Akanské náboženství – nazývané také krátce akan nebo akon – je tradiční africké náboženství etnika Akanů žijícího zejména v Ghaně, Pobřeží slonoviny a Togu. Akanové hovoří několika akanskými jazyky, jež náleží do nigero-konžské jazykové rodiny. Rádi zdůrazňují svůj urozený královský původ. Nejstarší archeologické nálezy z původní domoviny Akanů jsou z oblasti Kintampo.[1] Historikové hájí tezi, podle které zde skupiny, z nichž se zformovali Akanové, měly svá sídliště přinejmenším dvě tisíciletí před naším letopočtem.[2] Akanové považují své území za posvátné a darované nejvyšším Bohem. V jednom z mýtů o stvoření se hovoří o tom, že se předkové Akanů vynořili z posvátných jeskyní.
Rozšířený synkretismus jako akanský spirituálně-noetický horizont
Dnes je většina Akanů křesťanského vyznání (v několika denominacích), ovšem synkretizování křesťanství a tradičního akanského náboženství je v západní Africe běžné.[3] Akanové se dělí do desítek etnických podskupin – jako jsou Anyiové, Bonové, Sefwiové nebo Nzemové – mezi nimiž se také mírně liší forma tradičního náboženství i míra jeho zastoupení v synkretismu s křesťanstvím. Tento synkretismus je elementárním programem, skrze který Akanové dekódují okolní svět. Slovo synkretismus vlastně pro ně není zcela výstižné. Je to prostě jejich náboženství tvořící akanský noetický horizont. Přesto si dovolme religionisticky diferencovat. – V původním akanském náboženství existuje idea nejvyššího Boha, který je od světa vzdálen a nelze s ním komunikovat přímo. Nejvyššímu Bohu podléhají nižší božstva, ke kterým se lidé obracejí a žádají je o ochranu, pomoc, žehnání atd. Hlavním hrdinou v akanské mytologii je pavouk Anansi, který v legendách vystupuje jako moudrý podvodník.[4]
Nejvyšší Bůh stvořitel má různá jména v závislosti na regionu: Nyame, Nyankopon, Brekyirihunuade, Odomankoma nebo Oboadae.[5] Je vševědoucí a všemocný. V nebeské hierarchii hned pod ním je nižší bohyně Asase Yaa (Matka Země). Nyame a Asase Yaa společně zplodili čtyři božské děti, kterými jsou Bia, Epo, Bosomtwe a Tano. Dále stvořili duchy hor, nebe a vod. Stvořitel je zvláštní vazbou propojen s lidmi narozenými v sobotu, zatímco Asase Yaa je spojena s lidmi narozenými ve čtvrtek.[6]
Podobně jako téměř ve všech tradičních afrických náboženstvích je i v akanském náboženství velmi důležitý kult předků, kteří se v akanských jazycích nazývají nsamanfo. Protože mnohá tradiční africká náboženství považují nejvyššího Boha za vzdáleného a nedostupného, Boha, který poslal své božské děti (nižší božstva) aby stvořili nebo dotvořili svět, konvenuje mnohým Afričanům křesťanství s výrazně subordinacionistickými (nikoli ale ditheistickými) rysy, jako byl arianismus v severní Africe a podobná z křesťanství vycházející učení chápající Krista jako demiurga, prostředníka mezi nejvyšším Bohem a světem. Také pro toto monarchianistické chápání křesťanské víry je snazší synkretizování s podobně hierarchicky nastavenými tradičními náboženstvími. Bůh je v tomto chápání člověku nedosažitelný, ale lze jej oslovovat prostřednictvím nižších duchů, božstev, božích potomků či jiných prostředníků. Duše člověka v chápání původního akanského náboženství pochází přímo od Boha Nyameho a nazývá se kra. Duch člověka pojí duši s tělem a nazývá se sunsum.[7] Tento pojem má pro vnějšího pozorovatele trochu zmatečně různé významy v okolních náboženstvích.
Legenda o stvoření
Podobně jako u dalších tradičních afrických náboženství, jsme i v případě akanského náboženství odkázáni na orální tradici – primární písemné prameny akanského původu před obdobím kolonizace absentují. Podle komsmogonické legendy Akanů byl prvním bytím Bůh Nyame, který nejprve stvořil Asase Yaa, aby se stala jeho ženou. Spolu kromě zplození božských potomků stvořili ducha hor jménem Abo. Později také ducha jménem Bosompo, který se oženil s Abo a zplodili spolu duchy abosomy. Někteří abosomové se rozhodli obývat hmotný svět a stali se jezery, řekami a horami, zatímco jiní obývali nebeskou říši.
Abosomové pomáhají nebo naopak škodí lidem na zemi. Jsou chápáni na stejné ontologické úrovni jako orišové v sousedním jorubském náboženství, nebo voduni v rovněž sousedícím beninském vodunu. Abosomové získávají svou moc od nejvyššího Boha, ovšem na rozdíl od něho jsou spojeni se světem, dokonce na něm částečně závisí. Kněží jednotlivým abosomům každodenně obětují a působí jako prostředníci mezi abosomy a lidmi. Abosomové mohou lidem poskytovat hojné štěstí a materiální prosperitu pročež je žádoucí jim štědře a pravidelně obětovat. Jsou rozděleni do tří skupin: atanové (božstva vod, moře, jezer a řek), ewimové (božstva nebes) a abové (božstva hor).[8]
Očistný rituál momome
Momome je očistný rituál praktikovaný akanskými ženami. Cílem rituálu je očistit komunitu od hrozící krize. V předkoloniálním období se rituál momome konal v reakci na války, dnes se stále častěji provádí v rozličných krizových situacích.[9]
Mezi Akany stále působí tajné společnosti, jejichž cílem je ochrana před zločinem, čarodějnictvím i politickými hrozbami. Čarodějnictví je v Ghaně a Pobřeží slonoviny velmi silně rozšířený fenomén, a rozhodně se nejedná o skanzenoidní náboženský rudiment. Naopak: jde o žitou náboženskou realitu. Lidé se čarodějů obávají, na druhé straně je ale často vyhledávají, aby si objednali útok na nepřítele, hospodářskou konkurenci atd.[10] Kromě toho jsou zde hojně rozšířeny také hony na čaroděje, které často cílí na zcela nevinné lidi, jež někdo ze zištných důvodů označí za čaroděje. V Ghaně existují také speciální tábory pro rehabilitované čaroděje.[11]
Akanské náboženství je vitální díky jeho synkretizování s křesťanstvím, pročež je nauka v silně christianizované společnosti dále předávána a obřady dodnes praktikovány. Mnoho Akanů bylo v minulosti brutálně zotročeno Evropany a odvlečeno za oceán. S nimi se do oblasti střední Ameriky významně rozšířilo jejich tradiční náboženství, které později přijalo vlivy dalších tradičních náboženství importovaných s otroky ze západní Afriky, a ještě později se synkretizovalo s křesťanstvím. Vznikly tak svébytné synkretismy odlišné od současného synkretismu pozorovatelného v Ghaně a v Pobřeží slonoviny. Nejvitálnější zámořské synkretismy akanského náboženství a křesťanství jsou dnes na Jamajce a na Haiti.[12]
Poznámky:
[1]Srov. WATSON, Derek. Under the Rocks: Reconsidering the Origin of the Kintampo Tradition and the Development of Food Production in the Savanna-Forest/Forest of West Africa. Journal of African Archaeology, roč. 3, č. 1 (2005), s. 3–55.
[2]Srov. ANQUANDAH, James. The People of Ghana: Their Origins and Cultures. Transactions of the Historical Society of Ghana, roč. 15, č. 1 (2013), s. 1–25.
[3]Srov. HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue, roč. 92, č. 3 (2022), s. 291–309.
[4]Srov. EPHIRIM-DONKOR, Anthony. African Personality and Spirituality: The Role of Abosom and Human Essence. London: Lexington Books, 2015, s. 79–82.
[5]Srov. MAJEED, Hasskei M. On the Rationality of Traditional Akan Religion: Analyzing the Concept of God. Legon Journal of the Humanities, roč. 25, č. 1 (2014), s. 127–141.
[6]Srov. LYNCH, Patricia Ann. African Mythology. New York: Infobase Publishing, 2010, s. 94.
[7]Srov. tamtéž.
[8]Srov. VECSEY, Christopher. The Exception Who Proves the Rules: Ananse the Akan Trickster. Journal of Religion in Africa, roč. 12, č. 3 (1981), s. 161-177.
[9]Srov. BONI, Stefano. Female Cleansing of the Community. The Momome Ritual of the Akan World. Cahiers d’études africaines, roč. 192, č. 4 (2008), s. 765–790.
[10]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africké čarodějnictví 2/2: Současnost – Náboženský infoservis.
[11]Srov. HAVELKA, Ondřej. Tábory pro rehabilitované čarodějnice v Ghaně – Náboženský infoservis.
[12]Srov. GARDNER, William James. History of Jamaica, From Its Discovery To The Year 1872. London: Appleton & Company, 1909, s. 184.
Více v knihách:
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025. (novinka).
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024. (znovu dostupné, dotisk).
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 4/2015: Náboženství v současné Africe.
Související příspěvky:
