V září roku 2020 byl zatčen vůdce ruského nového náboženského hnutí, církve Posledního zákona[1] Vissarion, občanským jménem Sergej Torop, společně s dalšími důležitými členy tohoto společenství, Vladimirem Vedernikovem a Vadimem Redkinem.[2] O nájezdu složek Federální státní bezpečnosti do oblasti obývané členy tzv. vissarionitů jsme informovali zde. Ačkoliv od těchto dramatických událostí uběhly již více než tři roky, Vissarion, Redkin a Vedernikov stále čekají v novosibirském vězeňském zařízení na definitivní uzavření případu. Počet obvinění na ně během tohoto období vzrostl. Původně měli být obžalovaní z řízení ilegálních aktivit náboženské organizace a z psychologického zneužívání. K tomu bylo postupně přidáno obvinění z neoprávněných finančních machinací nebo z neoprávněného držení zbraní. Ruskými médii rovněž proběhly informace o údajném podezřelém nálezu mrtvých těl nedaleko sídla společenství nebo o pokusech o znásilnění nezletilých.[3]
Pro religionistu, který toto společenství může studovat pouze zpovzdálí, se situace stává značně nepřehlednou. Na jedné straně je třeba vzít v úvahu, že postoj Ruské federace vůči vissarionitům zapadá do kontextu současného přísného zacházení s netradičními náboženskými společenstvími v tomto státě. Úřední obvinění náboženských menšin spíše ukazují na snahu státu o omezení náboženské svobody, než by měla faktickou vypovídající hodnotu.[4] Na straně druhé však množství značně negativních výpovědí bývalých členů prokazuje minimálně to, že společenství žije natolik odtrženým způsobem života, že vytváří prostor pro otázky, zda se někteří jeho členové nedopouštějí lehčích, ale i těžších právních deliktů. Možnost ověření těchto výpovědí je ale velmi omezena.[5]
Autor tohoto článku je při čerpání informací o tomto společenství odkázán především na ruské mediální zdroje. Cíl informovat o skutečném dění v tomto společenství je proto příliš ambiciózní, protože informace není možné ověřit. O situaci v hnutí vissarionitů můžeme nadále referovat prostřednictvím výpovědí přímé účastnice dramatického vývoje společenství, Divy Vedernikové, která je s autorem tohoto článku v dlouhodobém kontaktu. Tento text tak vědomě rezignuje na objektivní pohled na danou problematiku. Nicméně výpověď této členky hnutí, jejíž otec je mezi zatčenými, nám přiblíží nejen její subjektivní vnímání dané situace, ale i obecné aktuální pojetí perzekuce ze strany tohoto nového náboženského hnutí.
Diva Vederniková je čtyřiadvacetiletá členka hnutí žijící v centrální části osad vissarionitů v Krasnojarském kraji, nedaleko tak zvaného „Příbytku úsvitu“. Nebyla přímou svědkyní zatčení svého otce v září 2020, protože toho dne přespávala u kamarádky ve vedlejší vesnici. Na události kolem zatčení však během našich rozhovorů vzpomíná často. Na moje otázky týkající se rozšířených podezření vůči společenství odpověděla: „Tomu se mohu jen smát“. Zároveň dodala, že jí informace publikované v různých internetových článcích dříve trápily. Dnes ale kritiku, která je v nich často obsažena, spíše přijímá jako důkaz toho, že se komunita snaží žít odlišným způsobem života.
Naopak velmi bolestivě vnímá odkládání soudu s Vissarionem, Vadimem Redkinem a svým otcem. „Nevím, proč proces trvá tak dlouho, nikdo to neví. Dne 5. října proběhl další soud a opět prodloužil čekací období na opatření všech důkazů o další tři měsíce. Doufám, že v lednu bude otec již doma.“ Dne 14. prosince byl však pobyt zadržených ve věznici v Novosibirsku prodloužen do 11. dubna. Diva se tak svého otce doma nedočká ani 14. ledna, tedy v den, na který připadají oslavy Vissarionova narození.
Z pohledu badatele se zdá, že kromě samotného zatčení Vissariona a jeho blízkých, muselo mít na život komunity silný dopad rozhodnutí státní prokuratury ze srpna předešlého roku, která oficiálně zakázala samotnou existenci církve Posledního zákona.[6] Diva k tomu dodala: „Ano, šíření Nového zákona je zakázáno. Nicméně naši literaturu a naše chrámy nám nikdo nezničil. Můžeme dále věřit v to, v co jsme věřili.“ I přes perzekuce ze strany ruského státu se nesvobodně necítí, spíše naopak: „Mám pocit, že jsem nejsvobodnějším člověkem na zemi. Jsem téměř nezávislá na státu, dýchám čistý vzduch, jím potraviny, které jsem si vypěstovala, a věřím v to, čemu chci.“ Na životě komunity se tak během zatčení Vissariona dle jejích slov příliš nezměnilo. Snad jen svátky nyní slaví méně „nápadně“ než dříve .[7] Přece jen účast samotného Vissariona pro ně byla zcela zásadní. Během nejvýznamnějšího svátku, který připadá na 18. srpen a slaví se při něm první Vissarionovo veřejné vystoupení, se centrální část oslav točí kolem Vissarionova kázání. Vissarion tradičně sestupuje z „Hory“ a pronáší nejdůležitější poselství v roce.
A právě na vůdce hnutí, Vissariona, jsem se Divy během poslední doby ptal několikrát. Její víra v něj ale nebyla skrze jeho uvěznění nijak oslabena, spíše naopak.[8] „Mé přesvědčení se ještě posílilo, začala jsem v něj více věřit. Dříve jsem brala dění v komunitě, jako samozřejmost, ale nyní si toho, že jsem součástí takového společenství, více vážím.“ V komunitě vissarionitů rovněž plánuje žít i nadále: „Rozhodně tu chci zůstat. Chci, aby mé děti vyrůstaly v této komunitě, a také si přeji, aby společenství nadále rostlo.“ Ne všichni členové církve Posledního zákona však zůstali tak silní ve víře jako Diva. Jak mi ostatně sama přiznala, někteří členové po uvěznění Vissariona odešli. Podle jejích slov to však byli pouze ti, kteří k samotné víře neměli žádný vztah.
Diva Vederniková při našich společných rozhovorech několikrát odkazovala na to, že s uvězněným otcem udržuje kontakt především prostřednictvím dopisů.[9] Tuto formu komunikace s členy církve nevyužívá pouze Vladimir Vedernikov, ale rovněž Vissarion a další zadržený, Vadim Redkin. Dopis posledního jmenovaného z 21. prosince dobře ukazuje nejen aktuální situaci zadržených, ale rovněž na různé podoby konfliktu, v němž je společenství a většinová společnost.[10] V dopise Redkin poukazuje na aktuální plánu pravoslavné církve vybudovat kostel ve středu osad vissarionitů. Jak ovšem poukazuje autor dopisu, v osadách, kde žijí tisíce lidí, je 85–90 % obyvatel členy církve Posledního zákona. Stavba kostela se tak členům nového náboženského hnutí zdá jako pouhá invaze ruské pravoslavné církve. Nově příchozí jsou však v osadách vissarionitů vítáni. Jak uzavírá Diva Vederniková, „v této komunitě spatřuji velkou duchovní budoucnost. Bylo by mi velmi milé, kdyby mnoho těch, kteří hledají pravdu, ji našli. Myslím si, že v naší komunitě má každý možnost najít své místo, naše dveře jsou otevřeny.“[11]
Náhledová fotografie: Veselin Daov.
Poznámky:
[1] Toto společenství bývá častěji označováno jako vissarionité.
[2] Detailnější informace o konfliktu tohoto hnutí s většinovou společností jsou k nalezení zde: LUDVÍK, Jakub. Církev Posledního zákona v konfliktu s většinovou společností. Praha, 2022. Diplomová práce. Husitská teologická fakulta UK.
[3] Tyto informace byly publikovány například zde.
[4] V tomto případě vzpomeňme na perzekuci Scientologické církve nebo svědků Jehovových.
[5] Různé výpovědi znepokojených bývalých členů jsou k nalezení v mnoha ruských médiích. Příklad můžeme nalézt zde.
[7] Významné svátky jsou pro vissarionity tři: oslava Vissarionova narození (14. ledna), oslava prvního jarního dne (14. dubna) a oslava prvního Vissarionova veřejného vystoupení (18. srpna).
[8] Členové církve Posledního zákona věří, že je reinkarnovaným Kristem.
[9] Může ho však ve věznici rovněž navštěvovat. Podle jejich slov ale do Novosibirské věznice dlouho nejela, protože se jí nelibí tamní atmosféra.
[11] Všechny citace Divy Vedernikové pochází ze vzájemných rozhovorů autora tohoto článku s Divou z roku 2023. Platformou rozhovoru byla síť WhatsApp.
Psali jsme v Dingiru:
Jakub Ludvík, Vissarionité čelí tlaku ruských úřadů: Nové náboženské hnutí v konfliktu s ruskou společností, Dingir 26 (1), 2023, s. 10–12.
Související článek:
Bohužel, článek nahrává do apologetiky této sektě a jiným…