V Japonsku právě probíhá sezóna rozkvetlých třešní. Normálně to je doba, kdy se pořádají rodinná setkání a kdy přijíždí mnoho turistů. Kvůli pandemii toto všechno letos ale odpadá.
Před 25 lety tomu bylo podobně. Tehdy vládl nad ulicemi Tokia také strach. Japonsko (a spolu s ním celý svět) se těžko vzpamatovávalo ze šoku, který jim způsobil útok sarinem, nebezpečnou chemickou zbraní, k němuž došlo v pondělí 20. března 1995 v tokijském metru. Z pěti vlaků, které se v 8:15 setkaly ve stanici Kasumigaseki ve vládní čtvrti, se šířil nervově paralytický plyn, neviditelný a téměř bez zápachu. Smrtelně jedovatým plynem bylo otráveno asi pět tisíc lidí, dvanáct jich zemřelo, další se ocitli v kómatu. Pachatelé, kteří v pěti vlacích propíchli hrotem deštníku pět igelitových pytlů se sarinem a pak vystoupili, nebyli policií dopadeni.
Prokázat, že teroristický útok spáchali příslušníci náboženského hnutí Óm šinrikjó (Óm Nejvyšší pravdy) se podařilo až o tři měsíce později. Do té doby pokračovalo násilí, jehož se členové hnutí dopouštěli na svých odpůrcích a jímž se pokoušeli vyvolat válku, která by přerostla v planetární bitvu (Armageddon) a způsobila konec tohoto světa. Policii se ale podařilo zabránit útoku kyselinou kyanovodíkovou na desetitisíce lidí a také rozptýlení sedmdesáti tun sarinu z vrtulníku nad Tokiem se nakonec nekonalo. Šókó Asahara, zakladatel hnutí a hlavní podezřelý, šířil ze skrytu hrozby a apokalyptické předpovědi. Když prorokoval hrozné události, které čekají Tokio 15. dubna 1995, podařilo se mu velkoměsto doslova zastavit. Ulice byly ještě prázdnější než při pandemii v těchto dnech.
Paradoxní je, že šokující teroristický útok v tokijském metru se vlastně vůbec nepovedl. Počet obětí této náboženské skupiny se tak zastavil na čísle 50–80 (nejméně dvacet lidí je stále pohřešováno, neboť jejich těla se nenašla; je možné, že byla spálena v průmyslových mikrovlnných troubách). Mezi potvrzenými oběťmi je i sedm lidí z města Macumoto, kteří byli zasaženi sarinem roku 1994 (spolu s dalšími, kteří byli těžce zdravotně postiženi). Látka, použitá tehdy v Macumotu, byla velmi kvalitní, zatímco sarin pro tokijské metro byl vyráběn narychlo a výroba v průmyslovém komplexu, patřícímu hnutí Óm šinrikjó, nebyla tentokrát moc úspěšná. Počet mrtvých z 20. března 1995 tak mohl být mnohonásobně vyšší. Japonská média ostatně odhadovala, že hnutí Óm šinrikjó mělo pohotově připravené různé prostředky k tomu, aby mohlo zavraždit celkem až deset milionů Japonců. Nad snímky poloprázdných ulic pod kvetoucími japonskými sakurami si tak člověk musí připomenout, že koronavirus jiště není tou největší hrozbou současného světa.
Náhledová fotografie: Bagus Pangestu, Pexels: zde.
Psali jsme v Dingiru:
Spirála krizí a násilí, Dingir (1), 2005, s. 6–8: zde.
Spirála divů a nároků, Dingir (2), 2005, s. 47–19: zde.
Související články:
Člen Óm šinrikjó napsal v cele smrti své vzpomínky: zde.
Šókó Asahara popraven: zde.