Religion News Service uvádí, že v roce 2023 prošlo známou pouť Camino de Santiago ve Španělsku téměř půl milionu lidí. Pouze asi 40 procent z nich se na ni vydalo podle statistik zveřejněných poutním úřadem z čistě náboženských důvodů. I když je to tradičně katolická pouť, která končí u svatyně apoštola Jakuba v katedrále Santiago de Compostela, vydávají se na Camino také osoby hlásící se k jinému vyznání, ale i ti, kdo se považují za ateisty. Uvádějí při tom rozličné motivace: např. zdraví, zpracování smutku, životní předěl, zájem o kulturu, historii či dobrodružství. Jeden z respondentů v textu uvádí, že k pouti je tolik různých důvodů, kolik je poutníků.
Zajímavým příkladem je Rachael Sanbornová, jenž se ve svých 30 letech ocitla ve špatném vztahu a rozhodla se své zklamání překonat tím, že se vydá na Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. Vycházela ze zkušenosti svého otce, jemuž Camino de Santiago, jak zní název této pouti ve španělštině, prý změnilo život. Dala výpověď, zrušila zdravotní pojištění a vybrala své úspory, aby se mohla vypravit na dvouměsíční cestu. Už třetí den si slíbila, že se bude vracet každý rok.
O devět měsíců později se skutečně vrátila, aby byla průvodkyní své první skupiny, která čítala osm poutníků. Této činnosti se věnuje do současnosti, kdy je jí 45 let. Pod hlavičkou cestovní agentury, kterou založila, nabízí například smuteční pouť či meditaci v chůzi. Název její cestovní kanceláře Red Monkey Walking Travel odkazuje k hinduistickému bohu radostné služby Hanumánovi a jejímu ročnímu pobytu v Indii, kterým přerušila svá vysokoškolská studia. Sanbornová se považuje současně za tibetskou buddhistku, křesťanku a židovku. Je přesvědčená, že pouť do Santiaga může absolvovat bez ohledu na náboženství každý a zpracovat si ji v kontextu vlastní víry a přesvědčení, jak potřebuje. Na cestě proto provází všechny zájemce od katolických věřících po ty, kdo se považují za ateisty. „Camino bylo za posledních 1000 let vždy otevřené pro každého ze všech náboženství. Někteří z mých prvních přátel šli Camino z Íránu. Írán! A zastavili se v každém zamčeném kostele nebo před ním a četli Rúmího básně,“ popisuje Sanbornová.
Počet „duchovních, ale ne náboženských“ poutníků na Caminu v posledních třech, ale výrazněji hlavně posledních dvou dekádách roste a odráží celospolečenský rozmach tzv. „nenáboženské spirituality“. Jak ale ukazuje například tato studie publikovaná roku 2019 v časopisu „Sociology of Religion“, motivace náboženských a nenáboženských poutníků se nakonec příliš neliší a často se překrývají. Většina z nich dle šetření hledá spojení s přírodou a svým hlubším já. Jediná dvě kritéria, ve které se tyto dvě skupiny lišily, spočívaly v oblasti komunitních a náboženských motivací. Ty jsou důležitější pro náboženské poutníky, zatímco ti nenáboženští mají cíle spíše individuální. Dříve čistě katolický náboženský rituál pouti do Santiaga se tak v posledních desetiletích značně sekularizuje, a to i prostřednictvím samotných věřících poutníků, kteří stejně jako jejich nenáboženští souputníci na cestu vyráží z osobních důvodů v touze po intenzivním transformačním zážitku.
Zpracováno na základě článku Religion New Service zde.
Náhledový obrázek: Značky ukazující směr Svatojakubské pouti. Autor: Dietmar Giljohann, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons.
Psali jsme v Dingiru:
Téma čísla 3/2019: Nenáboženská spiritualita (obsah a vybrané články zde).
Související příspěvky:
