Římští katolíci včera vzpomínali při děkovné mši v pražské katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha na Chiaru Lubichovou (1920–2008), zakladatelku laického církevního Hnutí Fokoláre. Fokolaríni se sami považují za živou součást církve a mše přinesla opravdu několik zajímavých a překvapivých momentů. Mimořádné bylo už jenom to, že se jí účastnili všichni čeští biskupové, kteří právě končili zasedání České biskupské konference, i apoštolský nuncius Charles Daniel Balvo. Celebroval ji kardinál Dominik Duka a hned mezi jeho prvními slovy zaznělo, že to byl jeho předchůdce v roli primase českého, Miloslav kardinál Vlk, jenž byl od počátku svého kněžství formován fokolarínskou spiritualitou. Když kardinál Duka zmínil rozdělenou společnost a posteskl si, jak toto napětí na nás na všechny doléhá, znělo to jako reflexe nedávné nepříjemné události. (Debatu z 8. ledna o mariánském sloupu na Staroměstském náměstí s bratrským kazatelem Pavlem Černým, bývalým předsedou Ekumenické rady církví, totiž kardinál Duka ukončil v hněvu a opustil nahrávání. Český rozhlas vysílal začátek rozhovoru 19. ledna a o této události referoval zde.) Kázání na včerejší mši pronesl arcibiskup Jan Graubner s využitím myšlenek Chiary Lubichové o jednotě a o praktických krocích, které mohou vést k jejímu uskutečnění. S posláním Hnutí Fokoláre k dialogu, jednotě a překonávání bariér mezi lidmi dobře souznělo i to, že kardinál Duka k přímluvným modlitbám připojil i prosbu za zemřelé v posledním týdnu. Jmenoval v ní tři: senátora Jaroslava Kuberu, jenž byl snad ateista, katoličku Marii „Madlu“ Vaculíkovou a evangelíka Petra Pokorného (více o něm je zde). Bohoslužbu provázel pěvecký sbor fokolarínů, jemuž se nakonec podařilo účastníky bohoslužby roztleskat. Po jejím skončení se kardinál jdoucí v průvodu biskupů zastavil u Pavla Černého, který seděl v první lavici mezi hosty, a v krátkém soukromém rozhovoru učinil první krok k narovnání jejich dlouholetého a nedávno narušeného vztahu.
Hnutí Fokoláre, oficiálním názvem „Dílo Mariino“ (česká část se prezentuje zde), patří k tzv. novým hnutím v katolické církvi, tedy ke společenstvím, která jsou vedena a tvořena laiky, byť do nich mají přístup i kněží. Jedná se o součást katolické „iniciativy zdola“, kterou vzal na vědomí druhý vatikánský koncil a definitivně podpořil papež Jan Pavel II. roku 1998. Dílo Mariino patří mezi těmito novými hnutími k největším. Na mši zaznělo, že působí ve 180 zemích světa. Jeho zárodek vznikl kolem třiadvacetileté Chiary Lubichové v italském Tridentu během války roku 1943. Skupina mladých žen tehdy hledala v těžké době a v ohrožení smysl svého života a své víry a nalezla ho v obyčejném, civilním křesťanství, které má být prodchnuto jednoduchým čtením Bible, myšlenkou, která je touto četbou inspirována, modlitbou a vytvářením takového společenství, jako by bylo kolem rodinného krbu. Právě podle italského výrazu pro ohniště či krb („focolare“) dostalo hnutí neoficiální, byť daleko známější jméno. Důraz na úzké, „rodinné“ společenství se pak v hnutí rozvinul v to, co je pro něj v současné době nejvíce charakteristické: vytváření prostoru pro setkání lidí s různým zázemím a přípravu podmínek pro jejich dialog. Hnutí samo udává, že se to daří a že s ním sympatizují nejen jiní katolíci, ale i nekatoličtí křesťané, a dokonce stoupenci jiných náboženských tradic i lidé bez určitého vyznání. Na mši také zaznělo, že na diecézní úrovni byl už úspěšně dokončen proces blahořečení Chiary Lubichové.
V některých satelitních zemích bývalého Sovětského svazu sehrálo hnutí jedinečnou úlohu. Podařilo se mu totiž až dobrodružnými cestami proniknout za „železnou oponu“, povzbuzovat niterný způsob křesťanství a – pokud to bylo možné – i spojovat ty katolíky, kteří po takovém způsobu toužili. Jedním z těch, které Hnutí Fokoláre doživotně ovlivnilo, byl již zmíněný Miloslav Vlk. Do už dávno svobodného Česka přijela roku 2001 i Chiara Lubichová a symbolicky zahájila stavbu Centra Mariapoli ve Vinoři na pražském předměstí. Také o tomto centru Hnutí Fokoláre udává, že je místem setkání a dialogu tak, jak to inspirátorka hnutí zamýšlela.
Náhledová fotografie: autor.
Psali jsme v Dingiru:
Téma čísla 2/2005 „Nová hnutí v římskokatolické církvi“: zde.
Související článek:
Kardinál, borůvky a fokoláre: zde.