Po více než dvou letech skončila snaha společenství Cesta Guru Járy (zkr. CGJ) o registraci coby náboženské společnosti. Ministerstvo kultury České republiky žádost zamítlo.
Žádost o oficiální zaregistrování podali příznivci českého guru Jaroslava Dobeše v polovině roku 2015. V květnu 2015 byl totiž Dobeš spolu se svou spolupracovnicí Barborou Pláškovou zadržen na Filipínách. Tam se několik let skrývali před trestním stíháním, které je proti nim vedeno v České republice. Dobeš zde byl odsouzen k 10 letům vězení za sexuální zneužívání žaček jeho esoterické školy Poetrie. Měl s nimi mít nedobrovolný pohlavní styk pod záminkou, že je zbavuje energetických háčků, skrze které je bývalí partneři připravují o energii a způsobují jim psychické obtíže. Pláškové, která se na celé věci vědomě podílela a vhodné žačky měla osobně vybírat a klamat, přiřkl soud trest 9,5 roku. V té době se už oba skrývali v zahraničí a byli proto stíháni jako uprchlí. Týden po jejich zadržení na Filipínách Vrchní soud v Olomouci zrušil původní verdikt Krajského soudu ve Zlíně. Případ se tak vrátil k novému projednávání. České a filipínské úřady stále jednají o vydání obou obviněných.
Pokud by MK ČR uznalo Cestu Guru Járy jako náboženskou společnost, měl by Dobeš šanci získat na Filipínách náboženský azyl. Nemusel by tedy být vydán do ČR k trestnímu stíhání. K registraci je však zapotřebí minimálně tří set podpisů věřících a další náležitosti. Ty se však Dobešovým sympatizantům nepodařilo splnit. Prvním problematickým bodem žádosti CGJ jsou již zmíněné podpisy. Velkou část z nich nemohlo ministerstvo uznat kvůli pochybnostem o jejich pravosti. Dalším důvodem pro zamítnutí žádosti je výdělečný charakter celého společenství. Poprvé byla žádost Cesty Guru Járy zamítnuta už v únoru letošního roku. Společenství však proti rozhodnutí podalo rozklad a jednání pokračovalo až do konce září. Po zasedání rozkladové komise je nyní definitivně jasné, že Dobešovi příznivci status náboženské společnosti nezískají.
O zadržení J. Dobeše a B. Pláškové informoval Dingir v čísle 2/2015. Článek si můžete přečíst zde.
