Čeští zájemci o studium mahájánového buddhismu mají po nedávném vydání překladu Vimalakírtiho sútry (z čínštiny a sanskrtu přel. Jan Vihan, Praha: DharmaGaia, 2023) k dispozici překlad dalšího zásadního díla této tradice: Traktát o probuzení víry v mahájánu (čínsky Dacheng qixin lun, v sanskrtu Mahájánašraddhótpádašástra). Podle buddhistické tradice byl text původně sepsán v sanskrtu a za jeho autora je považován velký básník Ašvaghóša (2. st. po Kr.). Avšak žádná jeho další díla, jako např. Život Buddhův (Buddhačarita), neobsahují tak důkladné filosofické myšlenky jako Traktát, takže je jeho autorství zpochybňováno. Navíc se vyskytují i pochybnosti o jeho indickém původu a je možné, že text byl sepsán v Číně jako syntéza starších tradic. Český překlad vychází z čínského textu, který pravděpodobně sepsal velký buddhistický učenec Paramártha, který působil v Číně za dynastie Suej (581-618); byť i o tomto autorství panují pochyby. Bez ohledu na tyto spory je jisté, že Traktát je jedním z nejdůležitějších děl mahájánové filosofie, který ovlivnil všechny školy východoasijského buddhismu.
Český překlad z čínštiny pořídil a rozsáhlý komentář k Traktátu sepsal významný učitel meditace Tomáš Petr Gutmann, známý pod svým théravádovým jménem bhanté Dhammadípa. Velké zásluhy na vzniku překladu mají také dva významní čeští badatelé v oblasti mahájánového buddhismu. Jiří Holba provedl odbornou revizi a sepsal úvodní stať, která zasazuje filosofii Traktátu do myšlenkového kontextu tehdejšího čínského buddhismu. Jan Vihan, překladatel Vimalakírtiho sútry, provedl revizi čínských pojmů. Jazykové revize se zhostil Tomáš Vystrčil. Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk pod patronací Jana a Šárky Šavrdových, a to jako osmý svazek edice Stoae.
Křest knihy proběhl 21. listopadu 2025 od 18 hodin v prostorách pražského Tibet Open House a zúčastnili se ho jak bhanté Dhammadípa, tak Jiří Holba, Jan Vihan, Tomáš Vystrčil a manželé Šavrdovi. Přišlo i četné publikum, které sestávalo zejména z praktikujících různých forem buddhismu a jejich přátel.
Po úvodním slovu nakladatele Jana Šavrdy a představení přítomných přednesl bhanté obsáhlejší přednášku o roli Traktátu v mahájánové filosofii a o teorii jedné mysli (ékačitta), která tvoří hlavní obsah Traktátu. Tento text je jedním ze základních zdrojů filosofické školy Jógáčára, kterou podle tradice založil Maitréja a dále rozvinuli nevlastní bratři Asanga a Vasubandhu (4.–5. st. po Kr.). Maitréja měl založit dvě tradice, které se liší ve využití prostředků vysvětlení cesty vedoucí k realizaci probuzení (bódhi). První tradice vysvětluje probuzení za pomoci základního vědomí (álájavidžňána) a je popsána – mimo jiné – v Rozpravě o rozvázání uzlů (čínsky Jien šen-mi jing, v sanskrtu Sandhinirmóčanasútra). Druhá tradice pak vysvětluje probuzení na základě koncepce jedné mysli neboli buddhovské přirozenosti či lůna tathágatů (tathágatagarbha) a tvoří obsah Traktátu. Tento text se však zabývá i otázkou, jak přesně jsou tyto dvě koncepce propojeny, čímž představuje ojedinělý synkretický text spojující hlavní nauky čínského buddhismu té doby.
Podle bhantého existuje sice mnoho různých teorií vysvětlujících realizaci probuzení, ale za všemi je možné rozpoznat pouze jeden buddhismus. Ten je výsledkem praxe a její reflexe mnoha učenců středního i dálného Východu a vyjadřuje jej právě nauka o jedné mysli. Podle bhantého se jedná o nejpřímější cestu k pochopení buddhismu vůbec. Bhanté zde vychází z buddhistické představy o dokonalosti v prostředcích (upájakaušalja), kdy správný učitel formuluje instrukce podle kapacit studentů. Díky tomu je možná existence mnoha velice různorodých teorií, které ale směřují k jednomu cíli – poznání jedné mysli.
Po bhantého přednášce krátce promluvili ostatní spoluautoři překladu, přičemž všichni vyjadřovali vděk nakladateli, že se vydání zhostil. Na překladu totiž pracovali přes dvacet let, přičemž se dlouho jednalo s jiným nakladatelem, který ale nakonec knihu nevydal.
Tomáš Vystrčil jakožto editor sdílel zajímavou zkušenost, kdy si nevystačil pouze se znalostí češtiny, ale aby mohl text náležitě projít, musel se do něho důkladně ponořit. Přestože má zkušenost s editováním desítek buddhistických textů, tento pokládá za nejtěžší a zdůrazňuje, že s jeho studiem je opravdu potřeba dát si velkou práci.
Jiří Holba, autor úvodní stati vysvětlující mnohé složitosti buddhistické filosofie v Číně 6. st. po Kr., díky kterým čtenář lépe porozumí nauce Traktátu, promluvil o tom, že k textu existuje na tři sta komentářů, které se různí natolik, že působí, jako by patřily k jinému základnímu textu. To ukazuje nejen na to, že Traktát je velkým zdrojem inspirace pro všechny východoasijské buddhistické školy, ale také na složitost a místy až kryptičnost vlastního textu, který je možné vykládat různým způsobem. Z toho Holba vyvodil, že je možné vytvořit si vlastní komentář k Traktátu, který dnešnímu českému studentovi umožní lepší orientaci v textu.
Ke konci debaty Jan Vihan upozornil na metaforu, která se v Traktátu často opakuje a která se snaží vysvětlit spojení dvou nauk o základním vědomí, které je jakožto nositel karmického náboje nečisté, a o čisté buddhovské přirozenosti. Metafora používá obraz pohybujících se vln na hladině oceánu: „jako když se voda velkého oceánu díky větru začne vlnit, protože vítr a voda jsou neoddělitelné. Ovšem voda sama o sobě nemá vlastnost pohybu [která patří větru], a když ustane vítr, pohyb vody ustane též. Nezničitelná zůstává jen [vlastnost vody], vlhkost. Stejně tak i vědomí bytostí je ve své přirozenosti čisté, ale hýbe se větry nevědomosti“ (Traktát, s. 87-88). Na tomto příkladě se ukazuje i časté používání paradoxů pro vysvětlení hloubky učení, což je klíčovým motivem také ve Vimalakírtiho sútře; zde se jedná o totožnost nečistého aspektu mysli s čistotou buddhovství v jedné mysli.
Setkání bylo zakončeno krátkou debatou, která se postupně přelila ve spontánní vytváření hloučků, ve kterých se živě debatovalo jak učení Traktátu, tak i třeba plány na další aktivity bhantého Dhammadípy a jeho podporovatelů. Na místě bylo možné zakoupit Traktát za zvýhodněnou cenu, což mnozí přítomní využili; při odchodu jich na stolku zbývalo jen několik málo kusů.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Buddhismus v české společnosti, Dingir 15 (1), 2012.
Související příspěvky:
