
Berner se hlásil k religionistice ovlivněné fenomenologií náboženství, vůči problematickým aspektům takového pojetí religionistické práce však zůstával vždy kritický a ve své práci kladl důraz na pečlivou historickou analýzu interpretovaných dokladů. Bernerova badatelská práce byla jak teoretickými východisky, tak oblastmi bádání velice rozmanitá. Zásadním způsobem zasáhl např. do diskuzí o konceptu synkretismu, v řadě pojednání se zabýval vztahem teologie a religionistiky a byl jedním z prvních badatelů, kteří kriticky rozvíjeli podněty kognitivního přístupu ke studiu náboženství. Svými texty chtěl přispět k přehodnocení nekriticky tradovaných schémat a předsudečných pohledů na řadu dílčích oblastí dějin náboženství.

