Církev Univerzální duše: italské hledání alternativy ke katolictví

Církev Univerzální duše: italské hledání alternativy ke katolictví

Úsilí o reformu církve a o návrat k jejím kořenům, které nakonec přinese vznik nového církevního útvaru – to je model, který se v historii křesťanství mnohokrát opakoval. Méně častá je církevní podoba synkreze (česky snad můžeme opsat jako srůstání) křesťanských prvků s mimokřesťanskými. V poslední době se z takových společenství i v Česku uchytila Církev essénsko-křesťanská (založená roku 1971 v Německu, prezentuje se zde, kritické první seznámení s ní je zde). V Itálii zaznamenala daleko větší úspěch podobně synkretická Církev Univerzální duše (prezentace v angličtině zde).

První seznámení s touto církví může být impozantní. Na okraji městečka Leini severně od Turína se nachází nově vystavěná klášterní budova v klasickém uspořádání: s ambity a prostorným dvorem, jemuž vévodí velká socha Krista. V levém křídle je refektorium a v patře dormitorium, naproti vchodu meditační sál, vpravo místnosti pro katechezi a několik kaplí. Místnosti jsou zařízeny tak, že připomínají různé kultury: jedna katechetická místnost je například v japonském stylu, sál boží prozřetelnosti ve stylu afrických domorodců. Na prostranství za klášterem je kaple a velký kostel. Během uzdravovacích shromáždění bývá prostor plný, sděluje jeden z ramiánských mnichů (všichni jsou v bílém), pro požehnání a uzdravení prostřednictvím svámího Roberta přijíždějí tisíce návštěvníků. Ke společenství se ale prý připojují jen nemnozí z těch, kdo se cítí být uzdraveni a kdo jsou svámímu Robertovi vděčni.

Muž, který je nyní znám jako svámí Roberto, se narodil roku 1963 jako Roberto Casarin. Od mládí se projevoval jako zbožný katolík s výraznou mariánskou orientací. V jeho rodném Turíně se stal známou osobností: ještě když byl chlapec či mladý muž, přicházely k růžencovým modlitbám s ním a pro požehnání a uzdravení tisíce katolíků. Jeho mariánské vize (a také jeho homosexuální orientaci, jak v soukromém rozhovoru uvedl italský znalec Massimo Introvigne) ovšem představitelé katolické církve nepřijali a turínský arcibiskup Casarinova shromáždění roku 1982 zakázal. Stále ještě velmi mladý Roberto pokračoval díky nově vytvořené organizaci, nezávislé na církvi, a jeho ideje ho oddělovaly od římského katolicismu stále více. K definitivnímu rozchodu došlo roku 1989: Casarin vytvořil Církev nového Jeruzaléma, a silné a osobní útoky ze strany katolických hodnostářů se proto ještě vystupňovaly. Roku 1996 byla církev přejmenována a její oficiální název „Univerzální duše – hnutí duchovního sjednocení“ (Anima Universale – Movimento di Unione Spirituale) také odráží naukový posun, k němuž za léta zápasů s místními katolickými představiteli došlo.

Společenství totiž integrovalo prvky indických náboženství (například ideu reinkarnace), buddhismu a esoterismu a „bratr Roberto“ se časem stal „svámím“, jak jsou v Indii označováni svatí mužové, kteří patří do některého klášterního společenství. Jádro zbožnosti ale zůstalo katolické, lidové a mariánské a je spíše jen obohaceno mantrami či meditacemi. Většina písní, které hostům skvělým hlasem a v duchu pop-music předvedla zpěvačka z církve, je mariánských. Také pojem „ramiah“, který je v hnutí vykládán ve významu „Bůh osvobodil“, má upomínat na Marii, matku Ježíšovu. „Ramiánští“ mnichové a mnišky, vlastně duchovní církve, jsou zasvěceni Božské matce, která sice nemusí nést, ale přesto obvykle nese podobu Marie tak, jak je v katolické církvi obvyklé. Ústřední idea, že individuální duše člověka je totožná s Bohem či božstvím, sice protiřečí křesťanskému učení, ale – jak už je řečeno výše – atraktivní pro zástupy návštěvníků jsou spíše obřady s Robertovým uzdravujícím požehnáním.

Církev Univerzální duše má kromě svého ústředního kláštera v Leini (kde žije též svámí Roberto) pobočky již v několika italských městech, a dokonce i ve Francii, a stále se rozrůstá. Počet jejích aktivních stoupenců se počítá na tisíce a na všech stranách je patrná i finanční prosperita nového společenství. Existence církve a její úspěch vlastně upomínají na to, co bývá v postmoderních společnostech na katolické církvi vnímáno jako nejvíce negativní: její sexuální etika, postoj nadřazenosti nad jinými náboženskými tradicemi nebo nauková vyhraněnost, s níž odmítá populární doktríny (například právě reinkarnaci). Vlastně by vůbec nebylo divu, kdyby v tradičně katolické Itálii byla Církev Univerzální duše ještě úspěšnější.

Všechny fotografie: autor. Fotografie je možné zvětšit poklepáním na ně.

Internetové zdroje:

Massimo Introvigne: Between “Essence Religion” and “Godly Religion”: The Italian Communal Esotericism of the Universal Soul Movement: zde.

PierLuigi Zoccatelli: Symbols in the Church of Universal Soul: zde.

Související příspěvky:

Nová čísla o evropské religiozitě: Češi stále výjimkou: zde.

Studie: evropští křesťané praktikující a ti druzí: zde.

 



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na