Když turista při putování po Vsetínských vrších sejde ze značené cesty pod jejich nejvyšším vrcholem Vysoká (1024 m n.m.) k samotě zvané Na Člověčí, aby se podíval, co se skrývá za pojmenováním Boží milosrdenství uvedeném na Mapy.com, spatří tuto pěknou kapličku. Nejedná se ovšem o svědka více či méně dávných dob, jako jiné dřevěné sakrální stavby v oblasti (několik kilometrů odsud je např. malebná kaple sv. Cyrila a Metoděje představenou v Náboženství na cestách v roce 2024), ale jen několik let starou novostavbu. Vysvěcena byla v roce 2019.
Ve stejném roce vyšla kniha Aleše Palána Jako v nebi, jenže jinak. V publikaci navazující na rozhovory s lidmi žijícími o samotě na Šumavě je i portrét paní Kateřiny Provázkové, jež právě svatyni nechala vedle svého domu postavit. Ta se však od ostatních Palánových samotářů odlišuje tím, že si život na samotě sama nevybrala. Na Člověčí žije od svého dětství, tedy více než osm desetiletí. Doopatrovala zde svou maminku, vychovala dvě děti a nyní zde žije opravdu sama. Kapličku podle svých slov postavila jako poděkování Pánu Bohu za pomoc, bez níž by na krásném, ale zdaleka ne pohodlném místě, nešlo žít. Ale i jako vyjádření ducha tohoto místa, jehož sílu vnímali už pohanští předkové (podobně jako na nedalekém Radhošti a Kněhyni), a poctu všem, kteří zde v minulosti žili.
Kaple je návštěvníkům denně otevřena a poutě se zde konají první neděli po Velikonocích.
Související příspěvky:
Náboženství na cestách: pouť ke kapličce sv. Cyrila a Metoděje
Náboženství na cestách: kostely staré i nové v Gutech
Reportáž: Nová pravoslavná kaple v Brtnici