Wild Wild Country (2): Síla ideálu

Wild Wild Country (2): Síla ideálu

Seriál Wild Wild Country (psali jsme o něm úvodní článek zde) dospěje ve svém prvním dílu na konec první etapy Radžníšova hnutí: toto „indické období“ skončilo náhle a překvapivě 1. června 1981 Radžníšovým tajným odletem do Spojených států. Svou komunitu v Púně zanechal Bhagván (jak se nechal Radžníš titulovat) ve zmatku a nejistotě, ale správně předpokládal, že jeho stoupenci si za ním cestu najdou. Po několika týdnech tak mohl otevřít nové, „americké období“ na bývalém ranči v nehostinné krajině okresu Wasco ve státě Oregon.

V tajném rozhodnutí opustit indickou Púnu hrálo roli jistě více faktorů. Na jedné straně to byl velký úspěch, který Radžníšovi dovolil rozvíjet vizi o vytvoření „buddhovského pole“, tedy městečka pro 5, později 10 tisíc „nových lidí“, sannjásinů. Na to byl ášram uprostřed města Púna malý. Na druhé straně to byl odpor úřadů, politiků i některých skupin Indů, který tento úspěch doprovázel a který hnutí vyháněl. Oboje – úspěch i odpor – prožívalo Radžníšovo hnutí také na počátku svého „oregonského období“, ale v daleko větší míře.

Právě v událostech v Oregonu je těžiště seriálu Wild Wild Country a právě jim je věnován téměř celý čas zbylých pěti dílů. Z tohoto období totiž získali hlavní tvůrcové seriálu Chapman a Maclain Wayovi více než 300 hodin filmového archivního materiálu (podle svých slov v rozhovoru zde). Je tak dost času na to, aby se ve druhém díle na diváka přeneslo fantastické budovatelské nadšení, s nímž sannjásiné uskutečňovali své utopické město Radžníšpúram.

Úryvek z knihy: VOJTÍŠEK, Zdeněk: Nová náboženství a násilí, Praha: Karolinum 2017, s. 186–187. (Recenze zde.)

„… Počet sannjásinů v Radžníšpúramu postupně dosáhl téměř šesti tisíc. Jejich bezplatná práce byla pova­žována za duchovní cestu (karmamár­gu) a naplňovala celé dny s výjim­kou času stráve­ného společnou dynamickou meditací a tichým setkáním s žehnajícím Radžníšem při jeho odpoledních pomalých jízdách jedním z jeho rolls–royceů (nakonec jich vlastnil 96) mezi řadami oddaných sannjásinů. Díky celodenní, nejméně dvanáctihodinové práci bez volných dnů se komunitě poda­řilo proměnit nehostinnou polopouštní krajinu v atraktivní centrum, které bylo během festivalů schopno přijmout dalších 15 tisíc návštěv­níků. Sloužilo jim několik hotelů a restaurací, autobusová i letecká dopravní společnost a celá škála dalších služeb. Ve měs­tě působila Radžníšova mezinárodní univerzita meditace (RIMU) s dvaceti sedmi vedou­cími terapeuty, prodávaly se Radžníšovy knihy, nosiče s jeho promluvami, suvenýry a mnoho jiného. Kromě příjmů od návštěvníků byla komunita podporována také Radní­šovými centry ve Spojených státech i jiných západních zemích, sponzory a nadacemi. Komunita vybudovala přehradu, a vyřešila tím zásobování vodou, postavila domy pro obyvatele, zřídila tým hasičů, vystavěla desítky kilometrů silnic a letiště. Byla částečně soběstačná díky pěstování zeleniny, květin a vína i díky chovu hospodářských zvířat (kvůli vegetariánství obvykle pouze na prodej). …“

Při líčení neuvěřitelného vzmachu tvořivosti a pracovního nasazení sannjásinů se v seriálu objevuje poslední ze čtveřice významných Radžníšových následovníků, které se autorům podařilo získat pro spolupráci. Je jí bývalá tisková mluvčí Radžníšpúramu Ma Prem Sunshine, občanským jménem Sunny Massadová (*1954). (Ma Anad Šíla, Ma Šanti Bhadra a svámí Prem Niren byli jmenováni už minule.)

V seriálu ale vystupují desítky dalších osob, ať už v archivních snímcích (nejčastěji v dobovém televizním zpravodajství), v současnosti, anebo – což je nejzajímavější – v záběrech tehdy i nyní. Mnoho z nich patří ke kritikům přítomnosti Radžníšova hnutí v Oregonu. Opakuje se totiž „indický“ vzorec, kdy současně s úspěchem roste i odpor. V první linii těch, které bezohledná expanze sannjásinů zasáhla, jsou obyvatelé městečka Antelope, nejbližší, a přece 19 mil vzdálení sousedé Radžníšpúramu. Na sannjásiny hledí od počátku s nedůvěrou, ale seriál naznačuje (patrně právem), že zlomovým bodem jejich vztahu k novým sousedům byla distribuce filmu „Ášram v Púně. Bhagvánův experiment“.

Tento celovečerní film natočil německý sannjásin a filmař Wolfgang Dobrowolny ještě v Púně a premiéru v Německu měl roku 1979. Film obsahoval i záběry z terapeutických skupin v Radžníšově ášramu, a ty byly kvůli nahotě, sexu a násilí šokující. Distribuce filmu o dva roky později ve Spojených státech se přesně „trefila“ do potřeby obyvatel Antelope, okresu Wasco a vlastně celého státu Oregon zjistit, kdo je Radžníš a jeho stoupenci. A zjištění na základě tohoto filmu značně přispělo k tomu, že se z počáteční nedůvěry a odporu rozhořel ohromný a životy ohrožující konflikt.

O dalších dílech seriálu a o tomto konfliktu vyjde příští týden další článek. Tentokrát můžeme ještě uvažovat nad tím, jak to, že Dobrowolneho patrně vůbec nenapadlo, jak moc jeho hnutí poškodí, když uveřejní záběry ze skupinových terapií. Možná, že tato jeho „slepota“, s níž přehlédl většinovou morálku, je vlastně hodně podobná „slepotě“ budovatelů Radžníšpúramu, kteří ignorovali zákony, veřejné mínění, sousedské vztahy, místní zvyklosti a vlastně všechno, co se netýkalo jejich utopie.

 

Související příspěvky:

Wild Wild Country (1): Síla osobních příběhů (zde)

Surová tantra: (zde)



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář.