Přehledně o průkopnicích duchovní služby

Přehledně o průkopnicích duchovní služby

V křesťanských církvích podobně jako v jiných náboženstvích a jejich organizacích byly po staletí ženy na vedlejší koleji. Bylo tomu tak navzdory podnětům pro stejnou důstojnost žen a mužů, jež jsou k nalezení v pramenech křesťanské víry.

Dodnes antropologie více než poloviny křesťanů (římští katolíci, pravoslavní, starobylé východní církve a některé z církví navazujících na reformaci) neuznává, že by ženy byly svým lidstvím vybaveny pro službu v církvi. Nepřipisuje jim kvalifikaci pro vedení bohoslužeb, kázání, vyučování a pastýřskou službu.

Podobně jako v judaismu (s výjimkou zatím víceméně jen ortodoxních), nepatrně už i v evropském islámu, jsou v několika posledních desetietích v křesťanských církvích ordinovány ženy ke službě různě označované (biskupky, presbyterky, jáhenky, pastorky, kazatelky, farářky a.). Děje se to v církvích starokatolických, anglikánských, luterských, reformovaných, metodistických, někde třeba i v baptistických sborech.

Kniha nedávno vydaná Unitarií, vydavatelstvím Náboženské společnosti českých unitářů, představuje britské a americké reverendky (jak dnes označují ženy ve stálé duchovní službě), které měly odvahu přijmout pověření a zmocnění ke službě již kolem poloviny 19. století.

Unitáři, původně proud radikální reformace začleněný do širšího křesťanského kontextu byli svou alternativní pozicí v celku křesťanstva, společně např. s kvakery (Společností přátel), disponováni k hledání nových cest. Umožnilo jim to jejich odpoutání od mnohasetleté tradice. S váháním pak zrovnoprávnění žen a mužů v církvi přejímaly postupně i tradičnější křesťanské církve.

Na počátku doby, kterou publikace sleduje, navazovali unitáři na švýcarskou reformaci, šli však dále ve změnách oproti tradičnímu západnímu latinskému křesťanství a stali se pro kalvinisty nepřijatelnými. Španělský reformovaný křesťan lékař a humanista Miguel Servet s unitářskými názory byl na Kalvínův podnět upálen v Ženevě, kam se uchýlil před pronásledováním španělskou inkvizicí.

V době svých historických počátků se unitáři opírali více o Bibli, přijímali do církve lidi křtem, slavili večeři Páně. Až později se rozvětvili a vedle unitářských církví vznikl dnes početnější unitářský universalismus. Ten je myšlenkově spjat rovněž s americkým universalismem (Ralph Waldo Emerson, David Thoreau) a představuje širší náboženské zakotvení s prvky křesťanské zejména etiky. Publikace sleduje tento směr unitářského vývoje.

Autor publikace PhDr. Radovan Lovčí (*1977) je odborným zaměřením historik moderních dějin. Charakterizuje se jako náboženský liberál. Říká o sobě, že je příležitostný publicista, občan České republiky a planety Země. Kromě této věnoval doposud dvě monografie Olympii Brownové (jíž je věnována kapitola i v recenzované publikaci) a dále dceři prezidenta osvoboditele Alici Masarykové. Těmto námětům věnoval rovněž několik článků. Píše metodou historickou, přičemž se opírá o solidní sekundární prameny, tedy o odbornou literaturu z prostředí, kterého se kniha týká, tedy USA a Spojeného království.

Text je plynulý, doplňující informace a odkazy jsou v poznámkovém aparátu, který však knihu nepřetěžuje. Je srozumitelná, věcná. Kromě deseti stránek obecného úvodu o unitářství a krátkého závěru slibujícího další publikaci na stejné téma z českého prostředí její jednotlivé kapitoly vyznívají jako dramatické příběhy.

Navzdory jistému vzdálení unitářství od tradičních křesťanských církví se tato denominace stala pro ně inspiračním zdrojem, i když je třeba poznamenat, že Antoinette Brownová Blackwellová byla zvolena a metodistickým duchovním ordinována nejprve v kongregacionalistickém sboru, a až později, když měla potíže s některými články tradiční víry, se stala unitářkou. V různých větvích křesťanství a různých regionech se duchovní služba žen prosazuje dodnes s různou intenzitou. Konzervativní střední a východní Evropa je i v tomto ohledu v závěsu za sesterskými církvemi USA, Kanady, západní Evropy, Austrálie a Nového Zélandu.

Lovčí v knize ukazuje také, jak první reverendky byly občansky angažované, jak např. v době vnitroamerického konfliktu o otázku otroctví stály  za rovnoprávností nejen pohlaví, ale i ras. Angažovaly se i v oblasti sociálních práv, např. proti dětské práci.

Publikace početně nepatrného, i když, jak se zdá, v poslední době oživlého, českého unitářského společenství stojí za pozornost jako podnět pro církve větší.

Radovan Lovčí: Ženy proti proudu;  První unitářské a univerzalistické reverendky v Británii a USA, Praha: Unitaria, 2018.

 

 



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na