Informace o Otakaru Čapkovi (1893–1967), příslušníku silné meziválečné generace okultistů a mystiků a pokračovateli Karla Weinfurtera (1867–1942), je možné celkem snadno dohledat. O jeho politických aktivitách a mučednictví politického vězně komunistů referuje Wikipedie a poskytuje také stručný přehled jeho spisovatelské činnosti. Bylo by jen dobré jeho knihy rozdělit do nejméně tří odlišných okruhů: knihy o okultismu a mystice, dětské knihy a odborné knihy z oboru zemědělství, zvláště chovu prasat, na který byl Čapek odborníkem, případně další spisy (politické, cestopisné, turistické…). Všechno toto a hlavně jeho duchovní život lépe a podrobněji popsal Josef Sanitrák ve druhém díle svých Dějin české mystiky, nazvaném Konec zlaté éry (Praha: Eminent 2007), a to v celé 5. kapitole. O spolku Psyche, jehož byl Otakar Čapek členem i posledním předsedou před nucenou likvidací roku 1951, je s důrazem právě na likvidaci psáno zde. Šířeji se spolkem zabývá také Sanitrák v prvním díle Dějin s názvem Legenda Karel Weinfurter (Praha: Eminent 2006). Ale Čapkův vztah ke slunečním lázním (který patrně nebyl v jeho životě ničím okrajovým) nalezneme až v letos vydané knize Karla Tichého Rücklovy léčivé sluneční lázně. Architektura rané moderny (Dolní Beřkovice: nákladem vlastním). Karel Tichý objevil a v této knize zveřejnil zajímavou okolnost Čapkova života.
Jak je napsáno v předchozím článku o slunečních lázních, český vynálezce jejich originální podoby, sklář Antonín Rückl (1871–1938), byl strýcem Otakara Čapka: Čapkova matka Růžena, rozená Rücklová, byla Antonínova sestra. Čapkův otec, jménem také Otakar (1860–1938), se s Rücklem přátelil a – jak píše Tichý (s. 90) – nechal se od něj přesvědčit, aby postavil první velké veřejné sluneční lázně v Praze-Strašnicích. „Lázně zajímaly i oba jeho syny, Arnošta a Otakara, kteří koketovali s přírodním léčitelstvím, ale i s mystikou a okultními praktikami.“ Otakar pak k zájmu o sluneční lázně přivedl i svého duchovního učitele Karla Weinfurtera. Tichý pokračuje (s. 94):
Rücklovy lázně silně přitahovaly lidi, kteří měli blízko k přírodním a nadpozemským silám. Pro Weinfurtera a Čapka lázně představovaly čistou sluneční pránu a místo očistných rituálů pro tělo a duši, duchovno, a tím dovršení kosmického souladu. Koupání v božském majestátu filtrovaného slunce představovalo zcela něco nového a přitažlivého.
Karel Tichý v tomto odstavci odkazuje na Encyklopedie okultismu, mystiky a všech tajných nauk (Praha: edice Psyche 1940, s. 255), v níž Otakar Čapek napsal pod heslem „prana“, že je to
síla životní. Je slunečního původu a slunce je jejím střediskem. Prana neustále spolu s teplem ze slunce proudí a vstupuje do všech věcí v naší sluneční soustavě. V těle ji obnovujeme dýcháním plicemi i koží, ba i jinými dosud vědě neznámými předměty, jako vitamíny. Možno ji v těle rozváděti. Ona je pojítkem mezi tělem hmotným a astrálním. Podléhá cvičením lidské vůli. Nedostatek prany v těle zaviňuje onemocnění.
O uzdravení ischiasu díky slunečním lázním ve Strašnicích nadšeně referoval jeden ze čtenářů Weinfurterovy (a později Čapkovy) revue Psyche. Navíc v lázních potkal pravděpodobně samotného Karla Weinfurtera. Karel Tichý cituje (na s. 93 a 94) tento čtenářský text z Psyche: Revue věnované mystice, okultismu a metapsychice (9. ročník, číslo 5 z 15. 6. 1932, s. 151):
Letos jsem dostal ischias a léčil jsem se ve slunečních lázních ve Strašnicích. Nevím, je-li čtenářům známá hlavní myšlenka. Slunce je zdroj života, ale část paprsků je škodlivých. Ve Strašnicích léčí pacienty pod skleněnou kopulí. Sklo je odchylné od obyčejného skla a zrovna tyhle škodlivé paprsky nepropouští. Takové sklo … u nás … vynalezl pan Rückl…
Budova lázní ve Strašnicích dlouho pustla, až byla roku 2024 demolována. Na jejím místě stojí nový dům.
Náhledová fotografie Otakara Čapka: z knihy Karla Tichého.
Související články:
