V dubovém háji nad hlubokým údolím Vltavy blízko Zlaté Koruny se nachází pozoruhodné místo novodobých českých pohanů. Jeho název Gabreta je snad keltským jménem pro Šumavu, v jejímž podhůří je obětiště umístěno. Už lokalita je velmi působivá, ale hlavní dojem dělá řemeslná dovednost a hlavně vkus.
Ve středu svatyně je obětní kámen se symbolem Slunce, vytvořeným jako svastika (nejčastěji symbol štěstí) ze čtyř spirál. Kolem ústředního kamene, na němž byla při mé návštěvě položena dřevěná miska (patrně také obětní) je kruh čtyřiadvaceti kamenů. Na každém z nich je vyryta runa staršího germánského futharku (runové abecedy). Kolem těchto kamenů je další kruh, tvořený osmi velkými kameny s bohatou kresbou, přičemž kameny ve směru hlavních světových stran nesou obrazy severských bohů Ódina, Thóra, Friggy a Freyi. A konečně třetí, vnější kruh je z malých kamenů, částečně zapuštěných do země či zarostlých, a zjevně vymezuje posvátný okrsek.
Tvůrce tohoto obětiště, příjemný a vstřícný člověk, vystupující v internetových diskusích jako Fíba, stavěl svatyni od roku 1998. V současnosti žije v jiné části Česka a místo už jen čas od času udržuje. Jako neprofesionál odvedl fascinující kamenickou práci a vyryté figurální i abstraktní kresby působí velmi krásně. Zajímavé je také červené zbarvení některých z nich.
Asi o deset metrů dále se nachází ještě jedno, podstatně chudší a více improvizované posvátné místo. Některé ponechané předměty u něj svědčí o tom, že místo je nábožensky „živé“ a současnými pohany patrně oblíbené.
Fíbovo vyprávění o vzniku a podobě svatyně je zde.