Jde o genderovou, sexuální a vztahovou rozmanitost

Komentář Jiřího Procházky ke knize Abigail Favaleové Zrození genderu – Křesťanská teorie a k recenzi Martina Ořešníka.

V recenzi zaznívá, jak autorka téma genderu pojednává „čtivě, odborně, laicky srozumitelně, přitom i hluboce lidsky“. Diskutabilní je, z hlediska jaké odbornosti je téma pojednáváno. Tematika genderu je multidisciplinární obor. V každém případě v recenzi chybí kritický přístup ke knize a alespoň uvedení do kontextu, z jaké pozice autorka mluví a jak její sdělení také číst.

Já jako odborník v oblasti sexuální, genderové a vztahové diverzity knihu nevnímám jako „hluboce lidskou“, ale spíš jako agresivně prosazující tradiční (tedy ne jediný) katolický pohled na tuto tematiku. Autorka se původně hlásila k feminismu a konvertovala ke katolictví, což se pro ni s feminismem vylučuje. Odkazuje se na Bibli a papežské citáty. Výstižně uvádí, že Genesis a genderová teorie jsou dva neslučitelné rámce. Respektive řekněme liberální genderová teorie, abychom nepřistoupili na autorčino implicitní tvrzení, že existuje jedna genderová teorie a ona žádnou nemá a jaksi vychází z nějaké „skutečnější skutečnosti“ nebo neutrální pozice. Ostatně kniha o genderu má přímo podtitul „Křesťanská teorie“; můžeme doplnit křesťanská genderová teorie. I knihu Genesis v souvislosti s genderem lze interpretovat různě. Knihu dost podrobně neznám a nejsem teolog, ale to, co vím, nepůsobí „osvěžujícím a často teologicky objevným výkladem“, jak je uvedeno v recenzi. Zdánlivá podpora rozmanitosti končí lakonickým konstatováním, že „žena je stále ženou“, jako odmítnutí rozmanité zkušenosti mužů, z nich někteří jsou trans a mají jiná než konvenčně očekávaná těla.

Pointa je, že kniha není odborná, ale spíše, poněkud netransparentně, vyjadřuje hluboké přesvědčení autorky vycházející z katolické pozice, Bible a papežských citátů, což je tradičně pozice normativní vůči rozmanitosti v oblasti orientace a genderové identity. V této souvislosti lze hovořit i o tradiční morální panice, která z této oblasti vychází (samotné úsloví „genderová ideologie“ vychází z církve a bylo vytvořeno jako takové kladivo na debaty o právech LGBT+ lidí, reprodukčních právech – interrupce, antikoncepce – či genderové rovnosti a rozmanitosti jako takové). Účelem je snaha zachovat binární a tudíž kontrolovatelné uspořádání společnosti a stereotypně tradičně pojatý genderový řád. Výmluvným aspektem je i to, že rozhovor s autorkou zveřejnilo médium Echo24, které v oblasti (trans)genderu dlouhodobě morální paniku vyvolává.

Z katolického pohledu autorka i recenzent ignorují vědecký konsensus, že tzv. „vnitřní genderová identita“ je stejně vrozená jako sexuální orientace, i když nenajdeme hmatatelný anatomický základ. A, jak jsem zmínil, v potaz v reflexi této tematiky je nutné vzít účelové zpolitizování především transgender tematiky, na což upozorňují různé společenské vědy. Pokud je něco “hluboce lidského“ v dané knize, tak to, že hluboce oslovuje naše stereotypy, předsudky a strach. Trans tematika zásadně konfrontuje náš tradiční světonázor ohledně genderu a v takovém případě naše prvotní reakce na fakta narušující náš názor jsou vztek a strach. Tyto emoce pak jsou namířeny vůči nejzranitelnějším, byť v rámci taktiky rámující tuto morální paniku jako snahu o ochranu (např. žen nebo dětí). Kniha se na první pohled snaží docenit „ženskou zkušenost“, ale ve skutečnosti přitom implicitně podporuje katolické konverzní terapie, které ohledně orientace a identity jsou v některých zemích přímo zakázány. V aktuální době jsou „konverzní terapie“ přerámovávány do líbivější podoby jako „explorační terapie“ mající „jen prozkoumat“ opravdovost dané zkušenosti. Výmluvné je, že za hodné (implicitně zpochybňujícího)  zkoumaní, se považuje jen trans identita či neheterosexuální orientace.

Jde o to, že ženská (a hluboce lidská) zkušenost je mnohem pestřejší, což nám ukazuje i fakt existence transgender lidí, mužů, žen a nebinárních osob. Jak jsem napsal, to může vyvolávat strach a snahu tyto zkušenosti položit na Prokrustovo lože a uzpůsobit našemu dosavadnímu pohledu na svět, jako patologizované výjimky potvrzující pravidlo. Neuvědomujeme si, že ale nejde jen o filozofickou debatu, ale že na ono lože pokládáme skutečné lidi a jejich natahováním a osekáváním, aby odpovídali naší dosavadní zkušenosti, jim způsobujeme bolest.

 Existuje i jiný křesťanský pohled a jiná genderová teorie – ta vnímá genderovou, sexuální a vztahovou rozmanitost, tedy i transgender lidi, jakou součást boží rozmanitosti a výzvu nepodlehnout našemu přirozenému strachu z jinakosti přesahující osobní normu, ale sladit křesťanskou nauku s vyšším porozuměním božímu uspořádání světa.

Autor Mgr. Jiří Procházka (on/he) je poradenský psycholog a psychoterapeut, tajemník Prezidia Asociace manželských a rodinných poradců ČR, člen Sekce genderové, sexuální a vztahové rozmanitosti Českomoravské psychologické společnosti, České asociace pro psychoterapii a Genderové expertní komory ČR

Psali jsme v Dingiru:

téma Náboženství a LGBT+, Dingir 27 (3), 2024.

Související články:

Britští unitáři podpořili práva transgender lidí

Svobodní zednáři nově k otázce transgenderu

Polemika s paradigmatem genderu

Náboženství ve sporu o toalety

„Hřích empatie“: souhrn reakcí na kázání biskupky Buddeové