Včera (14. srpna 2024) by měl sté narozeniny Rangdžung Rigpä Dordže (1924–1981), do jehož těla – jak by řekli tibetští buddhisté – se vědomě narodil zakladatel školy kagjü, Düsum Khjenpa (1110–1193), I. karmapa („člověk karmy“), tedy první představený této školy. Tato vědomá inkarnace proběhla podle přesvědčení stoupenců školy kagjü už popatnácté, a Rangdžung Rigpä Dordže se tedy stal XVI. karmapou. Na Západě je znám jako úspěšný misionář, který významně přispěl ke zdejšímu rychlému rozšíření tibetského buddhismu, k němuž došlo v posledních 60 letech.
Jeho rozpoznání na základě odkazu XV. karmapy nebylo snadné a provázely ho politické tahanice, což není v případě vysokých představitelů tibetského buddhismu, kteří jsou vědomě převtělení (tulku), nijak výjimečné. Intronizován byl roku 1932. Roku 1959, ve stejné době jako XIV. dalajlama (představitel školy gelug), musel z Tibetu emigrovat kvůli represím, jichž se dopouštěli ozbrojené složky čínského komunistického státu po tibetském povstání. Emigroval nejprve do Bhútánu a pak do Sikkimu. Do rekonstruovaného kláštera v sikkimském Rumteku přenesl sídlo školy kagjü. (Tehdy byl Sikkim samostatným státem, svazovým státem Indie se stal roku 1975.)
Aniž si to v té chvíli asi uvědomil, velký misijní počin učinil XVI. karmapa ještě v Rumteku. Roku 1970 ho navštívil pár dánských náboženských hledačů, Ole (*1941) a Hannah (1946–2007) Nydahlovi. V přítomnosti XVI. karmapy přijali útočiště (stali se součástí buddhistického společenství) a na jeho doporučení začali tibetský buddhismus důkladně studovat a plnit požadované praxe. Od roku 1972 pak začala na základě jejich působení na Západě vznikat centra Buddhismu Diamantové cesty, v současnosti největšího, nebo možná druhého největšího západního společenství tibetských buddhistů.
Roku 1974 vyrazil XVI. karmapa na svou první vlastní misijní cestu. V Londýně ho mezi jinými přivítali právě i Ole a Hannah Nydahlovi a ve Spojených státech se setkal s Chögyamem Trungpou rinpočhem (1939–1987), další významnou misionářskou postavou tibetského buddhismu školy kagjü. V působení na Západě měl Chögyam Trungpa před karmapou asi deset let náskok. Karmapa také navštívil rezervaci indiánů kmene Hopi v Arizoně a na začátku roku 1975 ho přijal papež Pavel VI.
Další velkou cestu uskutečnil v letech 1976–1977 a založil několik meditačních a studijních center tibetského buddhismu. Roku 1977 otevřel centrum Dhagpo Kagyu Ling ve francouzském departmentu Dordogne, a to se stalo jeho evropským sídlem podobně, jako se klášter Karma Triyana Dharmachakra ve Woodstocku v americkém státě New York stal jeho severoamerickým sídlem. Brzy potom vážně onemocněl. Roku 1981 se léčil nejprve v Hongkongu a pak v nemocnici blízko Chicaga. Zde 5. listopadu 1981 zemřel.
Po jeho smrti nebyl dlouho nalezen XVII. karmapa; nakonec byli jako převtělení XVI. karmapy určeni dva chlapci, a to roku 1991 Trinlä Thaj Dordže (*1983) a roku 1992 Orgjän Trinlä Dordže (*1985). Rozpoznáním dvou karmapů a vzájemnými nepřátelskými akcemi těch, kdo je rozpoznali, došlo ve škole kagjü ke schizmatu. Rozvoj této školy na Západě, k němuž tak významně přispěl XVI. karmapa, to ale neohrozilo.
Psali jsme v Dingiru:
téma Tibetský buddhismus, Dingir 23 (3), 2020, zvláště o schizmatu karmapů: zde a zde.
téma: Tibet v české společnosti, Dingir 23 (3), 2020.
téma Buddhismus Diamantové cesty, Dingir 20 (3), 2017.
Související články:
