Představujeme zde anglickojazyčný youtubový kanál Wartime Stories. Jeho autor, Luke Lamana, v něm sdílí příběhy, jaké si vojáci vyprávějí, ale nedostanou se do oficiálních hlášení. Náměty čerpá z knižních publikací Nicka Ortona (Tales From The Grid Square), z reakcí diváků či historických záznamů.
Jednotlivé epizody uvádí znělka: „Mlha, která se před tebou rozprostírá, ti dává na vybranou. Můžeš do ní vstoupit nebo utéct. Skrývá v sobě příběhy, jež nelze jen tak vysvětlit; které zpochybňují skutečnost, jak ji známe. Octneš se na rozhraní poznatelného a neskutečného, faktů a mýtů. Je jen na tobě, čemu se rozhodneš věřit, když procházíš válečnou mlhou.“
Autor ovšem nechce vyprávět jakékoli historky. Předkládá svědectví, která si činí nárok na autenticitu. Nicméně pocházejí z druhé, třetí ruky. Lamana vždy uvádí, jak k nim přišel a – nakolik je to možné – posuzuje jejich věrohodnost. Krom rozhovorů s respondenty nebo ověřování faktů pomocí otevřených zdrojů je mu v tom pomocí vlastní osmiletá zkušenost průzkumníka americké námořní pěchoty. Ta mu poskytuje vhled do armádních struktur a mentality i života na základnách.
Spektrum předkládaných materiálů je široké – tematicky, geograficky i časově. Jejich průsečíkem je setkání příslušníků různých složek ozbrojených sil (nejen amerických) s neobvyklými úkazy. Takové zážitky v sobě mívají cosi šokujícího. Autor upozorňuje, že některé sekvence nejsou vhodné pro děti.
Ať už si o jednotlivých epizodách myslíme cokoli, bylo by škoda odbýt jeho snahy jako pouhou honbu za senzacemi. Krom tajemna je totiž ve hře také otázka naší racionality (co nám náš světonázor umožňuje akceptovat jako skutečné) a otázka, o čem se smí mluvit (sankcionování příslušníků ozbrojených sil, kteří nadřízeným hlásí neobvyklé události).
A konečně jsou tu estetické kvality projektu. Autor je výborný vypravěč – jak podáním příběhu, tak svým hlasovým projevem. Zdařilá je i spolupráce s výtvarníkem, který pásma doprovází černobílými, mírně animovanými kresbami. Díky tomu, že Lamana vypráví volným tempem a někdy je dokonce zobrazován čtený text, lze si vybrané epizody snadno představit jako doplňující materiál při výuce angličtiny.
K dispozici také jeho další podcast, Redacted: Declassified Mysteries, který se zaměřuje na dříve utajované skutečnosti, zejména pochybné operace amerických tajných služeb. Rovněž na YouTube. Oba kanály jsou aktivní, průběžně doplňované.
Jaká témata Wartime Stories nabízejí? Následující přehled je pouze orientační.
Válečné události
Sekvence bez mysteriózního prvku připomínají hrůzy dvou světových válek a hrdinství vojáků, zejména ve Vietnamu. Jiné příběhy se týkají záhad, které změnily běh událostí na bojišti: epizoda z rusko-finské války a nynějšího rusko-ukrajinského konfliktu.
Kryptozoologie
Během výcviku, při střežení rozlehlých vojenských prostorů i nasazení v bojových operacích se vojáci pohybují v neobydlených oblastech, a to leckdy v noci. Tak se mohou snáz než ostatní setkat s tvory, jejichž existence není oficiálně potvrzena. Několik epizod je věnováno setkáním s bigfoot (sasquatch). Z vícero svědectví si posluchač skládá obraz charakteristického vzhledu a chování tohoto tvora, mohutné severoamerické opice, která se pohybuje vzpřímeně jako člověk. Indiánské kmeny sasquatche znaly, bělošští přistěhovalci však zpravidla jejich poznatkům nevěnovali pozornost. Považovali je za legendy bez reálného základu. Indiáni ovšem věděli, že „smraďoch“ (skunk-man) sice zpravidla loví jeleny, ale nepohrdne ani člověkem.
Mise v Afghánistánu konfrontovala americké a australské vojáky (máme-li tomu věřit) s existencí obrů. Tito prý, na rozdíl od divokého sasquatche, žijí podobně jako afghánští venkované, s nimiž se příležitostně setkávají. Některé výpovědi pocházejí od operátora dronů, který sledoval život vesničanů ve snaze odlišit běžné vzorce chování od aktivit Talibánu. Jiný voják zase spatřil neobvykle vysokou postavu při noční hlídce s pomocí termovize. Mělo též dojít ke střetu a usmrcení jednoho exempláře, který byl letecky dopraven na základnu ve Spojených státech. Podle leteckého technika, který asistoval při přepravě, zpod plachty zakrývající objemný korpus vyčnívala ruka s šesti prsty. Lamana připomíná, že o takové anomálii je řeč rovněž v Bibli, v knihách Samuelových.
Spiritismus
Několik epizod pojednává o výskytu duchů zemřelých ve vojenských objektech nebo třeba na ponorkách. Tito o sobě dávali vědět, aniž by je o to někdo žádal. Jindy o kontakt se světem duchů usilovali samotní vojáci. Groteskní je případ skupiny amerických vojáků, jejichž úkolem bylo ze stanoviště v západním Německu monitorovat rádiovou komunikaci ruských jednotek na opačné straně hranice. Nicméně entita, s níž navázali spojení prostřednictvím spiritistické desky, je přesvědčila, že mají naléhavější poslání. V důsledku toho svůj post opustili, což vzhledem k utajení a strategickému významu jejich činnosti vyvolalo nemalý poprask a posléze i soudní proces s nimi.
Jako oblast zvláště bohatá na setkání s duchy se ukázal Irák. Během nočního přesunu jednotky U.S. Army osazenstvo obrněných vozů zaregistrovalo přelet čehosi podivného nad kolonou. Zároveň bylo jedno z vozidel zasaženo balvanem velikosti lidské hlavy. Když o své zkušenosti vyprávěli místnímu tlumočníkovi, nedivil se: „To je ifrít.“
Šamanismus
Samostatnou kapitolu představují bytosti s proměnlivou podobou (shape-shifter, skinwalker). Ty jsou prezentovány v několika regionálních variantách: japonská kitsune (liška), filipínský aswang, německý vlkodlak. U Navahů, jak se zdá, neústí proměna člověka ve zvíře toliko jednoho druhu. Lze prý na sebe vzít podobu kojota, jelena, zajíce… Právě v případě Navahů autor ozřejmuje souvislost zmíněného fenoménu s šamanismem.
Referuje o mytologii těchto národů, která, jak můžeme sledovat v našem regionu, prosakuje do pohádek (Karkulka). V pohádkách se s podivnostmi počítá. O to větší překvapení, když v jedné epizodě Wartime Stories vojáci při nočním cvičení NATO v západním Německu monitorují přílety a odlety vrtulníků, zatímco na okraji lesa stojí na zadních cosi jako mohutný vlk a jeho žluté oči žhnou ve tmě.
UFO
A samozřejmě nesmějí chybět ufoni. Formace létajících objektů se podle dobových svědectví střetávaly nad Norimberkem a Basilejí jež v 16. století. Američtí vojáci během války v Koreji zase zjistili, že střílejí-li na létající talíř, má to odezvu. Letecká základna v Kalifornii, Edwards Air Force Base, kde jsou testovány nové typy letadel, se prý těší velkému zájmu mimozemských pozorovatelů.
Zde je dlužno poznamenat – částečně nad rámec Lamanova vyprávění, – že tematika UFO v posledních dvou letech vystupuje ze stínu na výsluní. Proběhla dvě slyšení, při nichž vojenští piloti a úředníci Pentagonu odpovídali na dotazy kongresmanů. Hlavní postavou prvního slyšení byl David Grusch, druhého Lue Elizondo. Ačkoli v řadě případů odkazovali tazatele na uzavřené setkání s ohledem na svůj závazek mlčenlivosti, bylo patrné, že (1) cizí létající (případně podmořské) objekty vykazují schopnosti, jež vysoce přesahují možnosti techniky, již má americká armáda k dispozici; (2) pohybují se zvláště v blízkosti formací vojenských plavidel nebo letectva a kolem raket s jadernými hlavicemi, které jsou patrně schopny deaktivovat; (3) jejich pohyb ve vzdušném prostoru vzbuzuje obavy z možné kolize s vojenskými i civilními letadly; (4) nejedná se o subjektivní vjemy pilotů nebo námořníků; jejich pohyb totiž registrují také radary a palubní přístroje.
Z obou jednání vyplynulo, že kongresová komise bere problematiku vážně. Jednak ji nahlíží jako otázku národní bezpečnosti, jednak chce uplatňovat své právo dohledu, tj. v protikladu k dosavadnímu stavu, kdy relevantní skutečnosti zůstávaly utajeny nejen před veřejností, ale také před zákonodárci. Různé vládní agentury jednaly na vlastní pěst, shromažďovaly data a snad i havarovaná UFO – včetně ostatků mimozemšťana („biologický materiál“ z padesátých let 20. století).
Nově došlo k přejmenování UFO na UAP (Unidentified Anomalous Phenomena). Tato změna reflektuje otevřenost různým interpretačním možnostem. Ustupuje se od „objektů“ ve prospěch „jevů“, které mohou být různé povahy.
Co si z příběhů vzít?
Epizodami nás provází údiv, ne-li úžas. Připustíme-li si alespoň občas věrohodnost předkládaných svědectví, přitakáme tomu, co říká Lamana: „Náš svět je mnohem podivnější místo, než by se mohlo zdát.“ Nejen podivnější. Zřejmě také nebezpečnější. Hrdinové příběhů leckdy zakusili setkání s jiným a cizím jako bytostné ohrožení. Ukazují se však i východiska – v závislosti na druhu ohrožení. Zatímco kasárna zbaví neklidných duší zemřelých církevní obřad, na sasquatche platí brokovnice. Kdo se zdržuje pod létajícím talířem, riskuje nemoc z ozáření. A nechce-li příslušník námořní pěchoty na Okinawě skončit ve sklepě ohlodaný od Kitsune, musí se při návštěvě nočních klubů vyvarovat společnic, jež jsou nápadně krásné a mluví bezchybnou angličtinou.
Náhledová grafika z traileru k seriálu.
Psali jsme v Dingiru:
téma Parapsychologie, psychotronika a paranormální jevy, Dingir 27 (4), 2024.
Související články:
