V sobotu 14. září si křesťané připomínají památku Povýšení svatého Kříže, legendární událost, kdy byzantský císař Herakleios II. přemohl roku 614 perského velkokrále Husrava II., a tak prý získal, převezl a roku 628 na jeruzalémské Golgotě vztyčil kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus.
Původ svátku je však ještě o něco starší. Již v 5. stol. se v Jeruzalémě pro věřící 14. září vystavovaly části Kristova kříže, křesťanský západ pak svátek začal slavit v 7. století, v Miláně údajně až ve století jedenáctém.
Datum 14. září[1] souvisí s legendou o nalezení svatého Kříže, o které se zasloužila císařovna Helena[2] při své pouti do Svaté země kolem r. 326. Za den nalezení se udávalo 13. září a k slavnosti vyvýšení Kříže v Konstantinově bazilice nad Božím hrobem došlo 13.–14. září r. 335.
Význam svátku ještě zvyšuje další křesťanský motiv: ve Starém zákoně se píše, že každý, kdo byl uštknut hadem, měl pohlédnout na měděného hada na kůlu zhotoveného Mojžíšem. Poté měl být uzdraven. V novozákonním Listu Filipským (Fp 2, 6-11) svatý Pavel na tuto událost navazuje a rozvíjí ji: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ – Je zde zdůrazněn protiklad ponížení – povýšení. Povýšení se zde nechápe ve smyslu získání výhod nebo prestiže, naopak – znamená ponížení a utrpení, které na kříži Ježíš Kristus přijal.
Úcta ke svatému Kříži také souvisí s hmotnou památkou na Ježíšovo ukřižování. Během celého středověku se každý panovník snažili získat alespoň část kříže a tuto relikvii pak uváděl jako nadpřirozené posvěcení své moci. Podobné úsilí vyvíjeli i představitelé jiných institucí.
V současnosti se v tento svátek nosí červené liturgické oděvy. Věřící si připomínají výše zmíněné události. Ve východní liturgii se konají procesí s vystavenými kříži a také začíná jeden ze cyklů tzv. Suchých (postních) dnů. Středy, pátku a soboty po svátku, které se v průběhu roku čtyřikrát opakují.[3]
Ilustrační obraz: Giovanni Battista Tiepolo – Vyvýšení svatého kříže a sv. Helena.
Související články:
Kalendář: Pravoslavným začal Velký půst
Kalendář: Pravoslavným křesťanům začal „Malý velký půst“
Doporučená literatura:
ADAM, A. Liturgický rok: historický vývoj a současná praxe. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, spol. s r. o., 1997. 328 s. ISBN 80-7021-269-1.
[1] Nicméně toto datum není jediné. V odlišných tradicích může svátek připadnout na jiný den nebo trvá déle. Například Arménská apoštolská církev si svátek připomíná již od 10. září pětidenním půstem. Pravoslavná církev slaví obdobu tohoto svátku již 1. srpna.
[2] Též známa jako svatá a „apoštolům rovná“ císařovna Helena, Helena Augusta nebo Helena Konstantinopolská (255–330) byla manželkou pozdějšího římského císaře Konstantia I. Chlora, jemuž porodila syna Konstantina, zvaného později Veliký.
[3] A to v týdnu po třetí neděli adventní, po první neděli postní, ve svatodušním týdnu a právě po svátku Povýšení svatého Kříže.