Manipulation, thriller, režie: David Balda, scénář: David Balda, Markéta Hrubešová, Vladimír Koubenec, kamera: David Balda, 128 minut, Česko / Itálie / Německo 2026.
V pondělí 9. listopadu se v Praze konala slavnostní premiéra filmu Davida Baldy (*2000) Manipulation. V úvodu k projekci zaznělo, že česká premiéra je celkově už čtvrtá. I z toho je patrné, že film je určen pro mezinárodní publikum. Je namluven anglicky a v Česku bude promítán s českými titulky. Odehrává se v Praze (a využívá její úžasné romantické scenérie a tajemná zákoutí), v Boloni a ve Ferraře.
Děj filmu není nijak komplikovaný; ukazuje zápas jakési blíže neznámé Zelené lóže proti místní katolické církvi. Zelená lóže chce z katolických archivů získat nějaké blíže neurčené dokumenty z doby císaře Rudolfa II., které snad obsahují tajemství kamene mudrců. To by jejímu Mistru (jenž se cítí být císařovým potomkem) dopomohlo k božství a nesmrtelnosti. Z této strany je zápas veden úporně a způsobí smrt tří lidí.
Také na druhé straně je zápas brán velmi vážně. Elita místní církve považuje Zelenou lóži za smrtelné nebezpečí pro církev, ovšem ani na této straně není zcela jasné, co přesně by katolíky mohlo ohrozit, snad kromě toho, že lóže může zásadně ovlivnit, kdo se stane arcibiskupem. V tomto zápase k sobě nacházejí cestu mladí milenci, kteří by měli stát proti sobě: Matteo, který prochází cestu od konzumní povrchnosti ke zbožnému katolictví navzdory tomu, že je synem Roberta, zcela oddaného Zelené lóži, a katolička Anna, která se vztahem k Matteovi vyprošťuje ze sevření despotického otce Juraje, katolického archiváře.
Jednoduchost tohoto dějového schématu dělá dojem, že se jedná spíše o podobenství než o snahu umělecky zachytit reálný konflikt. To ostatně naznačuje i zasazení děje do jakési neurčité současnosti (na začátku film ohlašuje, že se odehrává „kdysi dávno ve 21. století“). Naznačená doba je téměř bez mobilů (jeden se objevuje až v závěru), s telefonní budkou, videokazetami či určující rolí tištěných médií. Umělecké kvality filmu musejí zůstat v této recenzi stranou, neboť její autor nemá k jejich posuzování kompetenci. Následující odstavce se proto soustředí na poselství filmu, které je zřetelné už z jeho názvu.
V kolektivní hlavní roli je Zelená lóže. Je nazývána „sekta“ (angl. „cult“), což není úplně časté označení skrytého lóžového společenství s iniciačním rituálem, jehož vykreslení ve filmu ze všeho nejvíc připomíná běžný stereotypní obraz svobodných zednářů. Zdá se, že v pozadí je jiná stereotypní představa, která by mohla být vyjádřena slovy (mými, nikoli filmovými), že „v sektě jsou její stoupenci manipulováni“. Ovšem nejen manipulováni. Zelená lóže je také schopna kriminálních činů: vražd, únosu a traumatizace dětí, vydírání, stalkingu, těžkého ublížení na zdraví apod. Ve filmu zazní, že „během staletí byly stovky takových sekt“, tajně utvářejících dějiny. To ovšem působí nepříliš pravděpodobně; spíše jako konspirační teorie.
Není úplně jasné, co přesně autor myslí pod pojmem „manipulace“, ale snad sdílí běžnou představu skrytého ovlivňování druhého člověka či lidí, aby jednali v souladu s manipulátorovou vůlí. Pokud takový význam sedí, pak je poselstvím filmu varování před takovou všudypřítomnou manipulací. Beze slov je zobrazena manipulace jednotlivci, třeba srážením sebevědomí a vzbuzováním pocitu nedostatečnosti a viny (ve scénách audiencí u Mistra), strachem (ve scéně s unesenými dětmi) nebo nabídkou moci a prostředků (v případě poněkud slabošského otce Vita, aspirujícího na post arcibiskupa). V prostředí kolektivní manipulace se nacházejí všichni, jak je ostatně naznačeno i na filmovém plakátu (výřez z něj tvoří náhledový obrázek tohoto článku), na němž jsou Matteo a profesor zobrazeni jako loutky. Manipuluje nejen Zelená lóže, ale i katolická elita, se svou rodinou manipulují oba filmoví otcové (Robert i Juraj), manipulována z obou stran je prostřednictvím médií nejširší veřejnost.
O manipulaci se ve filmu ale i výslovně hovoří, například když je vysvětleno, že manipuluje charismatický vůdce a slabí mu rádi odevzdávají odpovědnost. Boj proti manipulacím je ostatně i samotným vrcholem a hlavní pointou filmu: dobré (katolické) straně se nakonec podaří přemoci zlou (sektářskou) stranu tím, že „zmanipuluje manipulátora“, tedy Mistra Zelené lóže.
Bohužel se mi nezdá, že by film sdělil o manipulaci cokoli nového a zásadního. Ano, zřetelně před ní varuje, ale varování nevyznívá věrohodně a místy až vytváří dojem, jako by přicházelo z prostředí konspiracismu. A i kdyby takové přehnané varování fungovalo, sníží v nás divácích nebezpečí, že budeme manipulováni? Upřímně řečeno, pochybuji. A může fungovat naznačený recept na manipulaci (zmanipulovat manipulátora)? Možná ve filmu… Toto přímočaré varování a fantaskní recept se mi zdají příliš jednoduché, snad až dětinské. Obávám se, že když se odfoukne mohutná cukrová vata až skoro barokních filmových záběrů a efektů na oko diváka, zůstane jen drobounká lentilka dětsky prostinkého poselství. Naštěstí má šestadvacetiletý filmový tvůrce svůj umělecký život ještě před sebou, a tak je velká naděje, že příště to bude zralejší.
Související články:





