Otakar Vojkůvka – svatý i jógin

Otakar Vojkůvka – svatý i jógin

Religionisté to obvykle nazývají „sdílená náboženská identita“. Otakar Vojkůvka ale čerpal pro svůj duchovní život ze dvou hodně odlišných náboženských tradic daleko dříve, než se tento pojem ujal. Narodil se 28. července 1911 v Drahotuši (dnes část města Hranice, okr. Přerov) a byl jednak jóginem a známým a milovaným učitelem jógy, jednak svatým, tedy členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. V mormonské církvi byl pokřtěn roku 1939, v letech 1943–1949 a znovu 1986–1988 byl prezidentem (ilegální) odbočky církve v Brně. Působil i jako rádce prezidenta mise Wallace F. Toronta. V letech 1949 a 1950 byl kvůli svému náboženskému přesvědčení zatčen a umístěn do tábora nucených prací. V bytě jeho syna Gáda Vojkůvky st. (*1944) se konala ilegální shromáždění. Svou misijní činností, kterou prováděl také prostřednictvím výuky jógy, se zasloužil o založení samostatných odboček církve v Jičíně, Uherském Hradišti, Trenčíně (Slovensko) i jinde. Zemřel přesně před dvaceti lety, 19. ledna 1999 v Brně.

Necháváme zaznít tři vzpomínky. První je z církve svatých posledních dnů, druhá od významného jógina a ta třetí prostředí církve a jógy spojuje.

„Bratr Otakar Vojkůvka byl moudrý, činorodý a velice obětavý člověk. Jeho přednášky byly povznášející a opravdu nezapomenutelné, ne nadarmo se mu proto říkalo pan profesor. Otakar byl výjimečnou charismatickou osobností své doby,“ říká o něm jeden z jeho vděčných žáků, Josef Podlipný z Jičína.

Jógin a hudebník Jiří Mazánek (více o něm zde) napsal: „V roce 1968 jsem začal v Pardubicích chodit do kursů jógy. Kurzy jsem navštěvoval jeden rok, poté naše cvičitelka emigrovala a místo ní začal z Brna dojíždět Otakar Vojkůvka, pan profesor, jak jsme mu říkali.

Najednou jsme všichni zjistili, že jóga je něco mnohem více, než jsme tušili. Pan profesor nejenže přednášel na různá témata od astrologie či zdravé výživy až po mystiku, ale protože byl knihvazač, vozil svázané přepsané překlady knih, které se tehdy nedaly vůbec nikde sehnat. Nejvíce mě zaujaly a celý můj život ovlivnily spisy svámího Šivánandy svou jednoduchou jasností a díla Paramahansy Jógánandy svou hlubokou láskou. Pan Vojkůvka byl laskavý člověk, který uměl svým nadšeným projevem všechny probudit. Téměř vše, co říkal, jsem si zapisoval a nahrával a dodnes to mám schované.

Brzy jsem začal také jezdit do Velké Lhoty u Valašského Meziříčí na jóginské tábory. Na slámě ve stodole spaly desítky lidí, kteří ráno o půl čtvrté vstaly a šly vítat východ slunce. Když vyšlo, zazpívali jsme mantru „óm šánti óm“ a vyslali mír všem bytostem. V tichu jsme se potom vraceli a následovalo cvičení na louce. Celé dopoledne jsme pak přebírali pšenici, aby v ní nebyly kaménky a v různé úpravě ji jedli během týdne. K tomu nám pan profesor přednášel svým nezapomenutelným způsobem. Dovedl v nás vyvolat nadšení pro to, abychom vše, co jsme vyslechli, začali také praktikovat. Odpoledne se opět cvičilo a přednášelo a večer jsme šli na horu sledovat západ slunce. Tam jsme vyslechli tichou přednášku nabádající k správnému životu. To vše bylo ale nesmírně přirozené, žádné vyvolávání strachu, co se špatného stane, když něco nebudeme dělat. Doslova každý potom ze soustředění odjížděl plný radosti a jeho oči zářily.

Později mě pan Vojkůvka pověřil také vyučováním a já ho zval např. do Pardubic, či Českých Budějovic, kde jsem založil jógu a vychoval například Míru Kašpara nebo Lídu Chrášťanskou, kteří již kráčí vlastními cestami. Pak jsem začal provozovat vlastní tábory jógy v Radňovicích, později v Pohledci u Nového Města na Moravě, navazující na tábory pořádané panem Vojkůvkou.

Takový základ, který dal pan Vojkůvka nejen mně, ale i mnohým dalším, se dnes v žádných kursech jógy nezíská. On dával do své výuky nadšení, radost, pochopení, laskavost a samozřejmě vlastní zkušenost. Děkuji mu za tuto nezapomenutelnou část mého života.“

„Pan Otakar Vojkůvka byl pro mě něco jako zjevení,“ napsala Marie Jordánová z Kunovic u Uherského Hradiště (veřejně se prezentuje zde) a povzdechla si: „Jak jen vměstnat do pár řádků, co pro můj život znamenal?

Potkala jsem tohoto moudrého a laskavého člověka v pravý čas, kdy moje duše prahla po pravdě, kdy jsem si kladla řadu otázek a nenalézala odpověď. Jeho přednášky byly doslova potravou i živou vodou, spoustu z toho jsem uváděla do svého života a viděla jsem na sobě pokrok. Léta jsem pana Otakara Vojkůvku znala jako jógina, ale tušila jsem za tím ještě něco víc. Až v době po roce 1990 jsem pochopila, kde je zdroj, z něhož nejvíce čerpal. Stala jsem se jeho sestrou, byla jsem pokřtěna v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Je to bezmála dvacet devět let.

V roce 1990 jsem se stala cvičitelkou jógy a velmi jsem si považovala, když pan Vojkůvka přijal pozvání na přednášku, nikdy se nestalo, že by odmítl. Vždycky se zeptal – „A na jaké téma chcete, abych mluvil?“ A já mu zase vždycky odpověděla: „Nechám to na Vás“. Protože jsem věděla, že ON věděl, co lidé v tu danou chvíli chtějí slyšet. Panu Otakaru Vojkůvkovi vděčím za to, že mi ukázal cestu a byl mi duchovním rádcem. Vím teď, že svoboda znamená především svobodu ducha, a tu nám může vzít jen jeden člověk – my sami sobě. Najít klid a mír v bouři života, to je umění.

V době, kdy hodně vzdělaných lidí utíkalo za lepším, svobodnějším životem na Západ, on zůstal a učil nás. Vážím si „pana profesora“, jak jsme mu říkali, z mnoha důvodů, především však proto, že přes všechny těžkosti zůstal v naší zemi a učil nás, působil jako „dobrý pastýř mezi svými ovcemi“. On nemusel halasně hřímat o své lásce k vlasti, národu, on totiž konal. Nedokážu odhadnout, kolik lidí ovlivnil, ale vím, že jeho učení se díky jeho žákům, rozmnožují geometrickou řadou.

S láskou vzpomínám. A mám ráda i jeho rodinu!“

Náhledová fotografie Otakara Vojkůvky je z prezentace Marie Jordánové.

Psali jsme v Dingiru: Dingir 4/2002: Jóga

Související příspěvky:

Jóginka, která jen šla životem (zde).

Guru Iyengar by oslavil sté narozeniny (zde).

„Jóga člověka nepřivádí k Bohu“: indičtí křesťané proti povinné józe na školách (zde).

Sto deset let od narození českého mystika (zde).

Letošní výročí české větve Mahéšvaránandova hnutí (zde).



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na