. Dingir, roč. 18, č. 4 (2015), s. 130–134.

[6]Srov. FALEN, Douglas J. African Science: Witchcraft, Vodun, and Healing in Southern Benin. Madison, Wisconsin: University of Wisconsin Press, 2018, s. 51–79.

[7]Srov. NNAM, Nkuzi Michael. Colonial Mentality in Africa. Lanham: Rowman & Littlefield , 2007, s. 69–70.

[8]Srov. ILOGU, Edmund. Christianity and Ibo culture. Leiden: Brill Academic Publishers, 1974, s. 34–36.

[9]Srov. IAN, Hodder. The Archaeology of Contextual Meanings. Cambridge: Cambridge University Press, 1987, s. 73.

[10]Srov. BASDEN, G. T. Among the Ibos of Nigeria. London: Routledge, 2013, s. 45.

[11]Srov. NDUKAIHE, Vernantius Emeka. Achievement as Value in the Igbo/African Identity: The Ethics. Münster: LIT Verlag, 2006, s. 185–188.

[12]Srov. UDEANI, Chibueze C. Inculturation as Dialogue: Igbo Culture and the Message of Christ. Amsterdam, New York: Rodopi, 2007, s. 35–38.

[13]Srov. AGBASIERE, Joseph Thérèse. Women in Igbo Life and Thought. London: Routledge, 2000, s. 48–64.

Náhledový obrázek: Nigerijka (foto: Pixabay.com).

Psali jsme v Dingiru:

Dingir 4/2015: Náboženství v současné Africe.

Související příspěvky:

Posvátná síla ase v nigerijském jorubském náboženství

Náboženství na řece Niger: kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkreze i temná strana 1/4

Náboženství nigerijských Efíků – očistné obřady, magické masky a obětování albínů

Smrt za blasfemii: zákon o rouhání v africké Nigérii

Méně známá africká náboženství 1/4: západní Afrika