Pátek třináctého: pověra hodná zájmu religionisty

Dnešek je letos již druhým pátkem třináctého. Každý rok najdeme v kalendáři alespoň jeden, mohou být však až tři. S tímto datem se pojí jedna z nejznámějších pověr moderního západního světa, která v sobě kombinuje náboženské, historické a kulturní symboly. Pro mnohé je třináctka natolik děsivá, že má také vlastní pojmenování jako fobie – triskaidekafobie.

Tento den je vnímán jako nešťastný kvůli kombinaci negativní symboliky pátku a čísla třináct. Pátek byl v křesťanské tradici spojován s ukřižováním Ježíše Krista, což z něj učinilo den smutku a pokání. Tento význam se promítl do liturgické praxe a ovlivnil i každodenní život. Pátek byl považován za nevhodný den pro svatby, cesty, obchody a jiné důležité životní události. Číslo třináct je zase v západní kultuře chápáno jako narušení harmonie a pořádku, které je naopak symbolizováno číslem dvanáct (například dvanáct apoštolů, dvanáct měsíců v roce nebo dvanáct znamení zvěrokruhu). V křesťanské tradici je třináctka dále zatížena biblickým obrazem Poslední večeře, kde byl Jidáš Iškariotský, zrádce Ježíše, třináctým účastníkem.

Spojení těchto dvou negativních prvků do konkrétního dne, pátku třináctého, je podle všeho ale relativně moderním jevem. První zmínky o tomto fenoménu pocházejí z Francie 19. století. Konkrétně z divadelní hry napsané v roce 1834 „Les Finesses des Gribouilles“, kde jedna z postav pronáší větu: „Narodil jsem se v pátek, 13. prosince, 1813, odtud pochází všechno mé neštěstí“.[1] Nejznámějším dílem popularizující toto propojení je patrně román „Pátek třináctého“ od Thomase W. Lawsona z roku 1907.

A přidejme ještě pro zajímavost, že mají existovat též spolky, které proti této pověře aktivně vystupují. [2] Ve Filadelfii je údajně od roku 1936 činný klub s názvem „Pátek 13.“ („The Friday the 13th Club“), jehož členové se schází každý pátek 13. a zabývají se potíráním pověry o tomto dni, ale i dalších. Poslední zmínka o klubu pochází z roku 1999[3], v současnosti však nemá žádnou aktivní prezentaci na internetu či sociálních sítích, která by potvrdila, že je stále aktivní. V České republice to má být od roku 1989 podobné společenství pod názvem „Sekce 13“, jež prosazuje pátek třináctého jako šťastný den. Ale ani o tomto spolku nelze nyní nic zjistit a jeho existenci potvrdit.

Z religionistického hlediska lze pověru o pátku třináctého chápat jako sekularizovaný příklad posvátného, jak jej popsal Rudolf Otto ve své koncepci popisující mysterium tremendum – jeden z klíčových prvků náboženského zážitku, který je zároveň fascinující a děsivý, zážitek božské přítomnosti nebo tajemství, který vyvolává uctivý strach, respekt, úzkost a zároveň i obdiv. Tento fenomén vytváří u jednotlivců i celých komunit specifickou formu kolektivního respektu a strachu před skrytými silami. Moderní kultura, navzdory své deklarované racionalitě a sekularismu, si ponechává rezidua náboženských struktur, které se projevují v symbolice a pověrách. Pátek třináctého je také příkladem „lidové teologie“, kde náboženské symboly a historické události přežívají v kolektivním vědomí, i když ztrácejí svůj původní teologický význam.

Pátek třináctého představuje průsečík náboženských tradic, kulturní imaginace a moderní psychologické potřeby interpretovat neštěstí a chaos v symbolických termínech. Přestože je tento fenomén často považován za iracionální, ve společnosti je i přesto stále živě přítomen a zrcadlí kolektivní lidskou touhu po smyslu a strukturálním pořádku v nejistém světě.

Pátek třináctého a templáři

Někteří badatelé spojují pátek třináctého s historickou událostí z 13. října 1307, kdy byli na příkaz francouzského krále Filipa IV. Sličného hromadně zatýkáni templářští rytíři[4], obviněni z kacířství a podrobeni krutému mučení, aby se přiznali ke smyšleným zločinům a spiknutím. Pátek jako den Kristovy smrti a třináctka, symbolizující narušení pořádku, se spojily s touto tragédií do události, která hluboce rezonovala v kolektivním povědomí. Hromadné upalování templářů, včetně jejich velmistra Jacquese de Molay, a jejich formální rozpuštění papežem Klementem V. v roce 1312 dodaly této pověsti na vážnosti.

Pověra o nešťastném pátku třináctého ale nepochází přímo z této události. Její spojení s tímto historickým dnem se rozšířilo až v novověku, kdy byly historické události přehodnocovány romantickým a mystickým způsobem a popularizovány prostřednictvím literatury a populární kultury. Templáři byli často romantizováni jako oběti nespravedlnosti a intrik, stali se ikonickým symbolem ztracené spravedlnosti a tajemství (údajně byli strážci významných artefaktů křesťanského světa – archy úmluvy či svatého grálu). Pro současnost pak spojení pátku třináctého se zánikem templářů zpopularizoval v knize „Šifra mistra Leonarda“ americký spisovatel Dan Brown.

Pátek třináctého a další nešťastné dny a čísla v různých kulturách

Pátek třináctého je jedním z nejznámějších příkladů pověry o nešťastném dni, ale není v žádném případě jediným a kulturně univerzálním. V různých kulturách po celém světě existují jiné dny a čísla, které jsou spojovány s neštěstím, přičemž jejich význam vychází z historických, náboženských, numerologických a kulturních souvislostí.

V Itálii je za nešťastný považován pátek sedmnáctého (v italštině „venerdì 17“). Symbolika čísla 17 má kořeny ve starověkých římských číslicích – zapisuje se jako XVII. Přeskupením těchto písmen lze vytvořit latinské slovo VIXI, což znamená „žil jsem“ a implikuje smrt (tedy „můj život skončil“). Tento zápis, spojený s negativním vnímáním smrti v antické i křesťanské tradici, vedl k pověře, že číslo 17 přináší smůlu. Pověra je posílena spojením s pátkem, který v křesťanské tradici symbolizuje den utrpení a smrti Ježíše Krista.

Ve Španělsku a v mnoha zemích Latinské Ameriky je za nešťastný den považováno úterý třináctého („martes 13“).[5] Tento den spojuje dvě negativní symboliky: úterý, které je spojeno s římským bohem války Martem (Mars), jenž představuje konflikty, násilí a neštěstí, a třináctku, která je vnímána jako číslo chaosu a narušení harmonie. Úterý má navíc v historii pověst nešťastného dne – například dobytí Konstantinopole Osmany v roce 1453 proběhlo právě v úterý. V hispánské lidové moudrosti se proto říká: „En martes, ni te cases, ni te embarques, ni de tu casa te apartes“ („V úterý se nežeň, nevydávej na cestu ani neopouštěj svůj domov“).

V mnoha zemích východní Asie, jako je Čína, Japonsko, Korea a Vietnam, je za nešťastné považováno číslo čtyři. Důvodem je jeho výslovnost: ve většině těchto jazyků se slovo „čtyři“ (například čínsky 四, „sì“) vyslovuje velmi podobně jako slovo „smrt“ (čínsky 死, „sǐ“). Číslu čtyři se proto vyhýbají. Ve výškových budovách často chybí čtvrté patro, v nemocnicích nejsou pokoje označené číslem čtyři a číselná kombinace s touto číslicí je považována za smolnou.

V Japonsku je v některých buddhistických tradicích považován za smolný den pátek devátého. Číslo devět (九, „ku“) zní podobně jako japonské slovo pro „utrpení“ nebo „bolest“ (苦, „ku“). V kombinaci s pátkem, který má spojitost s negativními událostmi, může být tento den vnímán jako nevhodný pro důležitá rozhodnutí.

V indické numerologii je jako nešťastné vnímáno číslo 8 spojováno s planetou Saturn (Šani), která symbolizuje karmu, překážky a těžkosti. Je tedy třeba se jim vyhnout, pokud jde o začátky nových projektů nebo podnikání. V některých tradicích je Saturn považován za přísného soudce, což přispívá k negativním konotacím tohoto čísla.

Poznámky:

[1] Heslo „Pátek třináctého“, Wikipedie [online]. Dostupné zde. [cit. 2024-12-10].

[2] Tamtéž.

[3] John Fischer’s Philadelphia, Vol. 1 – Number 34 – 08/13/99. philadelphia.about.com [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-30.

[4] Řád templářů, oficiálně známý jako Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, byl založen kolem roku 1119 jako vojensko-náboženský řád s cílem chránit poutníky cestující do Svaté země. Postupem času se templáři stali jednou z nejmocnějších organizací středověku, protože jim středověcí papežové udělovali rozsáhlé majetky, politický vliv a privilegia. Mocenský vzestup templářů však vyvolal u mnoha církevních i světských autorit závist i obavy. Populárně o historických událostech konce řádu i konspiracích a legendách o útěku části templářů pojednává mimo jiné jeden z dílů série Životy slavných věnovaný životu posledního velmistra řádu Jacquese de Molay nebo v pořadu Slovo nad zlato v archivu Českého rozhlasu.

[5] Tato symbolika byla přenesena do hispánské kultury prostřednictvím římského vlivu na Pyrenejský poloostrov během římské nadvlády, která trvala od 3. století př. n. l. do 5. století n. l. Tradice úterý jako nešťastného dne tak odráží pokračující přítomnost antických symbolů v post-římské kultuře, i když v nových a křesťansky reinterpretovaných formách.

Náhledový obrázek podle zadání autorky vytvořil AI generátor DALL·E (OpenAI).

Další doporučené zdroje:

LACHENMEYER, Nathaniel. 13: The Story of the World’s Most Notorious Superstition. Penguin Group (USA) Incorporated 244 s. ISBN 978-0-452-28496-8.

HALL, Stephanie. Who’s Afraid of Friday the Thirteenth? Folklife Today. The Library of Congress [online]. 2017-01-12 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.