Minulý týden uplynulo půlstoletí od smrti španělského katolického kněze Josemaríi Escrivá de Balaguer y Albás (9. ledna 1902 – 26. června 1975). Escrivá vstoupil do dějin jako zakladatel společenství Opus Dei, jednoho z tzv. nových hnutí v církvi (mezi něž se počítá např. hnutí Fokoláre, Comunione a Liberazione nebo SantʼEgidio). Na rozdíl od většiny těchto laických aktivistických společenství stojí Opus Dei na konzervativní straně postojového a liturgického spektra současných katolíků a – hlavně – dosud nepřestalo být samotnými katolíky i vnějšími pozorovateli považováno za problematické. O Opus Dei a o hlavních bodech kritiky, které čelí, jsme psali zde.
Josemaría Escrivá se narodil do katolické rodiny živnostníka a už v raném dětství jeho život ovlivnila zkušenost jeho rodičů s modlitbou k Panně Marii v době jeho těžké nemoci. Asi v 15 letech se v něm probudila touha stát se knězem a roku 1925 byl vysvěcen. Skutečně určující se pro něj ale stal zážitek v Madridu o tři roky později, při němž se mu otevřela myšlenka (vize) cesty ke svatosti prostřednictvím křesťanského zbožného jednání v běžném zaměstnání v necírkevním světě a proměna tohoto světa křesťanskými postoji a hodnotami. Tento ideál cílevědomého působení křesťanských dobře vzdělaných laiků ve vědecky, ekonomicky a politicky významných oblastech společenského života šířil Escrivá v osobním styku i svými texty. Nejznámější je jeho kniha výzev a rad, které – jak napsal v předmluvě k ní – „ti říkám důvěrně, jako tvůj přítel, bratr, otec. A tyto důvěrnosti poslouchá Bůh.“ Kniha vyšla poprvé roku 1934 a Escrivá ji nadále upravoval a rozšiřoval. Od roku 1939 nazývá Cesta. (V češtině je k dispozici zde.) Jako ukázka z ní může sloužit třeba oddíl 376:
„Prostředí má takový vliv!“ řekl jsi mi. — A musel jsem odpovědět: Bezpochyby. Proto musí být vaše formace taková, že budete přirozeně nosit své vlastní prostředí, abyste udávali „svůj tón“ ve společnosti, ve které žijete. — A pak, když si osvojíš tohoto ducha, jsem si jist, že mi řekneš s údivem prvních učedníků nad prvními zázraky, které konali v Kristově jménu: „Máme na prostředí takový vliv!“
Zdá se, že slovo „vliv“ je klíčové jak pro Josemaríu Escrivá, tak pro jím založené společenství Opus Dei (Dílo boží). Může být vnímáno pozitivně a o pozitivním vlivu Josemaríi Escrivá a laických hnutí na katolickou církev nemůže být pochyb. Výrazem tohoto ocenění je svatořečení Josemaríi jen 27 let po jeho smrti. Ale právě rychlé svatořečení spolu s jeho mimořádným postavením ve Vatikánu jako „domácího preláta Jeho Svatosti“ (od roku 1947) upomíná i na negativní asociace, které slovo „vliv“ může mít (a také, že může působit i dlouho po smrti…). Mohli bychom pokračovat i zmínkou o podpoře Josemaríi Escrivá španělskému autoritářskému režimu Francisca Franka a dalším politickým vůdcům nebo o úsilí ovlivnit španělskou společnost tak, aby se Španělsko stalo ekonomicky kapitalistickou a společensky konzervativní katolickou zemí. To poslední se mu nepovedlo. Jak napsal americký sociolog Peter Berger, „Opus Dei chtělo ze Španělska učinit předměstí Fatimy, ale pomohlo přeměnit Španělsko v předměstí Bruselu“.[1]
Ano, nástrojem vlivu Josémaríi Escrivá se stalo společenství Opus Dei. Samo klade svůj vznik do roku Josemaríovy vize (1928), ale první jeho následovníci přicházejí až v dalších letech a prvního církevního uznání se vznikajícímu společenství dostane až roku 1941. A už tehdy za situace dohadů a sporů. Příznivec Díla Vittorio Messori napsal ve shrnutí Josemaríova života:[2]
1941: … Nepochopení Opus Dei vzrůstá: někteří lidé nechápou všeobecné povolání ke svatosti, které zakladatel hlásá. Navzdory nepřátelskému prostředí pokračuje ve své práci. Madridský biskup, který zná a podporuje Opus Dei od samého začátku, ho 19. března 1941 schvaluje jako „zbožnou společnost“.
Společenství Opus Dei získalo definitivní schválení od papeže Pia XII. roku 1950. Sedm let po Josemaríově smrti, roku 1982, učinil papež Jan Pavel II. z Opus Dei svou „osobní prelaturu“, což je postavení, které nemá žádné jiné společenství.
S odstupem 50 let po jeho smrti a už hluboko ve 21. století můžeme shrnout, že Josemaríovi Escrivá nelze odepřít charakteristiku „velmi vlivný člověk 20. století“. Hodnocení tohoto vlivu samozřejmě závisí na stanovisku mluvčího.
Poznámky:
[1] BERGER, Peter l., Dobrodružství náhodného sociologa. Jak vysvětlit svět, a přitom nenudit, Brno: CDK 212, s. 229.
[2] MESSORI, Vittorio, Případ Opus Dei, Brno: Cesta 1998, s. 242.
Náhledová fotografie Josémaríi Escrivá ze zdroje zde.
Psali jsme v Dingiru:
Téma čísla 2/2005 „Nová hnutí v římskokatolické církvi“: zde.
Jana Dominika Pláteníková – Zdeněk Vojtíšek, Čí je to Dílo? O kontroverzní římskokatolické skupině z vlastní zkušenosti, Dingir 8 (1), 2005, s. 33-35.
Opus Dei se brání interpretacím v Šifře mistra Leonarda, Dingir 9 (1), 2006, s. 31.
Související články:
