Slované oslavili slunovrat

Už asi pět let oslavují současní pohané ve společenství Slovanský kruh slunovrat svátkem Koupadel či Kupadel (více o tomto svátku zde) v zajímavém přírodním prostředí: v lese u zatopeného lomu u obce Nečín na Dobříšsku. Letos se jich tam v neděli 20. června sešlo asi čtyřicet. Přijeli z Prahy, ale také z Vysočiny, Prostějova či Sokolova.

Odpoledne se setkání podobalo pikniku. Podobně jako místní rekreanti se také Slované ve velkém vedru koupali, povídali si a jejich děti si hrály. Rituální místo připomínaly jen barevné fáborky rozvěšené po stromech a improvizovaný oltář, tvořený soškou Peruna a látkou, na níž příchozí kladli obětní pokrmy a medovinu. Pletli si zelené věnce a oblékali do slavnostních oděvů; některé z nich připomínaly slovanský folklor. Později odpoledne se shromáždili do kruhu kolem připravené hranice. Jeden z přítomných obcházel všechny v kruhu a jednoho po druhém očišťoval posvátným dýmem. Předseda spolku „Slovanský kruh“ Zdeněk Ordelt mluvil o významu svátku slunovratu. „Matka Země dneska dává speciální energii,“ řekl například a zmínil se také o tom, že velkým tématem svátku je manželství a partnerství, jehož ochránkyní je bohyně Lada.

Zdeněk Ordelt a věštkyně. Fotografii je možné zvětšit.

V následující více než hodině se pohané věnovali věštbě. Devět žen, po dohodě vybraných z kruhu, se stalo věštkyněmi. Zdeněk Ordelt je instruoval, aby se při věštění především uvolnili, vcítili se do energie rostlin, které jim budou předloženy, a sdělovali volně plynoucí tok svých pocitů a asociací. Ostatní sbírali devět bylin: člověk by měl vnímat energii každé z nich a naladit se na ni; další bylinu pak utrhnout devět kroků od té předcházející. S kyticí devíti bylin pak vyhledali některou věštkyni. Věštění uzavřel Zdeněk Ordelt další promluvou v kruhu a doporučil, aby si účastníci byliny usušili a v plátěném pytlíku je umístit pod polštář.

U věštkyně.

Další přestávka trvala až téměř do západu slunce. Invokací ohně při otočení všech v kruhu směrem na východ začal obřad světových stran. Bubny a chřestidla doprovázely zpěv slova „oheň“, následovaly díky a prosby k duchům lesa, duchu jezera, duchům předků, bohu Svarogovi a dalším bytostem. Stejně jako jiné promluvy a modlitby byla i tato zakončena hromadným „Sláva Rodu!“. Podobně byla uctívána voda s pohledem na západ a spolu s ní bohové Lada, Perun a Dana; dále vítr a s ním Meluzína, Podaga a duchové předků, neboť přebývají na severu; a pak Matka Země nebo plodivá bohyně Mokoš při poklonách směrem na jih. Při vzývání Matky Země se ozvalo (jako už předtím několikrát) ekologické téma: účastníci obřadu nejen prosili Matku Zemi a děkovali jí, ale také se jí omlouvali za to, v jakém stavu se vinou lidí nachází. Po čtyřech světových stranách byla vzývána také nebesa a síly vesmíru a pak v kleče i podsvětí (které – jak bylo zdůrazněno – nemá nic společného s peklem) a spolu s ním i bůh Veles. V závěru obřadu, v kruhu spojeném rukama účastníků, byla uctěna bohyně Živa, vládnoucí v létě, a zazněla invokace („mantra“) boha Peruna, aby dal dostatek deště, naplnily se potoky i řeky a neusychaly stromy.

Fotografii je možné zvětšit.

Za pološera byl zapálen posvátný oheň, kvůli nebezpečí lesního požáru spíše jen symbolický a pečlivě chráněný. Mělo v něm být obřadně a symbolicky spáleno vše, co zbylo ze zimního období (po vládě bohyně Morany). Za mnohonásobného zpěvu k bohyni Ladě

Lado, jsi bohyně míru, světla a lásky,

Lado, děkujeme ti za všechno,

tančili pohané posvátný chorovod. Už za tmy se pak připravovali na posvátnou koupel. Do zatopeného lomu za zpěvu, bubnování a tance ostatních vstupoval vždy pár či jednotlivec a vykonal rituální koupel. V ní se odplavovalo, nejlépe z cele ponořeného nahého člověka, všechno staré a nepotřebné. Rituální obnovu pak stvrdil přípitek medovinou a přijetí pokrmu z Perunova oltáře. Hodování, zpěv, tanec, bubnování a koupele pokračovaly až do noci.

Článek přehlédla a doplnila Marianna Gorroňová. Fotografie: autor.

Psali jsme v Dingiru:

téma Současné novopohanstvíDingir 5 (1), 2002, plný text čísla zde.

téma Pohanství dnesDingir 18 (2), 2015, upoutávka a několik článků zde.

Jan Sušer, Kupadla na Starých Zámcích, Dingir 14 (3), 2011, str. 76–77.

Související články:

Noc ohňů na Branických skalách

Slovanský kruh a koronavirus

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments