Morana, Morena, Marzana, Mařena, Mořena… Ve slovanském folkloru jsou dochované zprávy o vynášení smrtky, jejichž nejstarší popisy nacházíme na českém území od 14. století. Z Kyjevské Rusi se dochovaly prameny o obdobném vynášení slovanských bohů Velese a Peruna, které čekal stejný osud: vynesení z obce a vhození do řek, bažin či močálů. O tom, zda je tento zvyk pohanský, se v akademické obci vedou spory (blíže např. Michal Téra: Perun – bůh hromovládce: sonda do slovanského archaického náboženství, Praha 2009), jisté však je, že jde o funkční rituální strukturu přechodu mezi zimou a jarem, na symbolické rovině pak také zbavování se starého a očekávání nového.
Na tuto rituální strukturu tvořivě navázala i nedělní akce Vynášení Morany satirického hnutí Sametové posvícení, které je další z řady akcí Sametové sezony. Průvod, který začal od Kampusu Hybernská se v neděli 24.3. vydal na pochod Prahou, aby následně upálil a shodil Moranu z Karlova mostu do Vltavy. Během tří zastávek (Staroměstské náměstí, Mariánské náměstí, Křižovnické náměstí) účastníci akce zpívali písně pro Moranu, ve kterých zhudebnili svá přání na odchod trápení, nemocí, nesvárů. Nechyběla ani politická satirická píseň na hnutí ANO Andreje Babiše (tím průvod navázal na happening vynášení Václava Klause při odchodu z funkce prezidenta).
Morana byla v minulosti vnímána jako rituál přechodu od starého k novému, od zimy k jaru, od smrti k životu, od pasivity k aktivitě, symbol zbavování se všeho špatného, začátek agrárního roku. Staré muselo být vyneseno za hranice obce a tam zničeno, aby nové mohlo přijít. Pokud si Sametové posvícení naopak vybralo za místo zničení samotné srdce Prahy (Karlův most), možná tak i symbolicky vyslalo signál, že změna a obroda musí přijít především zevnitř.
Fotografie z vynášení Morany od Kateřiny Lánské si můžete prohlédnout v galerii:
Související příspěvky: