Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům. Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách. Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát. Stůjte přepásáni na bedrech pravdou, oblečeni pancířem spravedlnosti a obuti připraveností kázat evangelium pokoje. Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho Zlého. Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo.
Efezským 6:11-17, Bible 21
V tento den si lidé po celém světě připomínají Den svatého Jiří. Jiří se narodil někdy kolem roku 280 v dnešním Turecku. O historickém Jiřím mnoho nevíme, nicméně známý je díky Legendě o drakovi, jenž terorizoval vesnici Silene v Kapadocii, zemi v Malé Asii, která se v roce 17 stala římskou provincií. Poté, co drak požadoval krmení v podobě dvou ovcí denně, začal žádat také lidské oběti[1]. Losovalo se, aby se určilo, kdo bude obětován, a nakonec los padl na královu dceru. Svázaná princezna byla vedena do dračího doupěte, když jel náhodou kolem Jiří, důstojník římské armády, a ve jménu Krista se zastavil, aby pomohl princezně. Udělal znamení kříže, zapojil se do boje, a nakonec se mu podařilo kopím přibít draka k zemi a poté ho zabít mečem. V jiné verzi legendy rozvázal princeznu a z lana udělal obojek, na kterém přivedl draka do města jako psa. Král a všichni jeho lidé byli tak ohromeni vítězstvím svatého Jiří, že se obrátili ke křesťanské víře.
Většina Římské říše byla v této době stále pohanská a křesťané byli pravidelně pronásledováni. Po zabití draka pokračoval sv. Jiří na cestě do Palestiny, kde se vzepřel výnosu římského císaře Diokleciána, který zakázal křesťanství, a odmítl se vzdát své víry. Byl zatčen a mučen a nakonec byl 23. dubna roku 300 (či dle jiných pramenů 303) sťat. Je pohřben ve městě Lod v Izraeli.
Původní forma svátku svatého Jiří, ale i svátků dalších svatých, má kořeny ve starověké římské tradici. Na výročí úmrtí člena rodiny kladli pozůstalí rituální jídlo na jeho hrob. Tuto praxi si osvojili křesťané, kteří začali při výročí smrti předků ve víře, zejména mučedníků, společně jíst při vzpomínce na zemřelého. Mimochodem většina křesťanských svátků, při kterých se připomínají svatí, je spojena s jejich smrtí. Existují tři důležité výjimky: Jan Křtitel, Panna Maria a Ježíš, kteří jsou vzpomínáni v den výročí svých narození.
Sv. Jiří byl oblíbeným námětem mezi renesančními umělci. Obvykle je zpodobňován jako mladý rytíř v lesklé zbroji s červeným křížem, který jede na svém koni. Brnění je symbolem nejen rytířství, ale také křesťanské víry jako ochrana před zlem. V biblickém listu Efezanům 6: 11–17 totiž svatý Pavel říká: „Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům. Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách.“
Drak je imaginární zvíře, které kombinuje vlastnosti různých jiných agresivních a nebezpečných zvířat, jako jsou krokodýli, lvi a hadi. Drak, který se nachází ve většině světových kultur, je obvykle symbolem prvotního nepřítele, který musí být v boji konfrontován jako nejvyšší zkouška moci nebo víry. V křesťanství drak často symbolizuje ďábla nebo satana. Obvykle je líčen jako pohlcující monstrum, které ničí své oběti ve snaze dostat se k Bohu za to, že ho vyhodil z nebe. V ostrém kontrastu se západními představami o drakovi je například čínský drak benigní, dobromyslný tvor symbolizující plodnost a mužskou sílu.
Podle legendy o svatém Jiřím probodl svatý draka kopím, které se pak zlomilo, a Jiřího tak přinutilo zabít draka mečem. V symbolice války, v tomto případě boje mezi křesťanským duchem a zlem, je kopí považováno za pozemskou zbraň, na rozdíl od symbolického nebeského přesahu meče. Zlomené kopí je považováno za symbol svatého Jiří, ale také umučení, protože dle legendy je Jiřího kopí stejné kopí, které bylo použito k propíchnutí boku Ježíše na kříži, tedy za Longinovo kopí.
Symbolem svatého Jiří je kříž dle populárního obrazu svaté zbroje, na které je vyobrazen červený kříž na bílém pozadí. Jeho nejznámější zpodobnění je na vlajce Anglie a je také součástí vlajky Velké Británie (tzv. Union Jack). Svatojiřský kříž byl původně vlajkou námořní janovské republiky. Kolem roku 1190 začal anglický král platit janovskému dóžeti za ochranu lodí plujících do středomoří z Londýna i ze zbytku Anglie. Ve středověku se sv. Jiří stal vzorem pro křesťanské vojáky a válečníky. Během křížových výprav v 11. a 12. století používali angličtí rytíři tento kříž jako součást své uniformy. Kolem roku 1344 byl jmenován patronem Anglie a Den sv. Jiří zde byl státním svátkem. Je to tedy oficiální vlajka Anglie po celá staletí. Nyní je kříž svatého Jiří používán jako národní symbol fotbalových, ragbyových a kriketových týmů. Svátek je zde oslavován přehlídkami, tancem a dalšími aktivitami, nicméně školy, obchody, pošty, podniky a další organizace jsou otevřeny jako obvykle. Služby veřejné dopravy jezdí podle obvyklých jízdních řádů.
Den svatého Jiří je v Anglii kromě červené spojen také s modrou barvou. V Anglii bylo zvykem, že na den sv. Jiří nosili muži modrý kabát, snad napodobující modrý plášť, který nosili rytíři Podvazkového řádu, nejvyššího řádu britského rytířství. Při bohoslužbě 23. dubna, která se koná v londýnské katedrále sv. Pavla, se členové Řádu sv. Michala a sv. Jiří stále oblékají do modrých plášťů lemovaných šarlatem.
Na některých budovách, zejména v hospodách, jsou vyvěšeny vlajky s obrazem kříže svatého Jiří a lidé mají na klopě červenou růži. Bohoslužby v neděli nejblíže 23. dubnu často zahrnují hymnus „Jeruzalém“, který napsal básník William Blake. Jeho slova popisují údajnou návštěvu Ježíše Krista během jeho mládí v Glastonbury v Anglii.
Den svatého Jiří se kdysi oslavoval se stejnou oblibou jako Vánoce. Oslavy však oficiálně skončily v 18. století poté, co se Anglie spojila se Skotskem 1. května 1707. V poslední době se zvyšuje tlak na to, aby se tento den stal opět státním svátkem.
Svatý Jiří je patronem řady dalších míst, například v Bulharsku, Etiopii, Gruzii, Řecku, Portugalsku a Rusku. Také je připomínán v rámci některých regionálních svátků, například v provinciích Newfoundland a Labrador v Kanadě i mezi Goranci v horských oblastech na Balkáně. Ti, byť jsou již po staletí muslimy, stále Den svatého Jiří slaví.
Ve Spojených státech existují spolky sv. Jiří (St. George’s Societies) ve Filadelfii; New York City; Charlestonu, Jižní Karolíně, Baltimoru a Marylandu. Věnují se charitě a pořádají 23. dubna společné večeře pro potřebné. Den sv. Jiří slaví 25. února jako národní den v Gruzii. V katedrále Mccheta, starém hlavním městě a náboženském centru Gruzie, se koná oslava. V Alpách pastýři vzdávají zvláštní poctu sv. Jiřímu pravděpodobně proto, že jeho svátek se shoduje s obdobím, kdy přesouvají svá stáda na horské pastviny.
V Německu je sv. Jiří ochráncem koní a jejich jezdců. 23. dubna ve vesnicích horního Bavorska vodí lidé své koně do kostela a farář žehná zvířatům i jejich pánům a kropí je svěcenou vodou. Ve švýcarském kantonu Valais vodí farmáři 23. dubna do kostela kromě koní i své osly a mezky, aby jim bylo požehnáno, a věří, že obřad ochrání jejich zvířata před nemocemi a nehodami po celý rok. V některých částech Řecka je Den sv. Jiří oslavován hrami a koňskými dostihy. Cenou pro vítěze je často sedlo nebo postroj. V bývalém Sovětském svazu tento svátek ctí patrona Vojenského řádu svatého velkomučedníka a vítěze Jiřího. Slaví se zvláštními bohoslužbami, setkáním vojenských důstojníků i slavnostní večeří pro vojáky všech úrovní.
Den svatého Jiří (24. dubna nebo 6. května, v závislosti na kalendářích) je svátek i v kalendáři východní pravoslavné církve v dnešním Rumunsku i v Transylvánii. Obvykle to byl den, kdy byla stáda ovcí poprvé po zimě vyhnána na pastviny. V románu Dracula dorazil Jonathan Harker do Bistritzu v předvečer Dne sv. Jiří a žena mu řekla: „Je předvečer Dne sv. Jiří. Víte, že v noci, poté co hodiny odbijí půlnoc, budou všechny zlé věci na světě nejsilnější?“ Žena prosila Harkera, aby počkal den nebo dva, než odejde na setkání s Drákulou. Emily Gerardová, hlavní zdroj informací Brama Stokera ohledně Transylvánie, poznamenala, že Den svatého Jiří byl jedním z nejdůležitějších dní roku a měl řadu okultních asociací. O půlnoci se čarodějnice shromáždily na sabat a rolníci před nimi chránili sebe i své domovy a stáje hlohem či česnekem. Mnozí spali se svými zvířaty v jedné místnosti. Den sv. Jiří je považován za čas největší aktivity duchů mrtvých ještě více než předvečer svátku Všech svatých.
Cikáni z Transylvánie a Rumunska slaví 23. dubna slavnost Zeleného Jiří. V předvečer Dne svatého Jiří je poražena mladá vrba, zasazena do země a ozdobena listy a věnci. Těhotné ženy položí kousek svého oblečení pod strom a nechají ho tam přes noc. Pokud následující ráno najdou na oblečení list, pak bude jejich porod snadný. Nemocní a starší lidé strom také navštěvují – plivají na něj a žádají o dlouhý život. Další den se objeví mladý muž oblečený od hlavy k patě do zelených listů a květů. Je znám jako Zelený Jiří, lidský dvojník vrby. Zatímco moc poskytnout snadný porod těhotným ženám a životně důležitá energie nemocným a starým lidem patří stromu, Zelený Jiří hodí hospodářským zvířatům několik hrstí trávy, aby jim během roku nechybělo krmivo. Jeho cílem je také získat si přízeň vodních duchů. Dělá to tak, že vezme tři železné hřebíky a poté, co je vrazí do vrby, vytáhne je a hodí do tekoucího proudu. Někdy se do proudu hodí také loutka v podobě Zeleného Jiří. To má zajistit déšť, díky kterému budou pole a louky byly v létě zelené. Stejně jako ostatní duchové stromu je i objevení se Zeleného Jiří v dubnu považováno za nezbytné pro regeneraci, která probíhá v přírodním světě. Jeho protějšek v Anglii je známý jako Jack-in-the-Green.
Gergiovden je jednou z nejdůležitějších oslav v Bulharsku. Den označuje začátek sezóny chovu dobytka. V předvečer dne se pasou ovce, protože se věří, že rosa má léčivou sílu. Následující den se podávají speciální jídla, zpívají se tradiční písně a hospodářská zvířata i jejich kotce jsou ozdobeny kvetoucími větvičkami vrby. Místní venkované věří, že ten, kdo se v tento den narodil, je obdařen moudrostí a krásou. V některých oblastech je poraženo jehněčí a práh dveří je potřísněn krví, aby chránil dům před čarodějnicemi, nemocemi a jinými pohromami.
V Sýrii, kde je známý jako Mar Jurjus, je sv. Jiří ctěn nejen křesťany, ale i muslimy, kteří ho označují jako al-Khidr[2] či jej spojují s prorokem Elijášem. V celé zemi jsou svatyně zasvěcené sv. Jiřímu a několik klášterů označuje místa, kde se údajně svatý zjevil. Jedním z nejdůležitějších je klášter v Humeiře poblíž Tripolisu v Sýrii, kde se každý rok křesťané i muslimové z celé Sýrie každoročně účastní lidových slavností.
Poznámky:
[1] Předpokládá se, že drak představuje určitý typ pohanské víry, která zahrnovala lidské oběti.
[2] Služebník Boží či posel, skrytý nositel moudrosti, který ovšem může být spojován i s jinými postavami.
Použité vyobrazení: Sv. Jiří a drak, freska z baziliky San Zeno Maggiore, Verona, Itálie, přibližně 1340.
Doporučená literatura:
Brewster, H. Pomeroy. Saints and Festivals of the Christian Church. 1904. Reprint. Detroit: Omnigraphics, 1990.
Cirlot, J.E. A Dictionary of Symbols. New York: Philosophical Library, 1962.
Dobler, Lavinia G. Customs and Holidays Around the World. New York: Fleet Pub. Corp., 1962.
Ferguson, George. Signs and Symbols in Christian Art. New York: Oxford University Press, 1954.
Frazer, Sir James G. The Golden Bough: A Study in Magic and Religion. New York: Macmillan, 1931.
Henderson, Helene, ed. Holidays, Festivals, and Celebrations of the World Dictionary. 3rd ed. Detroit: Omnigraphics, 2005.
Ickis, Marguerite. The Book of Festivals and Holidays the World Over. New York: Dodd, Mead, 1970.
Leach, Maria, ed. Funk & Wagnalls Standard Dictionary of Folklore, Mythology & Legend. San Francisco: Harper & Row, 1984.
Olderr, Steven. Symbolism: A Comprehensive Dictionary. Jefferson, NC: McFarland, 1986.
Urlin, Ethel L. Festivals, Holy Days, and Saints’ Days. 1915. Reprint. Detroit: Omnigraphics, 1992.
Související příspěvky: