Třetí a čtvrtý díl seriálu Wild Wild Country (o seriálu jsme psali už zde a zde) sledují dramatický zápas mezi novým náboženským hnutím sannjásinů pod vedením indického duchovního učitele Bhagvána Radžníše a okolní společností v městě Antelope, v okresu Wasco, ve státu Oregon a nakonec i prostřednictvím médií a federálních orgánů v celých Spojených státech. V zápase v letech 1981–1985 se vyskytly útoky na zdraví i život a několikrát se schylovalo k ozbrojenému střetu. S přihlédnutím k podobným zápasům (Svatyně lidu v Jonestownu, davidiáni u Waco nebo Óm šinrikjó v Japonsku), které končily zabitími, vraždami a sebevraždami, se zdá být neuvěřitelné, že v těchto turbulencích nakonec naštěstí nikdo nezahynul.
Hlavní tvůrci seriálu Chapman a Maclain Wayovi si v konfrontaci s tímto historickým dramatem zachovali pohled udivených outsiderů (o tom, že před rokem 2014 o Radžníšově hnutí v Oregonu nic nevěděli, jsme se zmiňovali už v prvním článku). O objektivitu při popisu zápasu se asi ani nemuseli moc snažit: je jasné, že se jim podařilo pochopit obě strany. Sannjásiné se pochopitelně nechtěli vzdát města Radžníšpúram, v němž byl majetek v hodnotě 125 milionů dolarů, do nějž investovali spoustu práce a který pro ně znamenal dosud nepoznané ideální společenství plné lásky a přátelství. A okolní společnost pochopitelně nemohla tento utopický komunitní experiment, který s lehkostí generoval společensky odsuzované chování a jednání, přijmout a tolerovat. Wayovi nechávají aktéry zápasu promlouvat bez komentáře a zcela se spoléhají na obrazový materiál. Výsledkem je, že své pochopení pro obě strany konfliktu přenášejí na diváka. Dokumentární film tak vyznívá velmi plasticky, nečernobíle, ale bez morálního relativismu či rozpliznutí, a zároveň je ohromně nabit emocemi.
Jak důraz na emoce a empatii, tak spolehnutí pouze na obrazový materiál beze slůvka komentáře, přinášejí ovšem i nevýhody. V rychlém sledu jednotlivých dílčích „bitev“ (které se navíc časově prolínají) zcela zaniká časová osa, takže se ve třetím a čtvrtém dílu seriálu valí kauzy na diváka jedna přes druhou. A hlavně – bez komentáře nutně unikají některá důležitá témata, například jen zcela mimochodem jsou zmíněny Radžníšovy apokalyptické předpovědi z roku 1983 a o celém náboženství radžníšismu, budovaném už v prvních letech oregonského experimentu, se divák dozví jen okrajově při událostech až na jeho samém konci. Tvůrčí metoda souvisí i s tím, že se bratři Wayovi nezajímali o věrouku hnutí (hovoří o tom v asi 17. minutě rozhovoru zde). Ano, s popisem věrouky by seriál jistě ztratil svou úžasnou dynamiku, bez tohoto popisu se ale sannjásiné v seriálu stávají jenom tak trochu odrostlými hippíky.
Výsledek zápasu spolu s komentářem k 5. a 6. dílu seriálu sdělíme v posledním článku příští týden. Teď jenom ještě telegraficky, jaké podoby zápas sannjásinů a jejich odpůrců nabyl (jmenujeme jenom ty násilné): bombový útok na hotel, vznik středně těžce ozbrojené jednotky sannjásinů, masové vyzbrojování obyvatel, násilné útoky ze strany bezdomovců, uměle vyvolaná epidemie v městečku The Dalles (750 nakažených), otrava několika jednotlivců, laboratorní výroba nebezpečných látek, příprava atentátu na státního zástupce, seznam lidí určených k likvidaci, několik pokusů o vraždu… A přece – jak si příště připomeneme – to všechno skončilo relativně velmi dobře.
Na náhledovém obrázku je pamětní kámen nad přehradou v Radžníšpúramu, instalovaný roku 1985. Foto: Wikimedia Commons.
Související články:
Wild Wild Country (1): Síla osobních příběhů (zde)
Wild Wild Country (2): Síla ideálu (zde)
Seriál Waco (2018) – příběh tragického střetu dvou světů (zde)
Trochu promarněná příležitost: minisérie „Waco“ je skvělá, ale … (zde)