První letošní číslo časopisu Dingir se věnuje fenoménu současné religiozity, která si pozornost bez pochyby zaslouží – evangelikálnímu křesťanství. Ačkoliv si pod tímto pojmem mnozí představí konkrétní obrázek „typického evangelikála“, jedná se ve skutečnosti o vnitřně velmi pestré hnutí – v teologickém, spirituálním sociálním i v politickém smyslu. Právě tuto rozmanitost se nové číslo snaží představit. K tématu si můžete přečíst tyto příspěvky:
Zdeněk Vojtíšek: Církev stále probouzená (o starších i současných „vlnách probuzení“)
Ivan O. Štampach: Vynořuje se církev? (fenomén tzv. emerging church)
Miloš Mrázek: Nejlepší přátelé Donalda Trumpa (dostupné rovněž online)
Pavol Bargár: Evanjelikálna ľavica (američtí evangelikálové v boji za sociální spravedlnost)
Tereza Halasová: Letniční oheň jako kdysi (neocharismatické hnutí v Asii a Africe)
Šárka Grauová: Mezi garáží a chrámem Šalomounovým (brazilští evangelikálové)
Ivan O. Štampach: Evangelikálové jsou evangelíci, kteří to myslí vážně (rozhovor s Alexandrem Flekem)
Editorial je dostupný zde.
Kromě toho časopis jako vždy nabízí i články mimo téma. První dva se věnují fenoménu katolického tradicionalismu. Stanislav Přibyl se věnuje tomu, proč někteří dávají přednost starobylé latinské mši (Přitažlivost tradičního katolického obřadu), kněz Kněžského bratrstva sv. Petra Jakub V. Zentner toto společenství v plné jednotě s římským papežem představuje (Obnova v tradici církve). Historik Daniel Rejman se ve svém příspěvku Dalajlama v Česku věnuje vývoji vztahu české společnosti a duchovního vůdce tibetských buddhistů. Přírodovědec Pavel Hulva se článkem Lupus Dei a neoanimismus o vztahu člověka k vlku vrací k tématu minulého čísla Dingiru.
Jako každý rok obsahuje první číslo rejstřík všech článků minulého ročníku (online zde)
Časopis lze objednat zde.