Seriál v Náboženském infoservisu dosud popsal historii vúdú na Haiti v koloniální době (zde) a během první „černé republiky“ (zde). Tento třetí díl pojednává o americké intervenci na Haiti a jejích důsledcích.
Americká intervence
„Okupaci předcházela, doprovázela ji a následovala řada rasistických schémat a obrazů vúdú, které byly ve Spojených státech používány. Vúdú, aniž by bylo hlavním důvodem okupace, sloužilo jako záminka.“[1]
V roce 1915 začala americká intervence na Haiti, samotní Haiťané o ní hovoří zásadně jako o americké okupaci. V každém případě americká přítomnost přímo ovlivnila haitské elity, způsob života na venkově, jeho sociální i ekonomickou organizaci, a především vztah mezi elitami a rolníky. Zároveň nepřímo, ale hluboce, ovlivnila i samotné vúdú.
Americká intervence je po Haitské revoluci druhým historickým milníkem, který podnítil negativní pohled na vúdú. Od americké intervence na Haiti bylo vúdú spojováno především s morálním úpadkem, černou magií, orgiemi nebo kanibalismem. Jak k tomu došlo?
V následujícím textu do velké míry čerpám z článků Sidneyho Mintze a Michela-Rolpha Trouillot The Social History Of Haitian Vodou a také Laënneca Hurbona American Fantasy and Haitian Vodou publikovaných v knize Sacred Arts of Haitian Vodou.
Protičernošský rasismus v USA
Na podrobnou analýzu politické situace na Haiti před intervencí a během americké intervence zde není prostor, stejně jako na rozbor jejích následků, které zasahovaly do každé oblasti života haitských obyvatel. Proto se zde zaměřím na to, jak americká intervence ovlivnila vúdú, a především pohled na něj.
Černochům v Americe byly ještě na počátku 20. století přisuzovány stejné charakteristiky, jaké jim přisoudili kolonisté a misionáři počátkem 17. století:
„Černí Afričané, ponechaní sami sobě, by mohli upadnout pouze do anarchie, potřebují, aby jim vládli lidé ze Západu; nemají víru ani právo v tom smyslu, že nemají souvislý jazyk, jasnou organizaci rodiny ani pojem práce; jejich kultura je založena na hromadě absurdních přesvědčení, která jsou iracionální a infantilní.“[2]
Ovšem pro nás je zajímavější symbolická rovina rasismu, chápaná s ohledem na záměry a skryté cíle prosazování sociální a politické nadvlády. Rasismus zároveň čerpá svou sílu z nevědomé roviny a fantazií.
„Vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání byla jedním z hlavních prvků ústavy Spojených států, dalo by se předpokládat, že Američané budou mít k vúdú jako náboženství přinejmenším neutrální, ne-li dobromyslný postoj. To by však znamenalo nepochopení podstaty protičernošského rasismu, a především jeho kořenů, které tkví ve vizi křesťanské civilizace, za jejíž vzor se považovali američtí běloši, potomci Evropanů.“[3]
Z těchto důvodů nemohlo být vúdú chápáno jako náboženství rovnocenné ostatním vyznáním.
V tomto období je rasismus povýšen na úroveň vědecké teorie. Rodinné uspořádání, víra i umění černochů jsou zkoumány, ovšem tyto výzkumy slouží pouze k demonstraci méněcennosti černé rasy. Jsou zdůrazňovány sklony černochů k násilí a divošství, polygamii atd. Stručně řečeno, od okamžiku, kdy se Spojené státy začaly zajímat o možnost intervence na Haiti, byla již vytvořena ideologie zaměřená proti vúdú, která ho interpretovala jako projev barbarství, od něhož je potřeba Haiťany vysvobodit. Už prostý fakt, že černoši mohli žít v nezávislém státě, představoval ostudu a mezinárodní obtíž.
V této době v USA nedochází ke kritickému posouzení předsudků vůči vúdú, nahromaděných z dob kolonialismu, ale naopak k jejich utužení. Potvrzení předsudků vůči Haiti a vúdú sloužilo k ospravedlnění intervence: černý muž si přece nemůže vládnout sám.
Proti americké přítomnosti ve své zemi se bouřily skupiny rolníků nazývané cacos. Pro Američany nebyli příslušníci cacos rebelové nebo bojovníci, nýbrž bandité podněcující k nepořádku a slepému násilí. Svou hlavní inspiraci pak, podle Američanů, nacházeli cacos v kultu vúdú. Jako s rolnickými povstalci, kteří vedou partyzánské hnutí proti námořní pěchotě, se s cacos zacházelo stejně jako s otroky během povstání proti francouzským kolonistům v roce 1791. Slovník mariňáků přebírá stejné přívlastky „lupiči“, „bandité“, „divoši“ nebo „kanibalové“, které se vyskytují ve zprávách o povstání na Saint Domingue, čímž se upevňují a probouzejí rasistické předsudky mnoha západních čtenářů. Boje Američanů s cacos měly podobu vyhlazovací války.[4]
„Bandita caco“ je ve zprávách o Haiti z té doby postaven do kontrastu s „dobrým Haiťanem“, který se podřizuje okupantům. Jeden námořník tvrdil, že byl svědkem kanibalismu cacos, když se jim podařilo zabít amerického poručíka jménem Muth: „Odřízli mu genitálie, vyňali srdce a játra, otevřeli žaludek, vyňali střeva a oddělili velké kusy masa ze stehen. Játra a srdce snědli.“[5]
Představu amerických vojáků o cacos nelze chápat pouze v kontextu okupační války. Má kořeny v rasismu namířeném proti černochům, který měl být ve Spojených státech posilován. Ten zase v podstatě vycházel z praktik a víry vúdú, které byly pro amerického okupanta nepochopitelné a kolem nichž dával volný průchod své fantazii.[6]
Pokud jde o širší dopad první americké intervence na Haiti, náhlá přítomnost Američanů v zemi také posílila negativní ohlasy na Haiti v zahraničí. Zejména Vatikán a místní římskokatolické duchovenstvo, složené téměř výhradně z francouzských kněží, podněcovaly předsudky a rasismus USA. Biskup z Cap Haitien dosvědčil senátorovi Medillu McCormickovi, že vliv vúdú na haitské masy od začátku okupace vzrostl, a dodal, že oungani (kněží vúdú) „byli duší povstání“ proti námořní pěchotě.[7]
Jakmile mariňáci odešli, katolická církev na Haiti využila dědictví nedávných represí a lhostejnosti většiny obyvatel měst k otevřenému útoku na vúdú a zahájila proti němu dvě celostátní kampaně. V září 1935 vyhlásila haitská vláda pod tlakem církve dekret, který odsuzoval „pověrčivou víru“ a zakazoval praktiky s ní spojené. Protestovalo proti němu jen několik městských obyvatel. V letech 1941–1942 církev a vláda svůj útok obnovily. Obě kampaně způsobily Haiti velké škody, rolníci byli nuceni veřejně se zříci své víry a zničit posvátné předměty. Byly ztraceny desetitisíce posvátných předmětů, což způsobilo haitské kultuře nenapravitelné ztráty.
Poznámky:
[1] Hurbon, Laënnec: American Fantasy and Haitian Vodou In Cosentino, Donald J.: Sacred Arts of Haitian Vodou. Los Angeles Fowler Museum of Cultural historyy University of California, 1995, s. 182.
[1] Hurbon, Laënnec: American Fantasy and Haitian Vodou. In: Cosentino, Donald J.: Sacred Arts of Haitian Vodou. Los Angeles Fowler Museum of Cultural history University of California, 1995, s. 184.
[2] Tamtéž, s. 182.
[3] Tamtéž, s. 183.
[4] Gaillard, Roger: Le Blancs Débarquen, vols. 1-8, Port-au-Prince, 1973-1983, svazek 7, s. 79-80.
[5] Tamtéž, s. 142.
[6] Hurbon: American Fantasy… s. 186.
[7] Mintz, Sidney, Trouillot, Miche-Rolph: The Social History Of Haitian Vodou. In: Cosentino, Donald J.: Sacred Arts of Haitian Vodou. Los Angeles Fowler Museum of Cultural history University of California, 1995, s. 142.
Psali jsme v Dingiru:
Lenka Philippová. Vúdú online: Podoby haitského vúdú v kyberprostoru. Dingir 3/2015.
Související příspěvky:
