Tomáš Růžička (* 1974) byl na začátku října jmenován tajemníkem Křesťanské misijní společnosti (KMS). V čele organizace tak nahradil Lubomíra Ondráčka, který tuto funkci vykonával s malou přestávkou od roku 1991. Křesťanská misijní společnost vznikla roku 1989 a slouží evangelikálním křesťanům, ovlivněným charismatickým hnutím, kteří působí jak uvnitř protestantských církví, tak mimo ně v samostatných sborech a církvích. Byla úzce spojena s Církví Křesťanská společenství (KS), ale – jak sdělil Tomáš Růžička v korespondenci – ze současných 139 individuálních členů KMS je 57 členů ze sborů Církve křesťanská společenství, ostatní jsou z jiných denominací nebo svobodných sborů a z 38 kolektivních členů KMS je 15 sborů KS, ostatní jsou sbory jiných církví.
Křesťanská misijní společnost je nejvíce známa jako vydavatelka časopisu Život víry (více o něm též zde) a další křesťanské literatury (v nakladatelství KMS), jako pořadatelka charismatických konferencí nebo koordinátorka kurzů Alfa a manželských kurzů.
Gratuluji ke jmenování do čela Křesťanské misijní společnosti. Je to jedna z organizací, v nichž jde o spolupráci mezi církvemi. Jako pastor Jednoty bratrské v letech 1994–2023 máte i protikladnou zkušenost, kdy se vaše církev roku 1999 za dramatických okolností rozdělila (více zde). Jak tuto událost dnes vidíte?
Smutné je, že církve se neustále dělí a štěpí, byť Ježíš se již před dvěma tisíci lety modlil za to, abychom byli jedno. Někdy je důležité se oddělit od toho, co není v souladu s Písmem, jindy potřebujeme umět odložit své představy a ambice, aby jednota s druhými, kteří smýšlí jinak než my, mohla být zachována. Kdy je potřeba to či ono, si musí každý najít sám před Pánem, aby jeho svědomí mohlo zůstávat čisté. Na synodu Jednoty bratrské v roce 1999 jsem byl také přítomen, nicméně dnes mnohé věci (nejen z této doby) vidím jinak. I proto nyní spolupracuji s Křesťanskou misijní společností na naplnění jejího poslání: prohlubovat spolupráci mezi křesťany a přispívat ke vzdělávání jednotlivců a duchovnímu růstu církve jako celku.
Pastorem Jednoty bratrské jste byl skoro 30 let. Všiml jsem si, že ve vašem pražském sboru byly veřejné nedělní bohoslužby nahrazeny jiným typem setkávání. To se mi v rámci křesťanství zdá neobvyklé. Jaká myšlenka byla za touto změnou?
Za změnou konceptu nedělních bohoslužeb stála snaha přiblížit se nevěřícím lidem a udělat pro ně církev přístupnější. Místo klasického programu bohoslužeb jsme pro veřejnost připravovali různé workshopy, přednášky, dílničky pro děti… S odstupem času to vidím tak, že tyto aktivity přitáhly do naší komunity mnoho nových lidí, kteří využili naše služby, stále více však zakrývaly prostou víru a moc evangelia. Myslím, že to je napětí, ve které se pohybuje každá církev. Být srozumitelní pro společnost a přinášet jí i praktickou pomoc, ale stále u toho vykreslovat kříž Ježíše Krista, který je jedinou odpovědí na každou potřebu této společnosti.
Ve vašem medailonku je zmíněna spolupráce s Open Church (prezentuje se zde). Jaká to je církev? Co je pro ni charakteristické?
Církev Open Church se snaží, jak sám název napovídá, být moderní a otevřená všem lidem. Poznal jsem v ní mnoho upřímných a zapálených křesťanů, kteří milují Boha, a jsem za spolupráci s nimi velice vděčný. Myslím, že se do povědomí křesťanů i některých nevěřících zapsala díky pořádání pouličních a stanových evangelizací (tzv. Jesus events) nebo pražského Pochodu pro Ježíše.
V jaké činnosti Křesťanské misijní společnosti jste se angažoval, než jste se stal jejím tajemníkem?
V lednu 2024 jsem nastoupil jako vedoucí kanceláře a i nyní dál koordinuji zaměstnance, akce a aktivity Křesťanské misijní společnosti.
Křesťanskou misii vaše organizace podporuje už víc než 35 let. Jak se za tu dobu proměnily způsoby misie? A je v ní Křesťanská misijní společnost úspěšná?
Křesťanská misijní společnost misii (tuzemskou i zahraniční) podporuje, ale přímo nevykonává (navzdory tomu, že by se to z našeho názvu dalo předpokládat). Slovo misie chápeme více jako poslání, které má od Pána každý křesťan. Každý, kdo je spasen, je také povolán, a byť se naše povolání v mnohém liší, všichni se podílíme na tom, aby se zde na zemi uskutečňovaly Boží plány a aby lidé poznávali pravdu. KMS již 35 let prohlubuje spolupráci mezi křesťany, přispívá k jejich vzdělávání a duchovnímu růstu skrze vydávání knih, časopisu, pořádání konferencí nebo kurzů, aby každý mohl své poslání naplnit a abychom společně oslovili tuto zemi pravdou evangelia. Mnoho lidí dosvědčuje, že práce KMS pro ně byla a je povzbuzením a inspirací pro jejich duchovní život, růst i službu. A jsem přesvědčen, že současné dobré vztahy mezi křesťanskými církvemi (a mezi těmi evangelikálními zvláště) lze minimálně zčásti považovat za ovoce dlouholeté činnosti KMS.
Co byste chtěl jako nový tajemník změnit? Kam byste rád Křesťanskou misijní společnost nasměroval?
Mojí touhou je pomoct KMS k tomu, aby její vize, tedy probuzení církve a proměna společnosti evangeliem, se mohla v dnešní době dál naplňovat, jako to bylo za působení mých předchůdců. Nepotřebujeme nic zásadního měnit, ale naopak musíme zůstávat na správném základu, aby On mohl skrze nás jednat.
V minulosti KMS pořádala akce a koordinovala činnosti, které tehdy nebyl schopen zastřešit takřka nikdo jiný (celostátní Křesťanské konference, evangelizační kampaně Billyho Grahama, Český studijní překlad Bible atp.). I dnes KMS zastřešuje významné mezidenominační aktivity, např. vydává mezicírkevní časopis Život víry nebo koordinuje kurzy Alfa nebo Manželské večery. Zároveň si uvědomujeme, že situace se od 90. let změnila a KMS už v mnoha ohledech není „nenahraditelná“: Spoustu věcí, které dříve zastávala sama, dnes úspěšně dělají i jiní. Hledáme tedy, jaké aktuální potřeby má církev v dnešní době a jak bychom je mohli pomoct naplňovat. A uvědomujeme si, že vždy a ve všem musíme zůstávat zaměření na Krista. To je asi největší výzva.
Děkuji za rozhovor.
Náhledová fotografie: Život víry.
Psali jsme v Dingiru:
téma: „Současný evangelikalismus“, Dingir 22 (1), 2019.
Související články:
