Dětství a mládí v Sea-Orgu

Dětství a mládí v Sea-Orgu

Jenna Miscavige Hillová (spolu Lisou Pulitzerovou): K nevíře. Můj tajný život uvnitř Scientologické církve a dramatický útěk, Aktuell, Bratislava 2016, 392 strany. V originále Beyond Belief. My Secret Life Inside Scientology and My Harrowing Escape, William Morrow 2013.

Když jsem v srpnu v prodejně zlevněných knih žádal titul K nevíře za 99,- Kč (původně 399,-), několik knihkupců ho hledalo v zadních řadách regálů, kam zákazníkovo oko snad ani nedohlédne. Ano, tato kniha vyšla v češtině již před téměř dvěma lety a zůstala neviditelná. Její anotace je zde.

Rodné příjmení autorky – Miscavige – je totiž Čechům neznámé. Naopak ve Spojených státech je společenským i obchodním tahákem. Je to totiž příjmení také Jennina strýce, Davida Miscavige (*1960), který stojí v čele Scientologic­ké církve. A protože se o tomto náboženském společenství hojně píše v amerických bulvárních médiích, je Miscavige známý v podobné míře jako další desítky scientologických celebrit v čele s Tomem Cruisem a Johnem Travoltou. Scientologii (a také Miscavige) tak propírá americký bulvár téměř denně.

Jenna Miscavigeová je typický apostata ve smyslu, který tomuto slovu přisoudili religionisté, zabývající se novými náboženskými hnutími: byla velmi aktivní scientoložkou (a dokonce členkou elitního řádu, zvaného Sea Org), organizaci opustila a stala se bojovnicí proti ní. Stála při zrodu velmi úspěšného fóra diskusí a zkušeností lidí, kteří vyrůstali ve Scientologické církvi a kteří se tím cítí být znevýhodněni, či dokonce poškozeni. Fórum Ex-Scientology Kids je přístupné zde.

Obálku je možné zvětšit.

Kniha je ale mnohem lepší, než by bylo možné z bulvárního odéru jména Miscavige a z bojového angažmá autorky očekávat. Je skutečně překvapivé, že Jenna dokázala popsat své dětství a dospívání v kolektivních zařízeních nesmírně náročného Sea Orgu bez nenávisti, často dokonce s oceněním. Popis je velmi věcný, podrobný, přiměřeně emotivní, ale převláda­jící emocí není hněv ani zklamání (jak to u apostatů bývá), ale spíše smutek z odloučení od rodičů i sourozenců, z narušování přátelství neustálými přesuny i z nepocho­pení a z nedůvěry, které musela kvůli svému jménu a příbuznosti s nejvyšším šéfem čelit. Nezaujatě sděluje skutečnosti, které by určitě mohly být (a také často jsou) bulvár­ně ždímány: to, že členové Sea Orgu nesmějí mít děti (a ženy podstupují potraty), to, jak jsou tvrdě trestáni dlouhodobou těžkou fyzickou prací v tzv. rehabilitačních progra­mech, to, že členové Sea Orgu nesmějí používat mobilní telefony ani televizi, a jsou tedy zcela bez kontaktu s okolním světem, to, že děti členů Sea Orgu byly využívány (v době dětství Jenny) k fyzické práci a nedostávaly běžné vzdělání, to, kolik tisíců hodin tráví členové a adepti Sea Orgu v auditinzích a jiných scientologických kurzech, a mnoho a mnoho jiného. Bez zbytečného odsuzování či komentářů tak mimo­děk vyvstává neuvěřitelně dravé, soutěživé prostředí na vrcholu scientologického hnutí, prošpikované donášením, udáními, tvrdým nátlakem a zradou.

Jenna Miscavige Hillová (*1984) byla scientoložkou třetí generace – ke scientologii konvertoval její dědeček již v 50. letech, tedy dříve, než se narodil Jennin otec a jeho mladší bratr Dave (Jennin strýc, který se roku 1986 stal nejvýše postaveným sciento­logem). Celá velká větev této rodiny (včetně dědečka) ovšem scientologii postupně opustila: otec i matka Jenny i její bratři. Odchodem otce a matky byli příbuzní ve vedení scientologie natolik znervózněni, že k dosud oddané a věrné Jenny ztratili důvěru a pokoušeli se ji vystrnadit. Jenna nakonec skutečně odešla, ale drama odchodu ji (jak to často bývá) posu­nulo k roli bojo­vého apostaty. Tato role – jak již bylo řečeno – ovšem není až na poslední dvě kapitoly vůbec znát. Jenom velmi výjimečně a asi v podstatě omylem uklouzne Jenně hanlivý výraz na adresu scientologie dříve, např. „vymývání mozků“ na straně 267.

České čtenáře, neznalé jména Miscavige, mohl také odradit překlad této knihy. Překla­datelka Ivana Nuhlíčková se zjevně velmi snažila, ale nedohledala si mnoho českých vý­razů ze scientologického newspeaku. Zatímco v originále tyto výrazy mohou být aspoň zčásti pochopitelné, v češtině zní jejich špatný, doslovný překlad neústrojně a český čtenář nad nimi může být v rozpacích. Kniha je také možná příliš silná na to, aby v ní nakladatel nechal udělat pořádnou korekturu – unikly tak dokonce i školácké záměny joty a ypsilonu v minulých příčestích.

A ještě o jedněch rozpacích českého čtenáře bychom mohli spekulovat: Jenna v celé knize důsledně hovoří o církvi, protože široké scientologické hnutí se skutečně prezen­tuje jako Scientologická církev. Ale v celé knize, která často detailně popisuje den za dnem života Jenny, není ani jediná stopa po obřadu nebo po čemkoli jiném, co by mohlo církev připomínat. Američané jsou na tento slovní zmatek, který scientologům zajistil ohromné finanční úspory, již zvyklí, ale v českém prostředí si pod slovem „církev“ představíme přece jen něco trochu jiného.

Zkrátka: důvodů, proč na tuto knihu i po drastické redukci ceny již dva roky padá prach v zadních policích prodejen s levnými knihami, je jistě mnoho. Každopádně je to ale škoda.

Náhledový obrázek: logo fóra bývalých scientologů, které v organizaci vyrůstaly.

 

Psali jsme v Dingiru:

4/2000, téma: Scientologická církev (zde)

 

Související příspěvky

Trump vs. scientologie (zde)

Pedagogickým aktivitám scientologického hnutí se u nás daří (zde)

Čeští scientologové chystají 16. ročník protidrogové akce (zde)

Scientologická výstava bojuje proti psychiatrii (zde)



1
Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Jan Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Jan
Host
Jan

> Celá velká větev této rodiny (včetně dědečka) ovšem scientologii postupně opustila

Děd Ron Miscavige o tom napsal také knihu s názvem “Ruthless: Scientology, My Son David Miscavige, and Me”.