V zemích Afrického rohu je zár (arabsky: زار, v překladu navštívit, návštěva) pojem primárně označující zlého ducha, o němž se předpokládá, že posedne – doslovně tedy navštíví – jedince, v drtivé většině ženy, a způsobí jim rozličné obtíže, neštěstí nebo nemoci.[1] Další význam pojmu zár je obřad smíření zlého ducha a posedlé osoby. Navštívení duchem je obvykle považováno za celoživotní, a proto mají zárské rituály formu tzv. adorcismu, nikoli exhorcismu – duch se z posedlé osoby nevymýtá, ale usmiřuje se a harmonizuje.[2] Výjimkou v islámském světě je Omán, kde se nejprve exorcizuje, a teprve po neúspěchu exorcismu se harmonizuje.[3] Zár je fenomén rozšířený v lidovém (zejména ženském) islámu nejen v oblasti Afrického rohu, ale rovněž v celé severní Africe (v Maroku a Alžírsku pod jinými názvy – například hamadša – v podobné formě) a na Středním východě.[4]
Recentní význam pojmu zár, užívaný zejména v Egyptě, je spíše kulturní událost určená ženám, kdy na pozadí očišťování domu od potenciální hrozby zlých duchů, ženy hrají na rytmické nástroje, tančí, baví se, hodují a oslavují.[5] Tradičněji pojímaný egyptský zár ovšem trvá tři až sedm dní a vrcholí extatickým tancem zúčastněných žen. Často jsou přítomni i muži, kteří tančícím ženám hrají na rozličné bubny, chrastidla i strunné nástroje, například šestistrunnou lyru tanbúru.[6] Nutno doplnit, že v současnosti je zejména ve velkých městech islámského světa zár rovněž formou prosté zábavy bez náboženského obsahu.
Nejasné kořeny kultu
Není zcela jasné, zda je zár afrického nebo asijského původu. Jedna názorová linie se opírá o velkou podobnost s hauským bori – vztah níže přiblížím – a některými dalšími obřady v tradičních afrických náboženstvích a spatřuje původ v západní či střední Africe,[7] jiná linie hledá původ v Etiopii[8] a další v Persii.[9]
První dosud dohledaný výskyt slova zár v Etiopii pochází z geʽezského rukopisu z 16. století a označuje posednutím duchem. Mladších etiopských amharských textů – z 19. století a dále – je velké množství a svědčí o propracovaných obřadech smiřování ducha. Původ slova zůstává nejasný – mohl by být odvozen od města Zára v severním Íránu, nebo z kořene arabského slova s významem navštívit, dále je možný etiopský původ slova.[10] Uvažuje se také o hebrejském, případně také kúšitském původu pojmu podle kúšitského božstva džár.[11]
Názorová linie nalézající nejstarší kořeny záru v Africkém rohu, především na území severního Somálska a severní Etiopie spatřuje původní ohnisko kultu v oblasti Gondaru. Zde má dlouhou tradici léčebný obřad nazývaný sár, při němž se obětovala koza nebo slepice (podle zámožnosti nemocného klienta). Krev obětovaného zvířete se následně za zvuku zaříkávání smíchala s tukem a máslem. Výsledná směs měla nalákat nemoc působící v člověku k sobě, načež byla tajně ukryta v uličce mezi domy v přesvědčení, že lidé, kteří budou uličkou procházet, odnesou nemoc od postiženého pryč, a že nemoc takříkajíc roznesou, až zcela zmizí.[12] Zár se odtud do arabského světa mohl rozšířit s oromskými otrokyněmi dováženými do arabských zemí, snad až na území dnešního Íránu.[13]
Rozličné varianty v Africkém rohu a Súdánu
Dnes v Etiopii rozeznáváme tři hlavní druhy záru i několik dalších podvariant. První je již zmíněný zár harmonizující posedlou osobu s duchem, který je určen zejména ženám. Druhý typ záru je věštecký a týká se zejména mužů – věštců, oneirokritiků a léčitelů. Třetím typem je skupinový zár, kdy léčitel pořádá obřad pro skupinu posedlých osob.[14] Somálský saar (na východě Afrického rohu se pojem většinou vyslovuje „sár“, nebo i v dalších obdobných variantách, zatímco v západní části a v arabském světě „zár“) má mnoho subtilnějších podvariant, například: mingis, boorane, sharax, wadaaddoo a numbi.[15] Pojem zár můžeme pro zjednodušení používat jako lexém.
V Súdánu se setkáváme se dvěma hlavními liniemi záru. První je zár bori praktikovaný muslimkami na severu země, integrovaný do tamějšího ženského islámu, čímž je míněn lidový venkovský islám, který má některá ženská specifika, mezi něž patří právě zár, ochrana amulety proti uhranutí atd. Druhou variantou je zár tumbura praktikovaný bantuskými a nilotskými etniky na jihu země a rovněž v Jižním Súdánu. Zár tumbura má své kněze a je praktikován ženami i muži mimo islám v rámci tradičních náboženství.[16] Existují ještě další méně známé súdánské záry. Některé z těchto jižních zárů – například zár nugára – mají mít moc zabíjet nepřátele. Obřad nugára probíhá v noci obvykle u velkého ohně, kdy bubeníci hrají na velké africké bubny a ženy při extatickém tanci kolem ohně dosahují transu. (Trans při tanci by měl být společným prvkem všech tradičních zárů.) Zár nugára bývá spojován s africkým čarodějnictvím, má patrně africké kořeny a je mnohými súdánskými muslimy striktně odmítán.[17] Mimochodem, tradiční náboženský zár je v muslimských zemích sice rozšířený a mezi ženami oblíbený, ale mnohde zakázaný a islámskými puristy až nenáviděný.
Nejistá souvztažnost zár bori a hauského bori
Pojem zár bori může vést k připomínce tradičního hauského náboženství bori rozšířeného v Nigeru a Čadu, v němž jde o uchvacování tanečníka duchem.[18] Také v bori vstupuje do člověka duch, ale pouze na přechodnou dobu obřadu, i když i zde se vyskytují případy, kdy se duch v člověku podle tamějších věřících zabydlí. Pravděpodobně nejde o náhodu, ale o společné kořeny této tradice vstupování ducha do člověka. Tento vztah mezi bori a zár bori má své obhájce i odpůrce – sám se řadím mezi obhájce existence souvztažnosti, a to i proto, že bori v Nigeru a Čadu přežilo v synkretismu s islámem a má nápadně podobné prvky jako súdánský zár bori. Geograficky se také nacházíme v totožné širší oblasti. Zár nugára spojovaný s čarodějnictvím zase připomíná okultní ovládání ducha za účelem útoku na nepřítele pomocí středoafrických magických figur nkisi nkondi.[19] Rovněž zde se nacházíme v totožné geografické oblasti – zár nugára je nejrozšířenější na samém jihu Jižního Súdánu a nkisi nkondi na protější straně hranice v Demokratickém Kongu a Středoafrické republice.
V islámském světě je zár spojován s džinem, zejména potom se zlým džinem. Mocný džin sídlící v jedné osobě potom může být i dědičný, kdy ze starého nemocného člověka, případně ze zemřelého, přechází do dítěte narozeného v rodové linii.[20] V některých tradicích je duch zár chápán jako lidská duše nebo také jako ontologická kategorie lidské osoby, ono těžko uchopitelné „já“. Zár je duch, ale souvisí i s termíny dech, vítr, duše… V severním Súdánu jsem zaznamenal přesvědčení, že každý má v sobě ducha zár, jen většina lidí o něm neví a neumí s ním pracovat. Zár přitom může ovládat myšlení člověka, kdy je také nazýván „pán hlavy“. Kněží a kněžky záru (nejčastěji jsou to ženy), nebo v islámských oblastech průvodci obřadem, musí tohoto „pána hlavy“ umět ovládat a být s ním v harmonii.[21] Nejznámější kněžky záru jsou připomínány po dlouhé generace po své smrti a mohou mít dokonce i svůj kult.
V některých oblastech islámského světa lidé věří, že zár, který vstupuje do člověka, může být kromě džina také duší zemřelého člověka, často cizince, někdy i jiného než muslimského náboženského vyznání. Ženy často navštěvuje duch muže. Může se stát, že muslimku navštíví duch křesťana či křesťanky a donutí ji chovat se jako křesťanka. Například ke svému usmíření údajně preferují alkohol, a to může mít pro muslimku velmi nepříjemné společenské důsledky. Duchové zár bývají nejaktivnější v noci. Nejnebezpečnější jsou nevěřící duchové. Někdy jsou také rozlišováni vidoucí duchové a slepí duchové. Vidoucí duchové vědí o světě vše, a pokud jsou správně harmonizováni, mohou posedlé osobě poskytovat odpovědi na náročné otázky. Duchové se identifikují podle jazyka, kterým hovoří. Ten dokáže poznat kněžka obřadu. Identifikace ducha může být poměrně rychlá, jindy ale může trvat dlouho, dokonce až roky.
Osoba a zár
V některých liniích záru se učí, že duch může při vstupu do člověka zcela vytlačit původní osobu a nad tělem i myslí přebírá plnou kontrolu. Jiné linie tvrdí, že původní lidská osoba zůstává, ale může být upozaděna. Většina linií ovšem vyznává, že v člověku je jeho osoba, jeho sebevědomé „já“ (do definování osoby se zde pouštět nebudeme, neboť se jedná o nesmírně zajímavou a rozvětvenou problematiku, která zaslouží vlastní prostor),[22] a zároveň vstoupivší duch zár. Zkušení jedinci potom ovládají umění „přepínat“ mysl mezi „sebou“ a „svým zárem“.[23]
Aby se duch harmonizoval s osobou, nebo aby se rozezlený duch v osobě uklidnil, je třeba mu obětovat. Taková oběť je velmi podobná africké oběti předkům, kdy se obětují pokrmy, krev zvířat, ale také peníze nebo šperky. Duchům zár se běžně zpívají specifické písně. Každý duch má v oblibě jinou. Když se hraje a zpívá špatná píseň, kterou zár nemá rád, nebo přímo nesnáší, daná osoba v místnosti kde se zpívá, nevydrží. V Egyptě existuje rozsáhlá nauka o správné oběti konkrétním duchům zár organizovaných v zárských rodinách a složitých hierarchiích. Mezi koptskými křesťany jsou duchové zár nahlíženi jako démoni, jejichž vůdcem je Satan.[24] Pokud člověk dokáže s duchem efektivně spolupracovat, duch zár mu může propůjčit schopnost věštit, uzdravovat, zničit nepřátele atd.[25]
V Etiopii jsou všichni duchové zár nahlíženi jako zlí duchové. Proti nim stojí dobří duchové nazývaní adbar.[26] Zlého ducha zár se podle etiopské tradice nelze zbavit, posednutí je trvalé. Proto se duch musí uklidnit a harmonizovat s osobou posedlého. Člověk může být posednut zlým duchem, a zároveň dobrým duchem.[27] V některých tradicích pocházejících z Etiopie se říká, že matkou všech duchů zár je biblická Eva, která měla mít v ráji s Adamem třicet dětí. Polovinu z nich skryla před Bohem kvůli jejich kráse a inteligenci, neboť se obávala Boží závisti. Bůh je proto potrestal věčnou neviditelností, a tak se staly duchy zvanými zár. Protože jsou krásnější než lidé, vybírají si z lidí zejména nejkrásnější ženy, do nichž rádi vstupují.[28]
Barvy, emoce a obětování
V Somálsku je rozšířená víra, podle níž duchy zár přitahují projevy intenzivních emocí, například smutku, pláče nebo hněvu. Lidé také věří, že soukromé předměty posedlých lidí mohou ducha přenášet na ostatní.[29] Mezi příznaky posedlosti rozhněvaným duchem patří strach, úzkost, nevolnost, opakované neštěstí v rodině, nespavost, únava, zmatenost, dlouhodobé bolesti hlavy, úbytek hmotnosti, zvracení, pocit tlaku na hrudi, neplodnost, oslepnutí a další. Když posedlý nevěnuje patřičnou pozornost svému duchu, například pálením kadidla, obětí potravin či krve apod., duch se rozhněvá a člověku škodí. Pokud se s duchem příslušnou obětí a obřady harmonizuje, může duch člověku naopak pomáhat.[30] Člověk s usmířeným duchem, který mu dopomáhá k životní prosperitě, propůjčuje rozličné schopnosti a umožňuje vynikat ve své oblasti působení, pořádá obvykle jednou ročně obřad zár proto, aby tento harmonický vztah s duchem pokračoval.
V súdánských variantách záru existují tři typy duchů: bílí duchové (dobří, vždy muslimové, mohou pracovat pro člověka, při posedlosti neškodí), černí duchové (zlovolní, nevěřící nebo pohané, způsobují vážné nemoci nebo smrt) a červení duchové (neutrální, způsobují mírné nemoci). Zatímco ale súdánský zár bori vyznává existenci mnoha duchů zár různě sobě nadřazených s jedním nejvyšším duchem (většinou je to etiopský duch nazývaný Mama), směr zár tumbura učí, že existuje pouze jeden duch zár, který se projevuje v mnoha podobách, zůstává však stále jedním.[31] Mnozí duchové zár jsou známi svými jmény, například v Egyptě jich je šestašedesát. Patří mezi ně Azuz, Salila, Sayed El Dair, El Sudani, El Nabi, Mama, Rumatu a další. Legend o jejich povaze, o jejich obětních preferencích nebo o jejich vzhledu, když se materializují, je nepřehlédnutelné množství a velmi se liší podle oblastí. Do těchto legend se z rozsahových důvodů pouštět nebudeme. Obecně ale platí, že s duchy zár je úzce spojená hudba, která je proto nezbytná při všech obřadech. Další nezbytností je kvalitní kadidlo. Nejznámější súdánští duchové zár jsou například Azraq Banda, Habaší, Núba, Gumuz nebo Babúrát. Duchové většinou milují krásu, šperky a vůni.
V Arábii bylo s obřadem zár spojeno obětování berana. V krvi obětovaného berana byl posedlý člověk vykoupán a hodinu zůstal krví zbrocen, přičemž také vypil sklenici krve (navzdory islámskému zákazu pití krve!) s cukrem a šafránem. Poté byl omyt čistou vodou a oblékl se do čistého bílého oděvu. Bílá barva symbolizuje usmíření ducha. Obřad probíhal v noci a zahrnoval společnou večeři, bubnování a tančení až do vyčerpání, rituální usmrcení berana a usmiřování ducha, přípravu masa, další bubnování a tančení do stavu transu, přičemž je to sám duch, který si žádá co vše je třeba k jeho usmíření udělat.[32] Zár má také své iniciační obřady a další obřady pro poznávání svého ducha. Rozeznat charakter svého ducha zár je klíčové pro jeho harmonizaci. Průvodci zárem také někdy organizují větší veřejný zár určený všem, kdo si obřad s množstvím pokrmů, kapelou, zvířetem k obětování atd. finančně nemohou dovolit. V Egyptě kromě velkého záru, který trvá až sedm dní a stojí organizátora mnoho peněz, existuje i tichý zár, při němž absentuje hudba, tančení i trans. Tento prvek je nahrazen tichou modlitbou. Také pokrmy bývají při tichém záru skromnější a obřad může trvat jen jeden den. Proto se k tichému záru uchylují chudí lidé, kteří na velký – tzv. hlučný – zár nemají prostředky.[33]
Pouliční přímluvci
V Egyptě a v Súdánu jsem se opakovaně setkal s pouličními přímluvci záru, kteří chodí mezi lidmi s plechovou kadidelnicí na řetízku a za drobný peníz zájemce okuřují velmi kvalitním a skutečně voňavým kadidlem (nikoli štiplavými umělými náhražkami, které někteří z nás důvěrně znají z našich kostelů), usmiřují ducha a vyprošují zdraví, plodnost a prosperitu. V Jemenu a Ománu jsem sledoval podobné muže s keramickou kadidelnicí v dlani, kteří okuřují zájemce nejprve pod bradou, aby kadidlo prodýchal, poté pod levou paží, pod pravou paží a nakonec kadidelnici drží pod oděvem, aby kouř takříkajíc nasytil celé tělo. V Jemenu a Ománu produkují více druhů velmi kvalitního kadidla z různých oblastí a v různých vonných směsích, přičemž vyznavači záru věří, že každý duch má svou nejoblíbenější variantu vůně kadidla, a právě ta mu musí být přinášena.
Aby se člověk stal vůdcem (nebo vyjádřeno přesněji průvodcem) obřadu zár, musí podstoupit rituál „opásání“ a důvěrně poznat svého „pána hlavy“, který mu pomáhá při věštění, odhalování příčin nemocí a rozeznávání duchů i jejich potřeb při záru. Ti, kteří dědí svou pozici vůdce záru po rodičích, rovněž podstupují zasvěcovací rituál, při kterém jim rodiče předají obřadní kadidelnici a krabičku s kadidlem. Ti, kteří jsou k vůdcovství přímo vybráni svými duchy, si pořizují novou kadidelnici s krabičkou a během obřadu opásání musí být pomazáni krví obětního zvířete, a to několika ovcí nebo jednoho velblouda či jednoho býka. Ne všichni, kteří podstoupí obřad „opásání“, se stanou veřejnými vůdci záru – někteří jsou rodinnými vůdci a poskytují služby pouze rodině a blízkým přátelům.
Více v knihách:
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025. (novinka).
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024. (znovu dostupné, dotisk).
Poznámky:
[1]Srov. NATVIG, Richard. Oromos, Slaves, and Zar Spirits: a Contribution to the History of the Zar Cults. The International Journal of African Historical Studies, roč. 20, č. 4 (1987), s. 647–668.
[2]Srov. EL HADIDI, Hager. Zar: Spirit Possession, Music, and Healing Rituals in Egypt. Cairo: American University in Cairo Press, 2016, s. 12.
[3]Srov. AL ADAWI, Samir. Zar: Group Distress and Healing. Mental Health Religion & Culture, roč. 4, č. 1 (2001), s. 47–61.
[4]Srov. BEEMAN, William O. The Zar in the Persian Gulf: Performative Dimensions. Anthropology of the Contemporary Middle East and Central Eurasia, roč. 3, č.1 (2015), s. 1–12.
[5]Srov. EL HADIDI, Hager. Zar: Spirit Possession, Music, and Healing Rituals in Egypt. Cairo: American University in Cairo Press, 2016, s. 19.
[6]Srov. GUILEY, Rosemary Ellen. The Encyclopedia of Demons and Demonology. New York: Infobase Publishing, 2009, s. 277.
[7]Srov. ZWEMER, Samuel Marinus. The Influence of Animism on Islam: an Account of Popular Superstitions. London: FB&C Limited, 2015, s. 232–240.
[8]Srov. zár (Islam) – Religionistická encyklopedie
[9]Srov. MODARRESSI, T. The Zar Cult in South Iran. In: PRINCE, R. Trance and Possession States. Montreal: R.M. Bucke Memorial Society, 1986, s. 149–155.
[10]Srov. KAHANA, Yael. The Zar Spirits, a Category of Magic in the System of Mental Health Care in Ethiopia. International Journal of Social Psychiatry, roč. 31, č. 2 (1985), s.125–143.
[11]Srov. KROPÁČEK, Luboš. Exorcismus v islámu. Studia theologica, roč. 14, č. 4 (2012), s. 147–156.
[12]Srov. HARRIS, William Cornwallis. The Highlands of Æthiopia, v. 2. London: Longman, Brown, Green, and Longmans, 1844, s. 291.
[13]Srov. NATVIG, Richard. Liminal Rites and Female Symbolism in the Egyptian Zar Possession Cult. Numen, roč. 35, č. 1 (1988), s. 57–68.
[14]Srov. TORREY, E. F. The Zar Cult in Ethiopia. International Journal of Social Psychiatry, roč. 13, č. 3 (1967), s. 216–223.
[15]Srov. TIILIKAINEN, Marja. Spirit Possession and Trance: New Interdisciplinary Perspectives. London: Bloomsbury Academic, 2010, s. 117–133.
[16]Srov. KENYON, Susan M. Memory and Alterity in Zar: Religious Contact and Change in the Sudan. Entangled Religions, roč. 8, č. 2 (2019), s. 1–13.
[17]Srov. KENYON, Susan. Spirits and Slaves in Central Sudan: The Red Wind of Sennar. London: Palgrave Macmillan, 2012, s. 49–56.
[18]Srov. HAVELKA, Ondřej. Bori – vstupování duchů do západoafrických Hausů – Náboženský infoservis
[19]Srov. HAVELKA, Ondřej. Nkisi Nkondi: mocné fetišové figury centrální Afriky – Náboženský infoservis
[20]Srov. tamtéž, s. 11–15.
[21]Srov. EL HADIDI, Hager. Zar: Spirit Possession, Music, and Healing Rituals in Egypt. Cairo: American University in Cairo Press, 2016, s. 72–74.
[22]Srov. HAVELKA, Ondřej. Diferenciace teologického pojetí lidské osoby a osobnosti vzhledem k vybraným přístupům empirického funkcionalismu. Caritas et veritas, roč. 12, č. 2 (2022), s. 117–132.
[23]Srov. BODDY, Janice. Wombs and Alien Spirits: Women, Men and the Zar Cult in Northern Sudan. Madison: University of Wisconsin Press, 1989, s. 132–137.
[24]Srov. BLACKMAN, Winifred (1929). “The Fellahin of Upper Egypt”. The Geographical Journal. 73 (2): 197–200.
[25]Srov. TORREY, E. F. The Zar Cult in Ethiopia. International Journal of Social Psychiatry, roč. 13, č. 3 (1967), s. 216–223.
[26]Srov. TORREY, E. F. The Zar Cult in Ethiopia. International Journal of Social Psychiatry, roč. 13, č. 3 (1967), s. 216–223.
[27]Srov. KAHANA, Yael. The Zar Spirits, a Category of Magic in the System of Mental Health Care in Ethiopia. International Journal of Social Psychiatry, roč. 31, č. 2 (1985), s.125–143.
[28]Srov. MESSING, Simon D. Group Therapy and Social Status in the Zar Cult of Ethiopia. American Anthropologist, roč. 60, č. 6 (1958), s. 1120–1126.
[29]Srov. TIILIKAINEN, Marja. Spirit Possession and Trance: New Interdisciplinary Perspectives. London: Bloomsbury Academic, 2010, s. 117–133.
[30]Srov. tamtéž.
[31]Srov. tamtéž.
[32]Srov. ZWEMER, Samuel Marinus. The Influence of Animism on Islam: an Account of Popular Superstitions. London: FB&C Limited, 2015, s. 232–240.
[33]Srov. EL HADIDI, Hager. Zar: Spirit Possession, Music, and Healing Rituals in Egypt. Cairo: American University in Cairo Press, 2016, s. 72–85.
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 4/2015: Náboženství v současné Africe.
Související příspěvky:
