Pomyslné překonání lidské smrtelnosti je odpradávna určující, jednou z nejvíce niterných funkcí náboženství. Avšak zatímco většina starých náboženských tradic nabízela spíše spirituální abstrakci různých forem posmrtného života, dnes můžeme stále více hovořit o svébytné technologicko-vědecké eschatologii – snahu o dlouhověkost prostřednictvím nových vědeckých poznatků.
Prudký technologický rozvoj a dříve nezamýšlené možnosti na poli kybertechnologií a medicíny posledních let přinášejí nové zdroje a umožňují dovést tento lidský sklon hledat cesty k – pomyslnému či fyzickému – překonání smrti do radikálního důsledku.
Nejnovějším proponentem tohoto fenoménu je sedmačtyřicetiletý excentrický americký multimilionář Bryan Johnson (*1977). Majitel startupu Blueprint, který vyrábí a prodává přípravky na zpomalení stárnutí, vyrůstal jako mormon, církev však opustil, kvůli čemuž se zpřetrhaly také jeho vazby na rodinu, a oddal se novému životnímu smyslu. A sice intenzivnímu boji s časem a s vlastní smrtelností – a to i bizarními pseudomedicínskými experimenty, jako když několik měsíců podstupoval transfúze krve svého tehdy sedmnáctiletého syna.
Jeho životní styl, kterým se snaží dlouhověkosti dosáhnout, zdraví odevzdané algoritmům, podrobně rozvržené cvičení a wellness procedury, užívání potravinových doplňků, testy a skeny, přiblížil především letos zveřejněný úspěšný dokument na Netflixu. Johnson sám je veřejně velmi viditelnou postavou s velkou základnou na sociálních sítích.
Pouhé provozování výdělečného byznysu a práce na vlastním zdokonalování ho však přestalo bavit a letos v březnu oznámil založení vlastního náboženství jménem Neumírej (název si vypůjčil právě z titulu zmíněného netflixovského dokumentu). Zdůvodnil to překotným rozvojem umělé inteligence, v jehož důsledku se bezprostředně blíží „horizont událostí“, za nímž se AI vymkne lidské kontrole a přesáhne lidské schopnosti a chápání.
Lékem na tuto skutečnost má být soustředění se zdokonalování člověka: a povýšení těla do pozice autority nad myslí. O režimu s cílem udělat člověka zdravého a šťastného má rozhodovat „tělo“ na základě přesně spočtených biologických potřeb, nikoliv nahodilá a nedokonalá lidská mysl se „sebedestruktivní“ tendencí vyžadovat to, co člověka ve skutečnosti přibližuje smrti: jako nadměrná a nezdravá strava.
„Jsme v nové fázi, kdy se snažíme přehodnotit, co to znamená být člověkem. Přistupovat k této diskusi jako ke komunitě nebo životnímu stylu nemá dostatečnou váhu ani sílu. Náboženství se v posledních několika tisících letech ukázala jako nejúčinnější forma organizace lidského úsilí. Je to osvědčená metodika,“ vysvětloval své rozhodnutí pro vznik nového náboženství Johnson v rozhovoru pro magazín Technology Review.
Iniciací nové náboženské ideologie chce dle svých slov napodobit historický příklad Buddhy, proroka Muhammada, Ježíše Krista nebo – z nenáboženských osobností – britského ekonoma Adama Smithe jakožto zakladatele kapitalismu. Zároveň ale odmítá organizaci ve formě personalizovaného kultu: rozdíl Neumírej oproti jiným náboženstvím má být v tom, že nebude zaměřené na svého zakladatele, ale bude decentralizované a individualizované, a nadto bude kombinovatelné s jinými náboženstvími: takže jedinec bude moci býti třeba praktikujícím muslimem nebo křesťanem a zároveň následovníkem Neumírej.
Johnson si už dříve letos pro magazín Wired posteskl, že v jeho podnikání „je více vidět byznys než filozofie za ním“ a svůj byznys označil za „osinu v zadku“. Britský list The Times navíc v tom čase upozornil, že podnik Blueprint má finanční potíže. Nakonec se Johnson rozhodl se Blueprintu přímo nezbavit, ale najmout generálního ředitele, aby se sám mohl věnovat rozvoji svého náboženství. Neskrývá přitom své ambice, učinit do roka a půl své náboženství nejvlivnějším světonázorem planety.
Transhumanismus
Johnson přitom nepřichází s ničím zcela novým. Jeho avizované nově zakládané náboženství, o jehož podobě máme zatím jen povšechná informace, je zjevně jen dalším projevem na první pohled nenáboženského fenoménu, který už několik desetiletí známe pod pojmem transhumanismus.
Transhumanismus je vitálním kulturním hnutím usilujícím o překonání lidskosti prostřednictvím radikálního využití technologií. A navzdory „odčarujícím“ účinkům moderní vědy a sekularizace dalo vzniknout novým náboženstvím – zcela novým i proudům v rámci stávajících tradic – stavícím svou imaginaci právě na nových zdrojích moderních technologií.
Termín jako první použil již roku 1957 britský evoluční biolog Julian Huxley, který věřil, že lidé mohou převzít kontrolu nad vlastní evolucí a prostřednictvím vědy i kultury vybudovat lepší svět a bezezbytku využít přirozený lidský potenciál. Jestliže to v nás vyvolává zlověstné asociace související s nacistickým biologickým inženýrstvím, očišťujícím „rasu“ od genetických defektů nebo s komunistickým programem vybudování nového, lidštějšího člověka díky zbavení se soukromého vlastnictví, nejde o náhodu.
Ostatně sám Huxley byl na přelomu 50. a 60. let prezidentem Eugenické společnosti a byl horlivým zastáncem eugeniky – byť již bez rasového podtextu – ještě v době, kdy byla dávno zdiskreditována jako součást nacistického masového vraždění. Na zformování transhumanistické ideologie měli údajně významný vliv také dva Huxleyho přátelé a vědečtí kolegové, John Haldane a John Bernal, členové britské komunistické strany intenzivně se zajímající o možnost překonání lidských limitů pokroku a o technologický futurismus.
Moderní transhumanistické hnutí dnes však datujeme od roku 1990, kdy americký technolog Max More zveřejnil svou esej – či manifest – Towards a Futurist Philosophy. Roku 1998 potom britští filozofové Nick Bostrom a David Pearce zakládají Světovou transhumanistickou asociaci, později přejmenovanou a dnes známou jako Humanity Plus.
Tato organizace se nepovažuje za organizaci náboženskou, ale výzkumnou a filozoficko-etickou. Hlásí k tradicím humanismu, osvícenství, renesance a stoicismu: zaměřuje se na povahu reality přičemž si prý uvědomuje prostor pro neznámo, neboť známé je zpochybňováno novými a novými objevy. Její hlavní náplň představuje pořádání pravidelných mezinárodních konferencí, síťování mezi futurology z Evropy, Asie i Severní Ameriky a projekty na podporu a výzkum v oblasti dlouhověkosti, umělé inteligence či nanotechnologií.
V anglosaském prostředí již od první dekády nového tisíciletí operují samostatné církve, pro něž je transhumanismus ústřední naukou. Jednou z těch nejaktivnějších a největších je Církev věčného života se sídlem v Miami na Floridě v USA. Má vlastní svatyně, v nichž se konají pravidelné bohoslužby. Na nich vystupují pozvaní gerontologové a koučové.
Dnes se k transhumanismu hlásí vícero známých a charismatických postav, veskrze sdružených ve Světové transhumanistické asociaci, respektive Humanity Plus, z nichž některé své promyšlené vize veřejně artikulují – a otevřeně o nich uvažují jako o náboženství.
Například americký transhumanista Gregory Jordan ve své eseji z roku 2006 vyzval k tomu, definovat transhumanismus otevřeně jako náboženství a jako takový jej rozvíjet – a to i za využití symbolů, slovní zásoby, obrazů, filmu, hudby či sci-fi literatury, které představují symbolickou reprezentaci sdíleného významu.
Jiná význačná postava transhumanistického hnutí, americký sociolog a bioetik James Hughes, zase vyzval ke vstupu do dialogu se členy náboženských komunit, protože transhumanistický projekt bude vyžadovat širokou koalici sekulárních humanistů i věřících. Z tohoto dialogu postupně vzejde fúze existujících náboženství a vědeckého racionalismu.
S transhumanismem úzce souvisí další pojem, biohacking, představující jakési „domácí biologické inženýrství“ a využívající vědecké poznatky k osobnímu sebezdokonalování. Tento fenomén je mladší než transhumanismus, poprvé byl použit roku 1988, ale v dnešní praxi fungují v souvztažnosti. Právě typickým biohackerem, věnující se medicínskému zdokonalování sebe sama, je i Bryan Johnson.
Povaha nauk s prvky transhumanismu je dvojaká: na jednu stranu hluboce zakořeněná v osvícenské tradici víry ve člověka a jeho rozumové schopnosti, na stranu druhou operující s vědeckotechnickými nástroji v rámcích, které jsou zřetelně spirituálního charakteru a v některých vzorcích se nápadně podobají naukám obsaženým ve starých náboženských tradicích. I významní zastánci transhumanismu se k pojetí hnutí jakožto náboženství hlásí – spíše než upřímnou víru posvátného charakteru však z jejich vyjádření cítíme racionální kalkul v tom, že platforma „náboženství“ bude pro šíření jejich myšlenek mezi masami nejúčinnější.
S náboženstvím nicméně transhumanisté sdílí koncentraci na zlepšení člověka, odstranění všemožných sociálních neduhů jako jsou chudoba či nemoci, a především eschatologickou vizi, byť prostředky k ní jsou spíše technologie než modlitba a rituály a lidské úsilí spíše než boží zásah. Božství je implicitně spojováno se samotným člověkem, nachází se v potenciálu co nejplnějšího rozvinutí lidských schopností, které daleko přesahují současné síly možné v přírodě a o nichž dnes uvažujeme v nadpřirozených kategoriích.
Kritika
Pro kritiku transhumanistických hnutí, jehož nejviditelnější osobností je v úvodu zmíněný Bryan Johnson, není třeba chodit daleko. V Johnsonově případě je velmi nápadný jeho pohnutý osobní příběh ztráty kontaktu se svou rodinou, komplikovaného rozchodu s manželkou a odloučení od svých dětí, v jehož kontextu je milionářova ctižádostivost a hledání smyslu života rázem srozumitelnější.
Biohacking je nadto možné spojovat i se v současnosti tolik diskutovanou problematikou „manosféry“ jakožto projekt, operující se stereotypními kulturními vzorci a nerealistickými představami o ideální podobě mužského těla – a význačně spojený především s muži, respektive mužskou technologickou elitou ze Silicon Valley. Tedy s lidmi, jejichž sen pozvednout svou vnímanou „nadřazenost“ danou majetkem a vlivem na biologickou úroveň se zdá být vcelku logickým.
Ostatně za zmínku zde stojí i politické souvislosti hnutí spočívající v blízkosti některých vyznavačů vědecky rozvíjené dlouhověkosti mezi postavami amerických technologických korporací k současné administrativě prezidenta Donalda Trumpa a niveau hnutí MAGA. Mezi ně se řadí někdejší Trumpův ministr pro efektivitu vládnutí a majitel sociální sítě X a společnosti Tesla Elon Musk nebo podnikatel financující rozvoj AI a prodlužování života (a Trumpovu prezidentskou kampaň) Peter Thiel, pro nějž dříve pracoval viceprezident J. D. Vance.
Hnutí nelze odepřít množství nadšených následovníků, řadu superbohatých a vlivných podporovatelů a zejména známé jméno influencera Bryana Johnsona. Prozatím však jednoznačně patří mezi artefakty z kabinetů sběratelů kuriozit: alespoň dokud Bryan Johnson úspěšně nerealizuje své plány na vytvoření nejvlivnější ideologie na zemi během několika málo let.
Zdroje:
Bryan Johnson wants to start a new religion in which “the body is God” | MIT Technology Review
Tirosh‐Samuelson | TRANSHUMANISM AS A SECULARIST FAITH | Zygon: Journal of Religion and Science
Inside the World’s First Transhumanist Church – Business Insider
The Gospel According To Bryan Johnson: What Does This Former Mormon Really Want?
Piero Gayozzo, Biohacking: Garage Transhumanism – PhilArchive
Náhledová fotografie ze zdroje zde.
Psali jsme v Dingiru:
Zuzana Marie Kostićová, Úsvit kybernetického člověka, Dingir 18 (3), 2015, s. 94–96.
“Yossarian… se rozhodl, že bude žít věčně nebo že zemře při pokusu dosáhnout této své mety.”
🙂
Kdo s vážným výrazem použije slovo “manosféra”, měl by být za trest proměnen v jednu z postaviček Teletubbies, aspoň na 30 dní. 🙂
Podnětný článek, jen je nepochopitelné, že nebyl zmíněn nejznámější český Youtuber Martin Mikyska, který o B.Johnsonovi měl krátký film/video na karlovarském filmovém festivalu. Není to tlakem v redakci Infoservisu? Redaktorka Schlichtsová ho očividně nemá v lásce.