Poeticky o duchovní krajině

Poeticky o duchovní krajině

Michaela Vlčková (ed.), Duchovní krajina Novohradských hor / Novohradsko, Mýtiny 2017.

S knihou Duchovní krajina Novohradských hor se nám do rukou dostává obsáhlá publikace s množstvím fotografií a ilustrací pojednávající o stopách sakrálna v prostředí Novohradských hor. Publikace při prvním prolistování zaujme svým kvalitním zpracováním, jedná se o obdélníkovou knihu většího formátu naležato vytištěnou na matném křídovém papíře s příjemnou vazbou, která umožňuje, že kniha při čtení zůstává pohodlně otevřená.

Po zároveň poetickém i informativním úvodu editorky knihy Michaely Vlčkové, která je stejně jako kolektiv autorů provázána s Teologickou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, je kniha rozdělena do tří částí, které přináší nejen odborný pohled na sakrální krajinu, ale také reflexe, příběhy, rozhovory, a dokonce verše a obrazy týkající se jednotlivých sakrálních míst a témat, která se váží ke vztahu člověka, duchovna a krajiny. Autory textů jsou Radko Chodura, Martina Kölblová, Miloš Kruml, Marie Lhotová, Vladimír Neumann, Zdenka Paloušová, Zuzana Svobodová, František Štěch, Tomáš Veber a samozřejmě editorka Michaela Vlčková, doplňující kresby a malby poskytli Radko Chodura a Jan Novotný a fotografie Michaela Vlčková, Martina Kölblová, Miloš Kruml, Vladimír Neumann, Helena Neumannová a Zdenka Paloušová.

Monografie pojednává o krajině v oblasti Nových Hradů, Horní Stropnice, Dobré Vody a Hojné Vody. Jedná se o hornatou krajinu s bohatou historií, kterou charakterizuje zejména poloha na hranicích s Rakouskem. Jako příhraniční oblast proto tato krajina prošla zejména v posledních stech letech mnoha proměnami, které výrazně přetvořily její původní podobu, kdy mnohá sídla, vesnice, a s nimi samozřejmě i sakrální stavby téměř nebo úplně zanikly v důsledku vysídlení německy mluvícího obyvatelstva po 2. světové válce, dosídlení novými obyvateli a protináboženské rétoriky komunistického režimu. Zvláště tyto události formovaly současnou podobu zdejší krajiny, která je charakteristická nejen lesy a loukami, ale také právě zaniklými vesnicemi zarostlými trávou a květinami, chátrajícími kapličkami a v zákoutí cest skrytými křížky a božími muky. Tato krajina tak poskytuje nejen dokonalé útočiště pro toulavé duše, ale také výborný prostor pro bližší průzkum duchovního významu krajiny, její podoby a příběhů, které ji utváří. A to je právě námětem této knihy.

Její první část, ve které jsou soustředěny texty dle editorky spíše odborného charakteru, nabízí filozoficky, psychologicky či architektonicky zaměřené texty o krajině skrze témata jako domov, paměť, identita a životní cesty. Ve druhé části autoři reflektují osobní pohledy na duchovní krajinu Novohradska formou esejů, vzpomínek místních obyvatel a vyprávění o jednotlivých místech, které pro ně mají svůj zvláštní význam. Nejpoetičtější částí monografie je část třetí, která obsahuje jen fotografie a básně. Autoři této části pomocí své bohaté fantazie propojují drobné výjevy i velkolepé pohledy na krajinu s duchovními tématy zpracovanými ve verších. Přičemž nejen duchovno z pohledu náboženského, ale také téměř duchovní rozměr přírodních krás a darů přírody jsou tématem těchto básní.

Přestože se monografie zaměřením a formou jejích jednotlivých částí zdá být velmi rozmanitou, z celkového pohledu je naopak velmi ucelená. Spojuje ji nejen téma duchovnosti a krajiny, ale hlavně téma vztahu člověka ke krajině, jeho utváření a přetváření krajiny zejména v podobě sakrálních objektů, ale také naopak formování člověka a jeho osobní identity samotnou krajinou. Z textů a ilustrací autorů je patrné, že krajina Novohradských hor právě jejich osobní identitu nezaměnitelně ovlivnila. Z odbornějšího pohledu o tématu propojení krajiny a identity člověka pojednává zejména začátek kapitoly Marie Lhotové „Význam setkání s krajinou“, a vhodně tak teoreticky uvádí druhou část monografie obsahující příběhy jednotlivých míst a lidí, kteří jsou s těmito místy spjati.

Kniha tak odhaluje skrytá zákoutí Novohradských hor, která stojí za návštěvu pro jejich tajemnou duchovní atmosféru utvářenou příběhy, které v minulosti formovaly krajinu této části pohraničí. Pokud čtenář nehledá primárně vědecký text pojednávající o náboženské krajině nebo průvodce po duchovních zákoutích Novohradských hor, jimiž tato monografie bezpochyby není, nalezne informované a mnohdy subjektivní zamyšlení několika autorů, kteří mají k dané krajině zjevně velmi osobní vztah, o duchovních významech a historii významných i méně významných sakrálních objektů Novohradska a zároveň o lidech, kteří tuto krajinu utvářejí a nechávají se jí utvářet. V knize sympaticky rezonuje pozitivní optimismus ve vztahu k náboženským objektům v krajině, zejména božím mukám, kaplím a kapličkám, která jsou v posledních třiceti letech opravována a stávají se tak objekty žitými, kdy se u nich setkávají nejen současní místní obyvatelé, ale i bývalí, kteří byli nuceni Novohradsko opustit a odejít za hranice. Duchovní krajina Novohradska se tak postupně stává krajinou duchovní nejen v souvislosti s náboženstvím, ale i díky tomu, že umožňuje lidem překonat historické křivdy a spojit se.

„Náboženství v krajině“ je tématem čísla 2/2019 časopisu Dingir, které vychází 19. června 2019. Více: zde.



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na