Antologie poezie k japonské spiritualitě

Antologie poezie k japonské spiritualitě

V zasíťovaném světě, v globální informační společnosti se hledají podněty pro duchovní život mimo rámec vlastního kulturního okruhu. Japonsko je častým informačním pramenem. Nejčastěji se buď přímo nebo přes aplikované disciplíny, jako je obřadná příprava a pití čaje, lučištnické umění, aranžování květin, kaligrafie, a právě také prostřednictvím literatury, představuje zenový buddhismus.

Zájem o japonské zenové školy vede potom také zpět k čínskému čchanu a jeho zdrojům v indické mahájánové tradici a rovněž k čínským taoistickým zdrojům. Japonské duchovní školy se v posledních třech desetiletích u nás samy bohatě představují. Píší o nich jejich čeští stoupenci, vydávají se hojné překlady japonských a touto kulturou ovlivněných, zejména německy a anglicky píšících autorů. V češtině zatím nemáme texty takových autorů, jako je např. Ruben Habito, kteří jsou křesťany, ale zároveň prošli meditativním školením v japonském zenu a nějak propojují prvky obou tradic.

Vydavatelství DharmaGaia pod vedením Lumíra Kolíbala se od roku 1992 věnuje zprostředkování zdrojů spirituality s indickými, čínskými, japonskými, korejskými a dalšími východními kořeny českým čtenářům. Nová publikace Sto básní s podtitulem Svět staré japonské poezie je antologií japonského básnictví od jeho počátků do nové doby. Samotné verše doprovází rozsáhlá úvodní studie (s. 9–105) od překladatelky Heleny Honcoopové, která se celoživotně věnuje japonské kultuře. Od ní je i doslov či komentář (s. 283–331) věnovaný japonské poetice. Knihu doplňuje bohatý poznámkový aparát, slovníček pojmů a jmenný rejstřík.

Zvláštní pozornost si zaslouží výtvarná stránka díla. Jako tradičně u tohoto vydavatele má kniha elegantní, uměřený formát. Přivábí oko už přebalem s reprodukcí japonského výtvarného díla právě na téma tradiční sbírky Sto básní (listy s verši zavěšené na větvích a vlající ve větru), kterou opakuje motiv na deskách této knihy v pevné vazbě, celkem o 365 stránkách.

U každého z tradičních útvarů, každého od jiného autora, je bibliografická črta o básnířce nebo básníkovi, poznámka usnadňující pochopení japonského kulturního kontextu a též text básně v japonštině japonskými písmy a v přepisu latinkou. Skoro každou báseň doprovází ilustrace z japonských maleb a kreseb ve vztahu k autorovi, případně tématu.

Poezie v antologii je tematicky široce rozkročená. Podobně jako v básnictví našeho kulturního okruhu tam najdeme přírodní lyriku, (někdy jinotajné) milostné básně a texty, které překladatelka označuje jako reflexivní básně. Jejich náměty jsou loučení, cesty, stárnutí, nemoc a smrt. I v těchto verších slouží pro vyjádření autorova záměru přírodní metafory.

Autory textů jsou někdy buddhističtí mniši a najdeme tam náboženské kulisy jako klášter nebo chrám. Báseň na s. 150 je poněkud atypická:

Podzimní poutník

k posvátné hoře Obětí

dary nepodává.

Bože, pohleď na javory

– planou jak Tvoje sláva.

Většinou však není duchovní téma explicitní. Autorka doprovodných textů bohužel zcela nevhodně používá pro činitele japonských duchovních tradic označení příslušná pro křesťanské prostředí. Mluvit o „církvi“ či „arcibiskupovi“ bije do očí a kazí to jinak krásnou publikaci.

Imaginace lehce naznačené v těchto klasických pětiverších odkazují k hlubokému, poněkud nostalgickému nazření pomíjivosti, ale odkazují i k intuitivnímu uchopení života v jeho plnosti. Lze říct, že je to implicitní spiritualita. Ta může být tím, co oceňují současní západní hledači duchovních cest unavení z explicitních, autoritativně předkládaných náboženských motivů. Lze snad vyslovit naději, že tato apropiace není nevhodným vytržením motivů z cizího, geograficky i kulturně vzdáleného prostředí. Může to být – i tak, jak to vnímáme my západní lidé – kompenzací našich přístupů a případným obohacením.

Kniha svým uspořádáním něco nabízí jak těm, kdo hledají inspiraci pro život, tak i těm, kteří chtějí studovat významnou cizí kulturu a její vliv na naše prostředí. Spis má duchovní, vědeckou a též uměleckou ambici.

Helena Honcoopová (překlad a doprovodné texty), Sto básní: Svět staré japonské poezie, Praha: DharmaGaia, 2020.



Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Jiří X. Doležal
17. 10. 2020 15:52

Tato kniha je špičkové dílo, nejde jen o texty samé, ale i o impozantní poznámkový aparát a obrazovou výbavu. Díky vydavateli