Stmívá se. Pouliční lampy nejprve zablikají, pak se rozzáří nazelenalým světlem. V jejich svitu vyvstávají obrysy stromů, popelnic a chvátajících chodců. Je večer. Ale město jako by se začalo probouzet. Ospalé ulice ožívají nezvyklým ruchem. Plní je stovky mladých lidí. Nemíří na diskotéku. V Čáslavi začíná sjezd (nejen) evangelické mládeže.[1]
Takovýmto poetickým odstavcem popisuje Tabita Vejnarová (dnes Landová) nejvýznamnější akci evangelické mládeže. V článku, který vyšel v Českém bratru roku 1993.
Přesně před třiceti lety se v Čáslavi na třetím polistopadovém sjezdu s názvem Hlavou proti zdi konala přednáška Fedora Gála, promítal se snímek Ježíš z Montrealu nebo se hrálo divadlo. Letos už sice organizátoři neměli štáb v místní sokolovně, nicméně Dusíkovo divadlo bylo opět naplněné. A to přestože účastníků nebylo devět set jako před třiceti lety, ale o tři sta méně. I přes všechny výše zmíněné odlišnosti zůstávají některé věty z citované reportáže stále aktuální – například ta, ve které autorka popisuje spaní v tělocvičně, kde na podlaze leží asi sto lidí, lakonickou glosou: „V rohu někdo hrozně chrápe.“ [2]
Ve třech sálech čáslavského divadla, které bylo od minulého sjezdu doplněnou jemnou a funkční dostavbou od architektů Buriana a Křivinky, bylo možné vyslechnout množství přednášek zabývajících se poznáním sebe sama nebo se zapojit do diskuse se Sašou Uhlovou o Hranicích práce, které sama zakusila. V čase mezi programy jsme se mohli občerstvit v Pražské kavárně nebo si zakoupit tetovačku a ponožky s motivem srdcí skládajících ozubené kolečko, který pro letošní sjezd vytvořil Vojta Janošík.
Přednáškový program pak doplňovaly workshopy, volejbal nebo zpěvy z Taizé v evangelickém kostele. Přilehlá hradební bašta se zase stala místem sdílení zázračného příběhu z roadtripu po Albánii. Večery pak patřily koncertům, při kterých jsme si mohli i zazpívat. První večer s kapelou Sunrise Gang, která zahrála dobře známé písně ze Svítáku, druhý pak s kapelou Hm…, která byla znalostí textů a bouřlivou odezvou mládežníků a mládežnic očividně příjemně překvapena. Sobotní večer pak uzavřela multimediální pobožnost místního filmově-divadelního spolku a jejich přátel.
Poslední tradiční součástí sjezdu jsou pak nedělní bohoslužby. Evangelický kostel zcela obsadila mládež z celé republiky, kterou doplnili členové a členky místních sborů a také děti s dřevěnými mečíky. Bohoslužby vedli Ondřej Zikmund a Dráža Dušková Havlíčková, k ruce jim byli ale i další faráři a farářky a mnoho dalších dobrovolníků a dobrovolnic. Při vysluhování večeře Páně je to kvůli našemu počtu nezbytně nutné. V ohláškách jsme se dozvěděli, že za rok bude sjezd ve Svitavách – tam byl naposled před třinácti lety. Poté už míříme na vlak a do svých vlastních společenství.
Skupinky se zvolna trousí k nádraží. Rozjíždíme se na všechny strany. Ulice se vylidňují. Město opět usíná. [3]
Poznámky:
[1] VEJNAROVÁ, Tabita. Sjezd evangelické mládeže v Čáslavi. In Evangelický časopis Český bratr. Praha: Kalich, 1993 (16), s. 12.
[2] Tamtéž, s. 12.
[3] Tamtéž, s. 13.
Text redigovala: Anna Bartošová.
Náhledová fotografie: Dan Ridzoň.
Fotografie v galerii: Dan Ridzoň (1, 2, 3 a 7) a Ben Skála (4, 5, 6 a 8).
Související články:
