S určitým zpožděním přinesla tento měsíc média zprávu (česky například zde), že 21. ledna zemřela Linda Kasabianová (1949–2023). Tato žena se stala klíčovým svědkem obžaloby v procesu s Charlesem Mansonem (1934–2017), zakladatelem a vůdcem amerického náboženského společenství zvaného Rodina. On a jeho stoupenci se roku 1969 dopustili nejméně devíti vražd. Další, podobně brutálně provedené a dosud neobjasněné vraždy jim nebyly prokázány.
Kasabianová byla součástí Rodiny, ale měla vlastně velké štěstí, že se na vraždách přímo nepodílela. Při první sérii vražd, kdy členové společenství 8. srpna 1969 zabili těhotnou ženu a další čtyři lidi, čekala u auta, podruhé (o den později) byla na místě dvou vražd, ale odešla dříve, než byly spáchány. S ostatními dvěma prokázanými vraždami neměla nic společného.
Dalšímu stupňování násilí, jimž Manson chtěl vyvolat apokalyptickou válku, zabránilo to, že byl spolu s 25 příslušníky a příznivci Rodiny zadržen kvůli krádežím aut. Jedna z vražedkyň, Susan Atkinsonová (1948–2009), prozradila během vazby svou účast na vraždách vězeňkyním, které s ní obývaly celu. Oznámení vězeňkyň se stalo bodem obratu a vedlo k obvinění Mansona a dalších pachatelů.
Zatykač byl vydán i na Lindu Kasabianovou. Na základě toho se sama přihlásila policii. Protože se na vraždách přímo nepodílela, byla jí před začátkem procesu nabídnuta beztrestnost výměnou za svědectví. Nakonec se stala korunní svědkyní v procesu, který napjatě sledovaly doslova celé Spojené státy. Začal 24. července 1970 a před soudem kromě Mansona a Atkinsonové stanuly ještě Patricia Krenwinkelová (nar. 1947) a Leslie Van Houten (nar. 1949). Další ze spolupachatelů výše zmíněných vražd, Tex Watson (nar. 1945), byl souzen v jiném procesu.
Před soud byl tedy v červenci 1970 postaven Manson a tři jeho stoupenkyně. Žalobce prokázal na základě fyzických důkazů vraždy třem ženám a Watsonovi, ale Manson sám se na sedmi vraždách, o které při soudu šlo, fyzicky nepodílel. Žalobci Vincentu Bugliosimu se sice podařilo shromáždit množství svědectví o tom, že Manson hlásal svou násilnou nauku, ale nebylo vůbec jisté, zda se mu na jejich základě podaří prosadit trest smrti také pro něj. V této situaci se ukázalo jako rozhodující svědectví Lindy Kasabianové, které soudu podávala po 18 dní. Její emotivní vystoupení před soudem ostře kontrastovalo s chováním tří obžalovaných žen, které neprojevily ani náznak lítosti nad tím, co udělaly, a ani náznak soucitu s oběťmi nebo jejich příbuznými. Ale nejvíce Kasabianová pomohla žalobě tím, že vydržela velmi agresivní slovní útoky Mansona a dalších obžalovaných na sebe. Chování obžalovaných žen přesvědčilo soudce o podmanivém vlivu Mansona na ně a o tom, že mu zcela nekriticky podléhají stejně, jako tomu bylo v době vykonávání vražd. Tím, že ženy zoufale hájily Mansona, se dokonce dostaly do sporu se svými obhájci, kteří pro ně chtěli vymoci co nejmírnější tresty. Ronald Hughes (1935–asi 1970), advokát Leslie Van Houten, během procesu záhadně zmizel. Jeho tělo bylo nalezeno v březnu 1971 ve stavu, který nedovoloval určit příčinu smrti. Zařadil se tak k asi dvěma desítkám obětí, z jejichž vražd byli silně podezíráni členové Rodiny včetně těch, kteří zůstali během procesu na svobodě. Jejich vina ovšem nebyla prokázána.
Linda Kasabianová tak rozhodujícím způsobem přispěla k tomu, že soud uznal Mansonův zásadní podíl na vraždách, ačkoliv on sám fyzicky nevraždil (dvě vraždy mu ovšem byly prokázány později), jen vraždy svou náboženskou naukou inspiroval, plánoval, přikazoval a ospravedlňoval. Všichni obžalovaní tak byli v lednu 1971 odsouzeni k trestu smrti. Ke stejnému trestu byl odsouzen i Tex Watson a také Bobby Beausoleil (nar. 1947), další člen Rodiny a pachatel jedné vraždy. Roku 1972 byl trest smrti nakrátko shledán jako protiústavní a všem odsouzeným byl změněn na trest doživotního vězení. Ten vykonali nebo ještě vykonávají.
Lindě Kasabianové se tedy podařilo nejen vyhnout se trestu za méně závažné kriminální činy (neposkytnutí pomoci, neohlášení vražd a podobně), ale i prosadit do obecného povědomí myšlenku, že vůdce společenství může být svým náboženským působením spoluodpovědný za činy, které v důsledku tohoto působení spáchají jeho stoupenci. A ačkoli se toto přesvědčení časem zvrtlo do zavádějícího předpokladu, že vůdce může svým stoupencům „vymýt mozek“ bez jejich přičinění, nelze popřít, že k pochopení vztahové dynamiky v radikálních náboženských společenstvích přispěla svým svědectví a vystupováním u soudu také Linda Kasabianová.
Náhledová fotografie Lindy Kasabianové: Getty, Express.
V článku bylo použito shrnutí kauzy v knize Chrise Mikula, The Cult Files, Millers Point: Pier 9, 2009, str. 115–117, a také článek o Lindě Kasabianové ve Wikipedii.
Související článek:
