Dnes je to přesně 50 let ode dne, kdy se přesouval na kolejích v Mostě kostel Nanebevzetí Panny Marie. Rádi bychom pozvali veřejnost na sobotní (4. 10.) koncert k připomínce přesunu a na následující víkend v neděli 12. 10., kdy se koná výroční mše přímo v chrámu, kde se běžně bohoslužby neslouží. Bude se vzpomínat na okamžik, kdy se před půl stoletím dal celý kostel do pohybu.
Nejbližší neděle tomuto výročí ovšem připadla na 28. 9., kdy ale slaví se svátek sv. Václava, a proto se sloužila bohoslužba v kostele zasvěceném právě tomuto světci. Nachází se nedaleko, ale zvláštní pozornost této historické události se nevěnovala. O to významnější je plánovaná bohoslužba na neděli 12.10.
Rozhodnutí o likvidaci starého Mostu padlo v roce 1964 kvůli těžbě cca 100 milionů tun uhlí pod městem. Režim nechal historické jádro záměrně chátrat a přesvědčoval obyvatele k přesunu do Nového Mostu. Z někdejšího královského města s desítkami památek přežil jediný chrám – pozdně gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie (1517–1550). Památkáři prosadili jeho záchranu. Zvažovalo se 11 variant,[1] nakonec zvítězilo přemístění v celku po kolejích.
Přípravy zahrnovaly statické zajištění, demontáž mobiliáře a věže, vložení železobetonového rámu a 53 speciálních podvozků. Dne 15. 9. 1975 byl kostel nadzvednut, 30. 9. 1975 v 11:50 se poprvé pohnul a rychlostí okolo 2 cm/min urazil 841 metrů a 27. 10. 1975 v 8:52 dosedl na nové místo. Režim akci rámoval jako propagandistický triumf techniky a péče o dědictví, ačkoliv zbytek města padl kvůli těžbě. Ex post se ukázalo, že ekonomická bilance celé operace je přinejmenším sporná. V krajině dnes místo města zůstalo jezero a osamělý svědek v podobě přesunutého chrámu.
Před stěhováním byl chrám liturgicky uzavřen, interiér „odsvěcen“; posvátný objekt se dočasně stal profánním. Následně bylo nutné znovuzakotvení a po roce 1989 následovala resakralizace (konsekrace 1993), byť už s odlišnou funkcí.
Změněna byla i orientace (oltář nesměřuje k východu, nýbrž k jihu) – symbolická mapa chrámu se přepsala. Ocitl se izolovaně mimo kompaktní zástavbu, což posiluje obraz svatyně bez města. Otázka zní: je posvátnost vázána na místo, nebo může „jet“ s objektem? Empirická odpověď mosteckých obyvatel zní: může, je-li rituálně obnovena a komunitně přijata.
Pro farníky neznamenalo uzavření (1969) a demolice města ztrátu. Přesun v roce 1975 sledovaly davy. Můžeme zde vidět směs smutku a naděje: město bylo zničeno, kostel zůstal. Následně procházel rekonstrukcí, zejména interiéru, než byl v roce 1988 slavnostně znovu otevřen. Jak již bylo zmíněno, znovu vysvěcen byl v roce 1993.
Od 8. února 2010 je kostel národní kulturní památkou, turistickým prostorem a zároveň konsekrovanou svatyní s výjimečnými liturgickými událostmi (typicky půlnoční mše o Vánocích a poutní slavnost 15. 8.). Chrám tak ztělesňuje dvojí identitu jako památník a zároveň živé (byť sváteční) místo církevního života.
Přesun chrámu je vzorem technokratické modernizace, protože režim obětoval město, ale zachráněný chrám využil jako alibi péče o dědictví. V paměťové literatuře je kostel ústředním symbolem starého Mostu. Nábožensky představuje zkoušku a obnovu – doklad, že posvátno se může vzít a přemístit, přežít a být znovu přijato.
Při dnešním jubileu přesně 50 let od okamžiku, kdy se kostel poprvé dal do pohybu – vás zveme 4. 10. na výroční koncert a 12.10. na výroční bohoslužbu přímo v chrámu, kde se běžně bohoslužby nekonají. Přijďte společně připomenout příběh chrámu na kolejích a proměny posvátna v moderní době hudbou, modlitbou a sdílenou pamětí.
Více informací ke mši zde. Informace o koncertě zde.
Poznámka:
[1] Zajímavou alternativou zvolené možnosti je rozebrat budovu po blocích a znovu ji složit na jiném místě.
Všechny fotografie Národní památkový ústav.