Na konci června byly publikovány výsledky dlouhodobého výzkumu české společnosti v rámci projektu European Values Study. Publikaci Hodnoty a postoje v České republice 1991–2017 připravil Ústav populačních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Kniha je rozčleněna do sedmi kapitol a obsahuje celkem 243 tabulek.
Jedním ze zjištění je, že Češi se za dobu konání výzkumu (tedy od roku 1991) ještě nikdy necítili být tak šťastnými jako nyní (tedy v roce 2017). 18 % respondentů, že se cítí být „velmi šťastní“, a 72 % respondentů se považuje za „celkem šťastné“. V roce 1991 bylo velmi šťastných 7 ze sta a celkem šťastných 71 procent respondentů. Význam náboženství v životě Čechů přitom klesá: Za důležité („velmi a „dosti“) jej považuje 21 % dotázaných, v roce 1991 to bylo 28 %.
Rovněž klesá tolerance k náboženským skupinám, jejíž míru výzkumníci zjišťovali pomocí otázky, koho by lidé nechtěli za souseda. Ze všech skupin na předních místech zůstávají alkoholici a narkomané, ale výrazně se zvětšila nechuť k muslimům (v roce 1999 15 %, nyní 58 %), obecně k migrantům (1999: 19 %, 2007: 60 %), dále pak k Židům (4 % vs. 18 %), a mírně i ke křesťanům (v roce 2008 je za sousedy nechtělo jen 7 %, nyní je to 12 % respondentů).
Náboženství je v publikaci věnována i samostatná kapitola „Smysl a význam života“, která obsahuje 14 tabulek s daty týkajících se víry a náboženské identity. I zde jsou patrné posuny.
Zatímco v roce 1991 se k nějakému vyznání hlásilo celkem 40 % obyvatel ČR, jejich počet postupně klesal až na současných 25 %. Dotazy resp. odpovědi na konkrétní náboženskou příslušnost jsou formulovány poněkud zvláštně, když jsou rozděleny na římskokatolickou a řeckokatolickou církev, evangelíky obecně a Českobratrskou církev evangelickou a pak už jen Československou církev husitskou a nakonec „ostatní náboženství“, což je kategorie, která zaznamenala největší nárůst (z 2 na 12 procent z těch, kteří se k nějakému náboženství hlásí). Zajímavý je údajný nárůst řeckokatolíků z 0 % v roce 2008 na současná 3 %. Oproti příslušnosti není pokles návštěvnosti bohoslužeb tak dramatický. V roce 1991 alespoň jednou týdně nějakou navštěvovalo 9 % dotázaných, nyní je to 6 %. Žádné bohoslužby se v poslední nezúčastnilo 61 % respondentů, v roce 1991 to bylo 53 %. Počet těch, kteří se pravidelně modlí, se nezměnil skoro vůbec: Každý den je to 10 % lidí.
Bez ohledu na příslušnost se za věřící považuje více než jedna třetina občanů Česka (36 %), to je o 13 % méně než v roce 1991. Ovšem k „víře, že existuje Bůh“ se hlásí 39 %, tedy zřejmě i někteří „nevěřící“. Počet přesvědčených ateistů stoupl z 5 % na 14 %. V Boha „jako osobu“ ovšem věří podle zpracovaných odpovědí pouze 7 %, na začátku výzkumu to bylo 12 %. Naopak víra v posmrtný život podle výzkumu stoupla z 23 % na 38 %, v převtělování přitom věřilo v roce 1991 jedenáct procent Čechů, nyní je to více než čtvrtina (26 %).
Když Češi měli na škále 1 – 10 (kdy 10 je „velmi¨) vyjádřit, jak moc je v jejich životech Bůh důležitý, průměrná odpověď byla naposledy 3,8, což je opět údaj, který se po dobu výzkumu významně neměnil.
Publikace je volně ke stažení na stránkách Masarykovy univerzity, zde.
Související příspěvek:
Nová čísla o evropské religiozitě: Češi stále výjimkou (zde)