Pieta za oběti covidu

Pieta za oběti covidu

V posledních zhruba deseti letech se v České republice odehrává řada symbolických akcí ve veřejném prostoru, které tematizují různá společenská témata. Do naší z velké části odritualizované společnosti se tak tímto způsobem znovu vrací rituální jednání, byť ve specifické podobě, která je přizpůsobena dnešnímu důrazu na individuální kreativitu. Je proto na místě tyto akce učinit předmětem akademického zkoumání.[1] Jedním z takových projektů je akce „Kříže za zemřelé na náměstích ČR“, kterou zorganizoval spolek Milion chvilek pro demokracii 22. 3. 2021 v reakci na to, že u nás ve spojení s covidem zemřelo téměř 25 tisíc lidí. Organizátoři na jejich památku namalovali smývatelným sprejem tisíce křížků na Staroměstském náměstí v Praze.

Většina lidí akci zachytila především prostřednictvím fotografií v médiích a na sociálních sítích. Nabízely nejčastěji pohled na prázdné Staroměstské náměstí poseté tisíci bílých křížů. Šlo o působivý výjev s velkým symbolickým potenciálem. Tisíce křížů jsou samy o sobě silným obrazem, který asociuje různé vojenské hřbitovy. V komentářích na Facebooku si jej uživatelé spojovali například s Americkým hřbitovem na Omaha Beach v Normandii nebo s terezínským národním památníkem. V případě Staroměstského náměstí jsou navíc kříže symbolem více než případným, neboť v jeho dlažbě se již 27 křížů za popravené české pány nachází. Skrze ně se tak kříže za oběti covidu napojují na jeden z našich ústředních národních mýtů porážky na Bílé hoře.

Symbolický efekt křížů byl dále znásoben tím, že nebyly umístěny na hřbitově, nýbrž na prázdném náměstí, které za normálních okolností bývá plné lidí. Kříže tak vytvářejí dojem, jako kdyby na daném místě zemřeli lidé, kteří jinak náměstí zaplňují. Díky tomu je lze číst i jako symbol smrti sociálního života a ztráty společenských kontaktů při epidemii. V tomto smyslu pak mohou odkazovat nejen na doslovné oběti covidu, ale i na oběti sociální – na všechny ty, kdo kvůli pandemii přišli o práci a skončili v dluzích.

Poznámka redakce: Článek doc. Radka Chlupa „Pieta za oběti covidu: rituální kritika“, z jehož počátku zde citujeme, bude otištěn v Dingiru 24 (2) s tématem „Rituály ve veřejném prostoru“. Časopis vyjde 15. června 2021. S postřehy doc. Chlupa je možné se seznámit také zde:

Poznámka:

[1]      Jejich různé podoby probírají např. Alena Rybníčková, Radek Chlup, Martin Pehal a Evelyne Koubková, Happening: Mezi záměrem a hrou, Praha: AMU, 2015.

Náhledová fotografie: Radek Chlup.



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments