Otázka poměru k lidem, kteří preferují partnerské vztahy ke stejnému pohlaví, dnes rozděluje církve mezi sebou víc než tradiční věroučné spory o Boží Trojici, o vztah božství a lidství u Ježíše Krista nebo o spásu na základě milosti přijaté vírou versus spásu jako odměnu za dobré skutky. A rozděluje církve také uvnitř.
Ke konfliktní situaci došlo také v metodistické církví v Georgii, USA. Ta je lokální organizací Sjednocené metodistické církve stejně jako Evangelická církev metodistická v ČR. Dohled a starost o časné a duchovní záležitosti v obvodu zdejší Centrální konference pro střední a jižní Evropu vede biskup, a na českém území ho nyní zastupuje superintendantka Ivana Procházková. Biskup společně se superintendenty z dalších církví regionu tvoří kabinet, který vykonává personální vedení na příslušném území.
Biskupka v Georgii Sue Haupert-Johnsonová odvolala Jodyho Raye z funkce pastora farního sboru v Mariettě, ve městě na sever od hlavního města Atlanty. Byla pro něj vytvořena nová funkce referenta pro rasový smír v severní Georgii. Ačkoli se místní vedení církve vyslovilo, že nejde o trest, pastor sám a jeho dosavadní farnost chápou přeložení jako reakci na své postoje.
Letos generální konference Sjednocené metodistické církve přijala takřečený Tradiční plán. Je to především zpřísnění zákazu ordinovat pro službu v církvi lidi otevřeně preferující stejné pohlaví a zákazu oddávat takové dvojice. V diskusi, která rozhodnutí předcházela, Jody Ray zastával vstřícný postoj k LGBTQ+ komunitě.
Royův farní sbor se postavil za svého pastora a jeho zástupci se vyslovili, že případně nově jmenovaného pastora nepřijmou. Nakonec spor vedl k tomu, že sbor ohlásil spořádaný postupný odchod z denominace. Své si tím prosadila konzervativní skupina, která je významná i pro finanční podporu církve v Georgii a která hrozila rovněž odchodem.
Případ reverenda Raye klade znovu do popředí otázku svobody projevu v církvích. Zdá se, že církve, respektive denominace uvnitř celku církevního křesťanství jsou názorovými skupinami, a že jejich členy, a tím spíš jejich činiteli jsou samozřejmě lidé, kteří sdílejí stanoviska k otázkám víry, mravů, liturgie a organizace. Kdo má jiné postoje, hledá si přirozeně jiné zázemí, případně si společně se stejně smýšlejícími nové zázemí vytváří. Právě to se koneckonců v Georgii právě děje.
V jistém smyslu však lze říct, že co jednotlivec, to různý názor. Sotva však může existovat dvě miliardy jednočlenných křesťanských církví. O sporných tématech by se mělo svobodně diskutovat. A tam, kde se shoda nenajde, by si měly názorové proudy své rozdílnosti v jistém společném rámci tolerovat. Měly by spor řešit spíš slovně než administrativně. Pastor Ray svědčí, že sesazení a přeložení s ním a s farností nikdo nekonzultoval. I když mu na otázce dobrého soužití komunit, kterým se v USA říká „rasy“, záleží, rozhodnutí nemohl akceptovat.
Za úvahu stojí, může-li stát chránit svobodu projevu v církvích. Subjekty občanských svobod a lidských práv jsou jednotlivci. Uskupení mohou mít v demokracii svou míru volnosti, ale obvykle pro ně platí nějaká omezení. V českém konfesním právu je obsáhlý § 5 Zákona o církvích č. 3/2002 Sb., který stanovuje mnoho důvodů, proč církev nebo jiná náboženská společnost nemůže vzniknout a vyvíjet činnost.
V České republice ovšem efektivní ochrana osobní svobody vyznání člena nebo pracovníka i proti jeho církvi, která se snaží ho omezovat, prakticky nefunguje. Článek 16 Listiny základních práv a svobod dává církvím neobvyklou míru nezávislosti na státě. Kdekoli se odehrály soudní pře jednotlivců s církví, například jejich pracovníků ohledně dodržení práv vyplývajících ze Zákoníku práce, vždy nakonec vyšší státní instance rozhodla, že stát do toho církvím nesmí mluvit. O § 5 není známo, že by byl někdy uplatněn.
Přesto se jeví jako žádoucí v USA, v Česku a kdekoliv hájit svobodu projevu jednotlivců, jejich právo vyslovit se třeba konzervativně nebo liberálně v sekulární společnosti i uvnitř církví.
Náhledový snímek rev. Jodyho Raye ze zdroje zde.
Související články: